Strukturální grafika Eduarda Ovčáčka v galerii Hollar

Výstava s názvem Struktury v galerii Hollar připomíná letošní 85. narozeniny malíře a grafika Eduarda Ovčáčka, který je osobností respektovanou jak pro své originální umělecké dílo, tak pro pevný morální postoj v období komunismu. Název expozice odkazuje k jubilantově grafické tvorbě v období let 1960-68, která byla součástí světově ojedinělého fenoménu – české strukturální grafiky, čerpající nové výrazové možnosti z nových materiálů a inovativních grafických metod. Aktuální výstava, jejímž kurátorem je Richard Drury, trvá do 25. listopadu 2018.

Eduard Ovčáček, rodák z Třince, studoval v letech 1957-63 na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. V roce 1960 navštívili s přítelem a spolužákem Milošem Urbáskem pražské Konfrontace – neoficiální výstavu tehdejším režimem zakázaného abstraktního umění. Přitom navázali kontakt s Vladimírem Boudníkem, velkým inspirátorem mladé umělecké generace a objevitelem strukturální grafiky. Načerpané podněty poté rozvíjeli ve vlastní tvorbě a spolu s dalšími mladými umělci se stali protagonisty informelu na Slovensku. Po ukončení studia v Bratislavě nastoupil Ovčáček na místo výtvarného pedagoga na Univerzitě Palackého v Olomouci, které musel opustit pro nesouhlas s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968.

Expozice v galerii Hollar představuje umělcovu grafickou tvorbu v mimořádně intenzivním počátečním období, vyznačujícím se experimentováním s novými technickými postupy a hledáním osobitého výtvarného projevu. Divák, překvapený strukturálními grafikami z roku 1961 s náměty z důlního prostředí Ostravy, může sledovat, jak se z rané figurativní fáze umělcova tvorba vyvíjela paralelně ve třech hlavních liniích. Deformací tvarů vzniká expresivní figura, vyznívající někdy v groteskní parodii (Strašidla), jindy v archetypální figurální útvar, evokující umění prehistorických kultur (Královský cyklus).

Abstrahováním se figura mění v informální strukturu, nezatíženou apriorním významem. Struktura matrice je vytvářena jak přidáváním materiálu při nanášení nebo lití laku (cyklus Kaleidoskop), tak odebíráním materiálu při řezání či rytí do povrchu tiskové desky (dřevořez Symboly I). Charakter matrice často dotváří hrubší či jemnější struktura nalepených textilií (dámské silonky v cyklu Deflorace). Konečně stylizací a linearizací figury vzniká písemný znak, grafém, základní stavební prvek lettristického projevu, který se postupem let stane dominantní linií Ovčáčkovy tvorby.

Umělec pracuje s matricemi nepravidelných formátů, které někdy tvoří vnější konturu figurativního motivu (Královský cyklus), jindy jakýsi totemický útvar (Filigramy). Matrice vytváří nejčastěji z lepenky, využívá ovšem i nalezený materiál jako plechový odpad, přičemž dovede výtvarně využít i náhodná poškození povrchu, rýhy a perforace (Plech). Při tvůrčím hledání Ovčáček nezapře invenci spojenou s hravostí, smyslem pro humor a ironií. Charakteristickým znakem jeho strukturálních grafik jsou obrysy a jemné reliéfy drobných předmětů (mincí, odznaků, knihařských razidel, aluminiových uzávěrů lahví), které při tvorbě matrice otiskl do tuhnoucího laku a zapojil do kompozice grafického listu.

V roce 1963 objevil Eduard Ovčáček v sídle své katedry na olomoucké univerzitě sadu vyřazených razidlových písem a začal s nimi experimentovat při tvorbě grafických matric, obrazů, dřevěných reliéfů, plastik a propalovaných koláží a později i při tvorbě ručních papírů. Objev určil jeho další umělecké směřování a rozhodl o tom, že se stal záhy protagonistou a nejvýraznějším představitelem lettrismu u nás. Tento umělecký směr využívá výtvarnou hodnotu písma, více či méně zbavenou sémantického obsahu. Při utváření kompozice z omezeného počtu grafémů tíhne zpravidla k určitému racionálnímu uspořádání a rozchází se tak s expresivním a spontánním projevem informelu.

To však nelze zobecnit na Ovčáčkovu tvorbu šedesátých let, kde se často setkáváme se spontánním otiskováním a překrýváním liter nebo nalezených tiskařských štočků. Výsledná nedeterminovaná, ale víceméně homogenní struktura, reprodukovaná obvykle v lomených barvách, často i monochromně, může být vnímána rovnocenně jako skriptura i jako otisk přírodního procesu (povrch kamene, stromová kůra, skvrna rzi anebo plísně). Protějškem těchto neurčitých monochromních struktur (Eufonie a kakofonie, Palimpsest, Petice I) jsou grafické listy, kde barevné provedení evokuje zastřený figurativní motiv (Script).

V roce 1965 přichází Eduard Ovčáček s originálním postupem, který má povahu strukturálního leptu. Na povrch měděné matrice otiskuje litery opatřené měkkým asfaltovým krytem. Silnou kyselinou potom vyleptá okolní nekrytou plochu a tvary liter vystoupí na matrici jako pozitivní reliéf. V druhé polovině šedesátých let se v jeho lettristických kompozicích začíná prosazovat racionální řád, který se projevuje jednak základní geometrickou formou (Kruh, Kružnice), jednak pravidelným uspořádáním liter (Kruh a, Recording). Tato tendence v jeho tvorbě souvisí s počátkem činností Klubu konkrétistů jehož byl jedním ze zakládajících členů. Závěrečnou fázi umělcovy strukturální grafické tvorby z let 1967-68 reprezentují slepotisky sestavené z reliéfních domovních tabulek i jednotlivých liter.

Období šedesátých let představuje v tvorbě Eduarda Ovčáčka zásadní periodu, kdy se umělec jednak vyrovnává s podněty umění informelu, osvojuje si techniku strukturální grafiky, nachází nové technické postupy a postupně se přiklání k lettristickému výtvarnému projevu, který se stane určující pro jeho následující tvorbu. V duchu lettrismu vznikají v tomto období nejen grafiky, ale také monotypy, malby, plastiky a reliéfy. Zájem o nové technologie přivádí umělce k tomu, že si jako jeden z prvních v českém prostředí osvojuje techniku serigrafie. Jeho původním a vysoce oceňovaným přínosem umění lettrismu je metoda propalované koláže, kterou objevuje ve stejné době.

Aktuální expozice z díla Eduarda Ovčáčka v galerii Hollar prezentuje 54 grafických listů a je první výstavou jeho strukturální grafiky šedesátých let podobného rozsahu. Dokumentuje nejen počátky tvůrčí dráhy talentovaného umělce se schopností tvůrčím způsobem transformovat aktuální podněty ze sféry výtvarných forem i grafických technik. Svědčí také o světové výjimečnosti fenoménu české strukturální grafiky, která se s udivující suverenitou prosadila nejen v umění informelu, ale současně i v tak vzdálených výtvarných projevech, jaké představuje figurativní obraz na jednom a lettrismus či konkrétní umění na opačném pólu.

Autor: Jiří Bernard Krtička
Foto v textu: archív umělce
Foto ve fotogalerii: Jan Veselý

Fotogalerie výstavy:

• Galerie Hollar
• strukturální grafika
• informel
• Eduard Ovčáček
• lettrismus