Letos tomu bude právě sto let, co se 29. září 1919 v Mistříně u Kyjova narodil Vladimír Vašíček, jeden z nejvýraznějších představitelů naší abstraktní malby druhé poloviny 20. století. Jeho charakteristický výtvarný projev se vyznačuje neobyčejnou energií spontánních linií a nelomených barev, spějící k osobitému kompozičnímu řádu. Sté jubileum umělcova narození připomíná výstava na Nové radnici v Brně i náš příspěvek s ukázkami malířského díla a jeho reflexe v řadách výtvarných teoretiků.

Krátce před svými sedmaosmdesátými narozeninami pokojně zemřel ve svém venkovském domě v Hrušově u Benátek nad Jizerou všestranný tvůrce a objevitel nových uměleckých postupů Josef Hampl. Od počátku šedesátých let náležel k nadaným protagonistům české strukturální abstrakce na poli grafiky i malby. Koncem desetiletí se jeho výtvarný názor změnil, nikoli však autenticita jeho tvůrčího hledání.

Loni jsme si připomněli výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, na začátku roku 2019 jako smutnou reakci na tuto událost vzpomínáme i padesátileté výročí smrti studenta filosofické fakulty Univerzity Karlovy Jana Palacha. Jeho sebeupálení na Václavském náměstí dne 16. ledna 1969 vyvolalo nejrůznější reakce u značné části naší společnosti. Odpověď Aleny Ovčáčkové na tuto událost byla reakcí spíše intimní a tichou, která však rozhodně stojí za připomenutí.

Na 5. prosince 2018 připadlo padesáté výročí tragického úmrtí originálního milovníka krásy a života, jednoho z protagonistů poválečné české abstrakce a velkého inspirátora celé generace českých umělců Vladimíra Boudníka. Z iniciativy Václava Špaleho, malíře a člena sdružení Serpens, se v Libeňské synagoze uskutečnila veřejná vzpomínka na geniálního grafika, který v padesátých letech žil a tvořil v Libni, nejprve v bytě přítele Bohumila Hrabala v ulici Na Hrázi, později ve sklepním ateliéru v nedaleké ulici Na Žertvách.

Jan Knýbel zemřel v devět a třiceti letech 2. prosince 2017 při požáru v Přemyslovicích u Prostějova. Stylově byl řazen do surrelismu a také do art brut, zejména kvůli zkušenosti s duševním onemocněním. Trpěl úzkostně depresivní poruchou. Inspiroval se mytologickými motivy, které zpracovával olejomalbou a kresbou. Po svatém Ignáci z Loyoly přijal umělecké jméno Ignatianus.