Podobně jako strom čerpá sílu ke svému růstu z podzemní vody a z půdních živin dílo malířky a grafičky Jarmily Janůjové vyrůstá z archetypálních forem přírody, z jejich nesčetných variací a vztahů, z jejich věčné cyklické proměny. Průřez její tvorbou od počátku osmdesátých let až do současné doby ve výběru kurátorky Aleny Laufrové představuje Galerie SČUG Hollar. Výstava trvá do 12. srpna 2018.
Jarmila Janůjová studovala na AVU v letech 1968–74 malbu v ateliéru Aloise Fišárka a grafiku u Ladislava Čepeláka. V grafické tvorbě se později specializovala na techniku barevného dřevořezu. Názvy grafických cyklů, jako Moře, Rostliny, Krajina, Jezerní krajina, i volných listů, jako Slunce, Planeta, Nebe noci, Déšť, odkazují k přírodním entitám, procesům a cyklům – elementárním konstantám mikro- i makrokosmu, které představují pro autorku dominantní námětový okruh.
Kompoziční princip dřevořezů je založen převážně na homogenních barevných plochách, jejich vzájemném překrývání a pronikání, a grafické listy tak nabývají malířského charakteru. Při tisku autorka uplatňuje přirozenou strukturu dřevěné matrice, včetně drobných narušení povrchu a náhodných vrypů. S oblibou pracuje s principem zrcadlení motivu. V obrazech, kde se slunce či měsíc společně s krajinou odrážejí ve vodní hladině, se symbolicky potvrzuje jednota stvořeného světa.
Soubor grafických listů Jarmily Janůjové je doplněn o malby na papíře z posledních dvou let a ukázku z její ilustrační tvorby. Z maleb na papíře zaujmou práce z cyklu Křišťál, v nichž se autorka poměřuje s mimořádně obtížným cílem — výtvarnými prostředky zachytit odraz a lom světla na krystalech polodrahokamů. Z knižních ilustrací zaslouží zmínku především soubor barevných dřevořezů pro bibliofilské vydání knihy esejů Antonína Přidala Některé tváře, některé hlasy (2002).
Název výstavy Vrstvení a ukládání dobře vystihuje charakter díla Jarmily Janůjové. Její tvorba se pomalu odvíjí v tematických cyklech, vznikajících v období celých desetiletí, a nepodléhá náhlým formálním či výrazovým obratům a změnám. Takové dílo se snadno obejde bez podbízivých efektů a šokujících gest – podobně jako sama příroda, kterou se inspiruje a v níž nachází potvrzení své autenticity a svého vnitřního významu.
Autor: Jiří Bernard Krtička
