Malíř běloruského původu a příslušník mezinárodní Pařížské školy Marc Chagall (1887–1985) proslul osobitým výtvarným jazykem, který vycházel z vnitřních prožitků, představ a fantazií. Přestože jeho dílo obsahuje prvky expresionismu, fauvismu, kubismu i surrealismu, k žádnému z těchto výtvarných trendů se nepřihlásil a zůstal vždy osobitým uměleckým solitérem. Rozpětí Chagallovy tvorby je nesmírně široké, kromě malby a grafiky zahrnuje i knižní ilustraci, vitraj, nástěnnou malbu, keramickou mozaiku a scénografii.
Marc Chagall se narodil 7. července 1887 ve Vitebsku na území dnešního Běloruska, které bylo tehdy součástí ruského impéria. Byl nejstarším z devíti dětí v poměrně chudé židovské rodině. Již v mládí projevoval zájem o malbu a navštěvoval ateliér místního malíře Jehudy Pena, posléze se za studiem umění vydal do Sankt Petěrburgu. Jeho rané práce (např. Já a vesnice z roku 1911) patří k prvním dílům moderního umění, která zhmotňují umělcovy fantazijní představy a snové vize nezávisle na logice a zákonech reality, často v nápadném rozporu se smyslovou zkušeností.
|
Obr. 2. Marc Chagall: Já a vesnice, 1911 |
Obr. 3. Marc Chagall: Starý Vitebsk, 1914 |
V roce 1910 odjel Marc Chagall díky finanční podpoře štědrého mecenáše na studijní cestu do Paříže. Důvěrně poznal tamní uměleckým prostředím i nejnovější výtvarné trendy a spřátelil se s osobnostmi pařížské bohémy. Do života Marca Chagalla tvrdě vstoupila první světová válka, která jej zastihla ve Vitebsku, kam odjel původně na krátkou návštěvu své rodiny. V roce 1915 se Marc Chagall oženil s Bellou Rosenbergovou a v následujícím roce se mu narodila dcera Ida. V roce 1922 se svou rodinou definitivně opustil Rusko a usadil se nejprve v Berlíně a poté v Paříži. Francie se mu stala novým domovem a v roce 1937 získal i francouzské stání občanství.
|
Obr. 4. Marc Chagall: Autoportrét se sedmi prsty, 1913 |
Obr. 5. Marc Chagall: Malíř a Kristus, 1951 |
Dvacátá léta patří k velmi plodnému tvůrčímu období Marca Chagalla. Kromě své volné tvorby ilustroval knihu Mrtvé duše od Gogola a La Fontainovy Bajky. Podnikal studijní cesty za uměním a stále rozšiřoval své obzory. Ve třicátých letech, kdy se těšil již širokému mezinárodnímu uznání, začal pracovat na ilustracích bible. Nástup nacismu v Německu se do Chagallovy tvorby promítl odvratem od lyrických a radostných námětů k tématům hlubším a vážnějším (např. Bílé ukřižování). Do slibně se rozvíjející kariéry zasáhla další válka, před kterou Chagall uprchl do Spojených států. Ještě zásadnější životní ranou byla náhlá a nečekaná smrt milované ženy Belly na virovou infekci v roce 1944. Osobní neštěstí i osudové zvraty světových dějin se projevily v jeho díle ponurým laděním obrazů z tohoto období. Zpět do Francie se vrátil v polovině roku 1948.
|
Obr. 6. Marc Chagall: Bílé ukřižování, 1938 |
Obr. 7. Marc Chagall: Hodina mezi psem a vlkem, 1938-43 |
Po válce nalezl opět osobní štěstí v podobě lásky k Rusce Valentině Brodské, s níž se oženil v polovině padesátých let. Díky rostoucímu uměleckému věhlasu mu bylo dopřáno realizovat řadu monumentálních děl pro veřejný prostor – rozsáhlé nástěnné malby, mozaiky, gobelíny a vitraje. Mezi nejvýznamnější patří nástropní malby v pařížské Opeře, nástěnné dekorace pro Parlament v Jeruzalémě, mozaiky ve First National Bank v Chicagu, vitraje v budově Spojených národů v New Yorku a vitraje v katedrálách v Metách a Remeši a v kostele sv. Štěpána v Mohuči. Zemřel v roce 1985 ve francouzském Saint-Paul-de-Vence v požehnaném věku 97 let.
|
Obr. 8. Marc Chagall: Mosty přes Seinu, 1954 |
Obr. 9. Marc Chagall: stropní výmalba v pařížské Opeře, 1964 |
Pro ranou tvorbu Marca Chagalla jsou charakteristické především motivy vycházející z židovských kořenů a těsné sepjetí s rodným Vitebskem a běloruským folklórem, do jeho zralého a pozdního díla vstupuje větší měrou křesťanská tematika a někdy i mytologické náměty. Díky mimořádnímu talentu dokázal čerpat z různých duchovních tradic a nacházet rovnováhu mezi fantazií a realitou, lyričností a dramatem, exaltací smyslů a duchovní reflexí. Přijal formální podněty řady moderních výtvarných směrů a přetavil je v jedinečnou syntézu svého osobního stylu, kterým si získal respekt i slávu, umělecký i společenský úspěch.
Text: Lucie Šimánková
Foto: Wikimedia Commons, Wikiart
