Počátkem desátých let 20. století vznikly nejen první abstraktní malby Vasilije Kandinského, ale také legendární umělecká skupina Der Blaue Reiter (1911–14). K členům tohoto nejvýznamnějšího expresionistického spolku patřila vedle Kandinského i jeho tehdejší partnerka Gabriele Münterová. Přetržený vztah obou umělců i tragické dějiny 20. století se zapsaly do pohnuté historie jejich společného domu v Murnau.
Historické městečko Murnau, písemně zmíněné již roku 1150, se nachází v Horním Bavorsku a má asi 12 tisíc obyvatel. Malebná krajina bavorského Předalpí se svými jezery lákala odedávna návštěvníky z širokého okolí. Jedním z nich byl i Vasilij Kandinskij, který se zde zastavil při cyklistickém výletu v roce 1904. Gabriele Münterová se tam dostala o čtyři roky později na pozvání přátel Marianne von Werefkinové a Alexeje von Jawlenského, kteří v létě v Murnau pobývali. Společné zážitky znamenaly pro všechny čtyři umělce pokrok v jejich dosavadní umělecké tvorbě.
|
Obr. 2. Alexej von Jawlensky: Krajina v Murnau, 1909, olej, lepenka |
Obr. 3. Gabriele Münterová: Jawlensky a Werefkinová, 1908-09, olej, lepenka |
Münterová proměnu svého malířského stylu charakterizovala takto: „A tam jsem udělala po krátké době trápení velký skok – od obmalovávání přírody – víc nebo méně impresionisticky – k cítění obsahu – k abstrahování – k vyjádření extraktu.“ To, co Münterová popisuje, znamenalo odklon od dosavadní pastózní malby špachtlí, kterou jí naučil Kandinskij, její pedagog a v této době již i životní partner, a otevření cesty k expresivnímu způsobu tvorby založeném na působení barevných ploch, tedy k novému a aktuálnímu způsobu malířského vyjádření.
Následující rok si Kandinskij a Münterová pronajali dům v Murnau, který nechal postavit Xaver Streidl architektem Ernstem Hegemannem jako třípodlažní stavbu s valbovou střechou po vzoru starých bavorských horských chalup. Dům, ležící na svahu za městem s výhledem na jeho centrum, přešel v létě 1909 do majetku Münterové, která jej zakoupila na naléhání svého partnera. Kandinskij se údajně do domu na první pohled zamiloval a Münterové řekl, že v tomto domě společně prožijí své stáří.
|
Obr. 4. Gabriele Münterová: Venkovská ulice v zimě, 1911, olej, lepenka na dřevě |
Obr. 5. Vasilij Kandinskij: Murnau - Horská krajina s kostelem, 1910, olej, lepenka |
I když se jednalo o novostavbu, chyběla elektřina, a proto se muselo svítit svíčkami a petrolejovými lampami. Nebyla přivedena ani voda, takže se musela nosit ze studny. Přízemí domu nebylo izolováno. Pro lidi z města znamenaly tyto podmínky něco jako návrat do minulosti. Münterová a Kandinskij zde trávili značnou část svého času až do vypuknutí první světové války. Právě v Muranu je navštěvovali malířští kolegové, kromě Jawlenského a Werefkinové například Franz Marc, August Macke, Heinrich Campendonk, Paul Klee, obchodník s uměním Bernhard Koeler nebo Hans Goltz, sběratelé Arthur Jerome Eddy, Willen Beffie, hudební skladatel Arnold Schönberg a mnozí další. V roce 1911 se tam konala i přípravná sezení k almanachu Der Blaue Reiter.
Do díla Kandinského i Münterové se začala promítat tamější krajina. Především Kandinskij maluje pohledy z okna domu, zahradu, okolní krajinu a nakonec se dopracovává k abstraktnímu pojetí obrazu. Oba umělci se nechali inspirovat i tradicí malby na sklo, která se v městečku rozvíjela už od 17. století. Společně shromáždili soubor těchto tradičních sklomaleb, sbírali však i další předměty lidového umění.
|
Obr. 6. Gabriele Münterová: Murnauská selka s dětmi, 1909-10, malba na skle |
Obr. 7. Vasilij Kandinskij: Apokalyptičtí jezdci I, 1911, malba na skle |
Roku 1914 musel Kandinskij jako nepřítel státu opustit Německo. Nikdy už se do Murnau nevrátil. Pár se ještě několikrát setkal na neutrální půdě ve Švédsku. Kandinskij však Münterové zatajil, že se mezitím v Moskvě oženil s mladou Ruskou Ninou a čeká s ní dítě, což se Münterová dozvěděla s několikaletým zpožděním. Cítila se podvedená a ukřivděná. Mezi bývalými partnery začala tahanice o Kandinského majetek, který zůstal v Mnichově a v Murnau. Nakonec se v roce 1926 dohodli na tom, že Kandinskij obdrží zpět 26 beden se svými osobními věcmi a asi tucet obrazů. Münterová získala vlastnické právo na zbývající díla, což jí Kandinskij písemně stvrdil. Mezi nimi byly rané impresionistické temperové malby, práce, v nichž Kandinskij přecházel k abstrakci, akvarely, kresby, malby na sklo, grafiky, skicáře a různé návrhy.
Po roce 1933 se však poměry v Německu začaly měnit. Umělci, jejichž díla neodpovídala národně-socialistickému vkusu, byli označeni za duševně nemocné a zvrhlé. Münterová sice mezi nimi nebyla, avšak mezi lety 1937 a 1949 se nerealizovala jediná její výstava. Potýkala se s velkou finanční nouzí. Její nový partner, filosof a teoretik umění Johanes Eichner, nechal dům v Murnau renovovat, aby v něm mohli celoročně bydlet. Jako vyrovnání za investované náklady nechala Münterová v roce 1936 dům na Eichnera přepsat. Místo, kde měla společně s Kandinským prožít své stáří, se stalo Eichnerovým majetkem.
|
Obr. 8. Vasilij Kandinskij: Studie k Zasněné improvizaci, 1913, akvarel, tuš, inkoust, papír |
Obr. 9. Vasilij Kandinskij: Studie k Improvizaci 30, 1913, kvaš, akvarel, křída, papír |
V květnu roku 1938 byl přijat zákon, který legitimizoval konfiskace „zvrhlého umění“. Münterová s Eichnerovou pomocí obrazy Kandinského a dalších uložila do sklepa a před vchod postavila regály. Tato skrýš zůstala neobjevena i v roce 1943, když lidé z vybombardovaných měst přišli na venkov a úřady hledaly volné prostory pro jejich ubytování. Možná to bylo zásluhou Eichnera, který byl důstojníkem protiletecké obrany. Když na konci války obsadili Murnau Američané, žádala Münterová americké velení o ochranu. Přesto byl její dům v květnu 1945 čtyřikrát prohledán, ale ani tehdy se nic nenašlo.
Městečko Murnau naštěstí nebylo za války bombardováno jako Mnichov, jehož požáry mohli murnauští sledovat ze svých oken. Také proto mohla Münterová zachránit unikátní sbírku, zahrnující vlastní obrazy, díla svých přátel a přes osmdesát prací Kandinského. V roce 1957 u příležitosti svým osmdesátých narozenin ji darovala městu Mnichov. Mnichovský Lenbachhaus se tak rázem stal světově proslulou galerií. Gabriele Münterová zemřela v Murnau 19. května 1962 v osmdesáti pěti letech. V domě se dnes nachází muzeum, které spravuje Nadace Gabriele Münterové a Johannese Eichnera.
Text: Eva Čapková
Foto: Städtische Galerie im Lenbachhaus und Kunstbau, Mnichov
Fotogalerie domu v Murnau (snímky autorka):
