Klášter augustiniánů kanovníků v Roudnici nad Labem se zapsal do historie lucemburské doby jako jedno z hlavních center duchovního, kulturního i uměleckého života v českém království. S dějinami roudnické kanonie je spojen vznik několika z nejcennějších skvostů českého gotického umění. Vypálení kláštera husitským vojskem znamenalo konec řeholního života, klášterní areál však přečkal do současnosti díky své proměně na farní kostel a faru.
Město Roudnice nad Labem vzniklo na panství pražských biskupů při mohutném románském hradu, vybudovaném v druhé polovině 12. století v místě, kde významná obchodní cesta překonávala řeku Labe. V době husitských válek hrad, rozšířený a zdokonalený ve 14. století za biskupů Jana IV. Z Dražic a Arnošta z Pardubic, dvakrát úspěšně odolal obléhání. Poté byl arcibiskupem Konrádem z Vechty prodán do rukou světské šlechty a v následujících stoletích postupně přestavěn na zámek. Z původního románského biskupského hradu se do dnešní doby zachovala část obvodového zdiva s několika věžicemi a velký dvoulodní sál sklenutý na střední sloupy. Barokní zámek byl po roce 1989 restituován potomkům posledních šlechtických majitelů z knížecího rodu Lobkowiczů.
|
Obr. 2. Roudnický polyptych, kolem 1340, tempera, plátno na dřevě |
Klášter augustiniánů kanovníků v Roudnici založil roku 1333 vzdělaný a uměnímilovný biskup Jan IV. z Dražic, který se s augustiniánským řádem seznámil během svého pobytu na papežském dvoře v Avignonu v letech 1318-29. Ještě za života zakladatele byla vybudována vrcholně gotická bazilika Narození Panny Marie a budovy konventu s ambitem, jak svědčí dodnes početné stavební prvky nesoucí znak pánů z Dražic – stylizovaný keř vinné révy se třemi listy. Biskup Jan IV. založil rovněž klášterní knihovnu, kterou obdaroval vzácnými rukopisy jihofrancouzského i domácího původu. K nejvýznamnějším patří Bible Jana IV. z Dražic a Dražický misál. S osobností zakladatele je spojen také Roudnický polyptych, který je považován za nejstarší zachovanou gotickou malbu v Čechách. Fragment deskové malby s polopostavami apoštolů Ondřeje, Jana a Petra je dnes uchován v Národní galerii.
Duchovní a umělecký rozkvět roudnické kanonie pokračoval i po smrti jejího fundátora v roce 1343. Klášter se těšil podpoře jeho osvícených a uměnímilovných nástupců na biskupském stolci, zejména prvních tří pražských arcibiskupů: Arnošta z Pardubic, Jana Očka z Vlašimi a Jana z Jenštejna. Pro kapli roudnického hradu byl kolem roku 1370 vytvořen mimořádně hodnotný Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi, znázorňující v horní části madonu s dítětem, adorovanou císařem Karlem IV. a jeho synem Václavem IV. za přítomnosti sv. Zikmunda a Václava, v dolní části klečícího donátora ve společnosti dalších zemských patronů: svatých Prokopa, Vojtěcha, Víta a Ludmily. Nejcennějším uměleckým klenotem spjatým s roudnickým klášterem je desková malba Madony roudnické od Mistra Třeboňského oltáře, která vznikla kolem roku 1385 a stala se prototypem dlouhé řady obrazů korunované madony s dítětem, vytvořených v tzv. krásném slohu.
|
Obr. 3. Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi, před 1371, tempera, plátno na dřevě |
Obr. 4. Mistr Třeboňského oltáře: Madona roudnická, kolem 1385, tempera, plátno na dřevě |
Klášterní kostel je trojlodní bazilika se dvěma věžemi v průčelí a polygonálním závěrem na půdorysu pěti stran desetiúhelníka. Stavba byla původně zastropena křížovou klenbou o deseti polích v hlavní lodi a pěti polích v obou postranních lodích. K jižní stěně presbytáře přiléhá unikátní dvoupodlažní kaple rovněž s polygonálním závěrem. Přízemí kaple, dnešní sakristie, je nejstarší část kláštera, která v době stavby sloužila jako provizorní kostel. V později vzniklém patře kaple se nacházela oratoř augustiniánů a patrně také klášterní knihovna. Zachovala se zde nástěnná malba z počátku 15. století s kanovníky přijímajícími řádové regule od sv. Augustina a sv. Jeronýma. Na přízemí kaple navazuje obdélníková kapitulní síň, sklenutá třemi poli křížové klenby a propojená hrotitým portálem s klášterním ambitem. V kapitulní síni se zachovaly pozůstatky původní bohaté výzdoby, zejména figurální hlavice polosloupů.
Vedle dvoupodlažní kaple a kapitulní síně patří k nejcennějším částem původního konventu tři dochovaná křídla ambitu. Nejstarší východní rameno křížové chodby se otevírá do rajského dvora sdruženými okny s obloukovými záklenky a napovídá francouzskému školení kameníků. Jižní a západní křídlo ambitu je otevřeno mohutnými hrotitými okny s fragmenty původních kružeb. V severovýchodní části křížové chodby se fragmentárně dochovala nástěnná malba s unikátním námětem Ukřižování Krista na vinném keři. Tento výjev, v ikonografii označovaný jako Vitis mystica čili Mystická réva, je rozšířen v západoevropském kulturním prostředí, zatímco v českých zemích se vyskytuje pouze ojediněle.
|
Obr. 5. Bazilika Narození Panny Marie v Roudnici n. L., západní průčelí |
Obr. 6. Bazilika Narození Panny Marie v Roudnici n. L., interiér hlavní lodi |
Husitské války tragicky přervaly zlaté období klášterních dějin. Během tažení Žižkova vojska z Prahy do Litoměřic v roce 1421, při němž se husité poprvé neúspěšně pokusili dobýt roudnický hrad, byl klášter vyloupen a vypálen. Třebaže po skončení válek se kanovníci pokusili řeholní život obnovit, klášter se z této rány už nikdy nevzpamatoval a zanikl během druhé poloviny 15. století. Od té doby slouží klášterní kostel jako farní a v bývalém konventu byla zřízena fara. V roce 1676 postihl Roudnici katastrofální požár, který zachvátil i klášterní areál. Teprve v letech 1725-33 se uskutečnila rekonstrukce a přestavba vrcholně gotické baziliky do dnešní barokně-gotické podoby, kterou podle plánů Františka Maxmiliána Kaňky provedl architekt Ottavio Broggio. Vedle impozantního západního průčelí je nejzajímavějším prvkem této přestavby severní předsíň s bohatě členěným portálem z pískovcových kvádrů, osazeným v nikách sochami apoštolů sv. Petra a Pavla.
V současnosti se v bazilice Narození Panny Marie nachází na hlavním oltáři kopie milostného obrazu Madony roudnické a na jižní stěně presbytáře je zavěšena kopie Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi. Na stěně jižní postranní lodi je pak umístěna kopie trojkřídlého Roudnického oltáře, který vznikl v letech 1410-15 a na středním panelu zobrazuje Smrt Panny Marie. Originály všech tří jmenovaných unikátů české gotické malby jsou uloženy ve sbírkách Národní galerie. Nejcennějším originálním dílem, kterým se dnes bazilika pyšní, je pozdně gotický pašijový cyklus od saského malíře Hanse Hesseho (1522). Tento dvanáctidílný cyklus deskových maleb byl v druhé polovině 18. století nalezen na půdě zámecké jízdárny a poté darován knížecím rodem Lobkowiczů roudnickému kostelu. Za zmínku stojí rovněž gotická cínová křtitelnice z 15. století. Ostatní vybavení kostela je barokní, převážně z první poloviny 18. století.
|
Obr. 7. Bazilika Narození Panny Marie v Roudnici n. L., barokně-gotický portál severní předsíně |
Obr. 8. Augustiniánský konvent v Roudnici n. L., rajský dvůr a jihovýchodní nároží ambitu |
V době od svého založení do vypuknutí husitských válek byla roudnická augustiniánská kanonie významným duchovním ohniskem českého království, odkud bylo založeno několik klášterních filiací. Vyplenění husitským vojskem v roce 1421 bylo osudovou ranou, z níž se klášter nikdy nevzpamatoval a v jejímž důsledku kanonie zanikla ještě před koncem 15. století. Zániku klášterního areálu zabránila jeho postupná proměna na farní kostel a faru. Po roce 1725 byl roudnický kostel rekonstruován a přestavěn podle plánů Františka Maxmiliána Kaňky. Spolu s cisterciáckými kostely v Sedlci a ve Žďáru, benediktinskými v Kladrubech a v Třebíči a premonstrátským v Želivě vstoupil do dějin architektury jako jedna ze šesti významných klášterních bazilik, které prošly v první polovině 18. století obnovou ve stylu barokní gotiky.
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: autor (1,5-8), Národní galerie Praha (2-4)
