Téma

Pozdně barokní křížová cesta, vedoucí z bývalé hornické obce Ruda u Rýmařova na přilehlý vrchol, zaujme  nejen virtuozitou kamenosochařské práce, ale i geniálním umístěním v hornaté krajině Nízkého Jeseníku. Výstup na Křížový vrch je kromě  duchovního a uměleckého zážitku odměněn navíc neopakovatelným výhledem  do údolí řeky Moravy a na horské pásmo  Jeseníků.

Busta Franze Kafky od Karla Hladíka na náměstí Franze Kafky v Praze

Během posledních padesáti let vznikly v pražském veřejném prostoru tři sochy, reflektující osobnost a dílo Franze Kafky očima tří českých sochařů.  Pamětní deska se spisovatelovou bustou od Karla Hladíka vznikla v době, která nebyla Kafkovu odkazu vůbec nakloněna. Pomník Franze Kafky od Jaroslava Róny a kontroverzní kinetická plastika Davida Černého pak představují různé sochařské trendy na počátku 21. století.

Křížové cesty pod širým nebem byly v barokní době obvykle komponovány na principu propojení sochařských děl a architektury s přírodními i umělými krajinnými prvky v jeden estetický celek. Kalvárie na Ostrém u Úštěka, dílo italského architekta Ottavia Broggia z počátku 18. století, ztělesňuje v tomto ohledu nezaměnitelný genius loci barokní krajiny severních Čech.

Andělíček, poutní kaple Sv. Andělů Strážných u Sušice

Budování křížových cest v krajině pod otevřeným nebem, rozšířené v Čechách a na Moravě v průběhu 17. a 18. století, neskončilo s obdobím baroka, ale pokračuje i v naší současnosti. Doslova před pár lety vznikla v podhůří Šumavy umělecky pozoruhodná, originální křížová cesta, vedoucí na vrch Stráž u Sušice ke kapli Sv. Andělů Strážných.

Básník, prozaik a kritik Jiří Karásek ze Lvovic (1871 – 1951), vůdčí osobnost české literární dekadence a redaktor časopisu Moderní revue, byl rovněž zasvěceným znalcem výtvarného umění a předním soukromým sběratelem své doby. Mimořádné kvality jeho umělecké sbírky přibližuje virtuální výstava tzv. Karáskovy galerie, připravená na počest 150. výročí básníkova narození Památníkem národního písemnictví.

Mariánská Týnice – západočeské poutní místo s historií sahající hluboko do středověku zažilo strmý duchovní vzestup a umělecký rozkvět v době baroka, poté dlouhé období postupné devastace, která je přivedla až na práh úplného zániku, a nakonec velkolepé zmrtvýchvstání a probuzení k novému životu. Dramatický příběh právě nyní vrcholí před našima očima nepravděpodobným a nečekaným rozuzlením  – doslova zázrakem.

Památník obětem zla v Plzni-Doudlevcích představuje jedinečnou oázu ticha, přerušovaného pouze zurčením vody, šuměním listí a hlasy ptáků.  Vedle anglického parku se vzrostlými stromy, rozmanitou nižší vegetací a jezírkem v sobě Meditační zahrada ukrývá také moderní kapli a originální křížovou cestu tesanou z pískovce, která je dílem sochaře Romana Podrázského.

Zatímco o grafiku se zajímá jen hrstka milovníků umění, monotyp je úplnou popelkou mezi výtvarnými technikami. Bývá považován za pouhou pomocnou techniku na pomezí malby a grafiky. V českém uměleckém prostředí se jím vážně zabývá jen několik osobností. Čím je monotyp ve skutečnosti a nakolik je jeho přehlížení oprávněné?

Malíř a sochař Jean Dubuffet (1901–1985) proslul jako jedna z vůdčích osobností umění informelu a apoštol umění v syrovém stavu (art brut). Méně je známý jeho vyhraněný filozofický postoj, v němž se projevuje jako kategorický individualista  – zastánce individuální umělecké kreativity a neohrožený bojovník proti institucionální kultuře.