V roce 2023 uplyne 130 let od narození a současně 40 let od smrti jedné z nejvýznamnějších osobností mezinárodního surrealistického hnutí, kterou byl katalánský malíř, grafik a sochař Joan Miró. Jeho nezaměnitelné dílo charakterizují na hranu úspornosti redukované formy, magická síla archetypálních znaků i spontánní naivita dětského pohledu.
Joan Miró (1893 – 1983) pocházel z poměrně dobře situované rodiny s tradicí řemesla. Otec byl hodinářem a zlatníkem v Barceloně a matka, původem z Mallorky, byla dcerou truhláře. Rodina byla zpočátku neschvalovla, aby se mladý Joan stal malířem, proto vystudoval obchodní školu a posléze dva roky působil jako účetní v železářské a drogistické firmě. Práce v kanceláři jej nesmírně vysilovala, což vedlo až k psychickému a fyzickému zhroucení. Otec poté uznal, že syn se pro práci spojenou s obchodem nehodí, a povolil mu věnovat se umění. Důležitým inspiračním zdrojem se pro Joana stal rodinný statek v Montroigu v provincii Tarragona – malířův katalánský původ, odkazy na venkov a život katalánských rolníků se prolínají celou jeho tvorbou.
|
Obr. 2. Joan Miró: Zorané pole, 1923-24 |
Obr. 3. Joan Miró: Harlekýnův karneval, 1924-25 |
Joan Miró zahájil studium umění v Barceloně pod vedením učitele Francisca Galího. Postupně se započal seznamovat se současnými trendy v malířství a vyrovnávat se s jejich podněty. Zprvu na něho zapůsobil fauvismus a kubismus, později zejména dadaismus, surrealismus a tvorba Paula Kleea. Obchodník s uměním Dalmau, který uspořádal v roce 1918 Miróovi první samostatnou výstavu, mu také pomáhal navazovat kontakty s významnými osobnostmi světa umění. V meziválečném období pobývá Miró střídavě v rodném Španělsku a v Paříži, kde se v roce 1924 zapojuje do surrealistického hnutí.
|
Obr. 4. Joan Miró: Slavičí píseň v poledne a ranní déšť, 1940 |
Obr. 5. Joan Miró: Čísla a souhvězdí zamilovaná do ženy, 1941 |
Miróův výtvarný projev se vyvíjí směrem k neustálému zjednodušování forem. V třicátých letech se formy zredujují do podoby elementárních znaků a barevných skvrn různé velikosti. Umělec zkoumá vztahy tvarů a barev a redukuje také barevné spektrum na pětici elementárních tónů: červená, modrá, žlutá, zelená a černá. Od třicátých let se Miró zabývá vedle malby také grafikou, příležitostně se věnuje koláži a asambláži, návrhům gobelínů či kostýmů pro balet. V té době si vydobývá mezinárodní respekt a pravidelně vystavuje ve francouzských i v amerických galeriích.
|
Obr. 6. Joan Miró: Žena a pták, 1983, Barcelona |
Obr. 7. Joan Miró: Palacio de Congresos de Madrid, 1970 |
Miró velmi citlivě reaguje na španělskou občanskou válku. Po vypuknutí druhé světové války prožívá těžkou krizi, kterou ve své tvorbě přetaví v sérii Konstelace z let 1940-41. Tento soubor 23 kvašů na papíře obsahuje mimořádně sofistikované kompozice z elementárních tvarů a grafických znaků, navzájem spojených sítí čar, a patří k nesporným vrcholům Miróova díla. V poválečném období Miróův věhlas dále roste a umělec se uplatňuje v početných realizacích ve veřejném prostoru, k nimž patří zejména monumentální sochy a keramické mozaiky na budovách. K jejich objednavatelům patří prestižní instituce, jako například Harvardova univerzita v USA nebo centrála UNESCO v Paříži. Osud mu dopřává výsadu, aby se z plodů svého talentu a úsilí těšil až do velmi vysokého věku. Umírá ve svých devadesáti letech roku 1983 v Palmě de Mallorca.
|
Obr. 8. Joan Miró: Modrá II, 1961 |
Obr. 9. Joan Miró: Katalánský vesničan za svitu měsíce, 1968 |
Přestože Joan Miró je považován za jednoho z nejvlivnější představitelů surrealismu, jeho osobní vztah k tomuto hnutí byl specifický. Nejvyšší devízou pro něj byla absolutní svoboda projevu, neomezeovaná žádným apriorním programem. Zanechal mimořádně originální a nezaměnitelné výtvarné dílo, spojující v sobě uhrančivou sílu archetypálních forem, fascinující a stále svěží imaginaci i bezprostřední úžas dětského pohledu.
Text: Lucie Šimánková
Foto: Wikimedia Commons, Wikiart
