Atmosféra jeho obrazů je čistá a průzračná jako voda horského jezera – na hladině klidná, uvnitř plná nedopovězených náznaků a tajemství. Hladina jednoho nezaměnitelného uměleckého díla se definitivně uzavřela v neděli 12. června 2022. Grafik a malíř Pavel Sukdolák odešel po naplněném životě v požehnaném věku bezmála 97 let.
Pavel Sukdolák, narozený 21. září 1925 v Humpolci, byl jedním z posledních žijících umělců generace, jejíž cestu k výtvarnému studiu ovlivnily události II. světové války. Studium zahájil na ČVUT u prof. Cyrila Boudy a ukončil na Akademii k prof. Vladimíra Silovského, u něhož později absolvoval také aspiranturu. V roce 1952 byl přijat do Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Nikdy se nezapojil do aktivit některé z početných výtvarných skupin, vznikajících u nás na sklonku padesátých a v průběhu šedesátých let, a celým životem prošel jako výrazný umělecký solitér. Oženil se s malířkou a restaurátorkou Miladou Holanovou, jejich dcera Milada je rovněž výtvarnou umělkyní, zaměřující se na grafiku, ilustraci a tvorbu animovaných filmů.
|
Obr. 2. Pavel Sukdolák ve svém ateliéru v Praze–Střešovicích v době svých 90. narozenin (podzim 2015) |
Obr. 3. Pavel Sukdolák: Bez názvu, nedat., akvatinta, lept, 560x460 mm |
Obor výtvarného studia i osobnosti učitelů předurčily Pavel Sukdoláka k zaměření na uměleckou grafiku. Na počátku šedesátých let nalezl v barevné akvatintě kombinované s čárovým leptem svou vyvolenou grafickou techniku, kterou ovládl s virtuozitou a dokonalostí a jíž zůstal věrný po následujících šest desetiletí tvorby. Přípravné studie ke grafickým listům prováděl kresbou pastelem. Po technicky náročném zpracování matric zrnkovým a čárovým leptem vznikaly výsledné barevné grafiky, každá z nich soutiskem tří až čtyř kovových matric. Všechny své grafické listy umělec vlastnoručně tiskl na unikátním tiskařském lisu, který krátce po válce odkoupil ze smíchovské dílny proslulého uměleckého tiskaře Miro Pegrassiho.
|
Obr. 4. Pavel Sukdolák: Signál I, 1968., akvatinta, lept, 510x485 mm |
Obr. 5. Pavel Sukdolák: Polarizace, nedat., akvatinta, lept, 255x230 mm |
Od počátku šedesátých let se Pavel Sukdolák podobně jako většina umělců jeho generace vyrovnával s podněty neformální abstrakce. Tehdy vznikla série sugestivních grafických listů, vyznačujících se asketickou barevností a skrumáží tajemných znaků a šifer. Brzy poté se však začal formovat Sukdolákův charakteristický projev, vyznačující se jasnou geometrickou organizací obrazového pole a výraznou orchestrací barev. Kompozice je obvykle založena na jednom ústředním geometrickém motivu, nesoucím symbolický význam (trojúhelník, čtyřúhelník, polygon, kruh a spirála v mnoha variantách) nebo na průniku několika elementárních obrazců. Takový přístup odráží umělcovo přesvědčení, že svět vizuálních představ i stvořený vesmír jsou uspořádány na stejném geometrickém principu. Mimořádný význam mezi geometrickými motivy má spirála, která je univerzálním symbolem růstu i pohybu a vnáší do obrazu dynamiku.
|
Obr. 6. Pavel Sukdolák: Země (z cyklu Živly), nedat., akvatinta, lept, 280x230 mm |
Obr. 7. Pavel Sukdolák: Okno IV, 1987, akvatinta, lept, 540x480 mm |
Role symbolů a znaků s přibývajícími léty neoslabuje, ale naopak nabývá na komplexitě i na významu. Ve zralé Sukdolákově tvorbě se vedle konvenčních symbolů a schematizovaných objektů (vodní kapka, ulita, nebeská tělesa) objevují časté subjektivní znaky kryptické povahy (neznámá písma, tajné znaky, stylizované noty), které obohacují její snovou atmosféru o znepokojivý prvek náznaku, nedopovězenosti a tajemství. Je-li možné tyto mnohoznačné a místy zneklidňující vize připodobnit k tvorbě některého z představitelů světového moderního umění, pak je to bezpochyby švýcarský malíř Paul Klee, důsledně zkoumající výtvarné hodnoty archetypálních forem.
Atmosféra obrazů Pavla Sukdoláka je čistá a průzračná jako voda horského jezera, ale také snově křehká, tajemná a do sebe uzavřená jako ulita. Všechny tyto vlastnosti umělce předurčily stát se vyhledávaným ilustrátorem beletrie, zvláště poezie. Jeho knižní ilustrace nebývají věrným přepisem textu, ale spíše volným výtvarným doprovodem, který rezonuje s poetikou literárního díla. Sukdolákova ilustrační tvorba, jejíž počátky sahají až do padesátých let, vyvrcholila po roce 1989 souborem bibliofilských knih doprovázených originálními barevnými lepty. Vedle Máchova Máje nebo Skácelovy sbírky Smuténka vytvořil pozoruhodné ilustrační soubory také k řadě překladů ze světové beletrie (Villon, Bašó, Baudelaire, Poe, Morgenstern, Hesse).
|
Obr. 8. Pavel Sukdolák: Máj (ilustrace), 1996, akvatinta, lept, 277x168 mm |
Obr. 9. Pavel Sukdolák: Smuténka (ilustrace), 1996, akvatinta, lept, 202x134 mm |
Pavel Sukdolák po sobě zanechal nejen jedinečné grafické dílo, ale též neopominutelný morální příklad. Byl člověkem pevných zásad, nezištným, skromným a přátelským. Hovořil málo, zato vždy k podstatě věci. Nezajímal se vůbec o svůj mediální obraz a nikdy neučinil nic proto, aby strhl pozornost na svou osobu. Oficiální struktury světa umění, nahrazující dnes zájem o kvalitu díla zájmem o mediální obraz tvůrce, jej proto odsunuly do role přehlížených. Nemám však pochyby o tom, že ve zkoušce časem nakonec obstojí kvalita díla a budoucnost tento morální dluh vůči umělci dříve či později vyrovná.
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: Jaroslav Kučera (2), Jiří Bernard Krtička (1, 3–9)
