Italský malíř a sochař Amedeo Modigliani (1884–1920) se zapsal do dějin umění nejen svými nostalgickými portréty a smyslnými akty, ale i bohémsky nezřízeným způsobem života, který byl odvrácenou stranou jeho oslnivého talentu. Po neutěšeném životě, provázeném neuznáním, nemocí a chudobou, následovala posmrtná legenda, ověnčená obdivem a slávou...
V době od počátku 20. století do vypuknutí II. světové války byla Paříž hlavním mezinárodním centrem výtvarného umění, kde se zejména ve čtvrtích Montmartre a Montparnasse koncentroval společenský život francouzských i zahraničních umělců. Početní umělci ze Španělska, Itálie, slovanských zemí a různých koutů Evropy, ale i z Latinské Ameriky přicházeli do pařížské umělecké Mekky, aby zde hledali formální podněty, inspirativní tvůrčí ovzduší a především zakázky pro svou práci. V dějinách umění se pro tuto internacionální a velmi heterogenní kolonii umělců ustálil dosti vágní termín pařížská škola. Poněkud přínosnější je užití tohoto pojmu pro označení výrazných tvůrčích individualit z mezinárodní pařížské komunity, jejichž dílo je obtížné zařadit mezi směry klasické moderny. V tomto smyslu lze italského malíře a sochaře Amedea Modiglianiho spolu s Rumunem Constantinem Brancusim či ruským Židem Markem Chagallem vyzvednout jako typické představitele pařížské školy.
|
Obr. 2: Amedeo Modigliani: Žena ve žlutém saku (Amazonka), 1909 |
Obr. 3: Amedeo Modigliani v ateliéru (1918) |
Amedeo Modigliani se narodil 12. července 1884 do židovské rodiny v toskánském městě Livorno jako nejmladší ze čtyř dětí. Přestože se rodinný obchod Modiglianiových nacházel v tíživé finanční situaci, která později vyústila v bankrot, vyrůstal malý Amedeo v prostředí orientovaném na literaturu a filozofii. Prvním významným milníkem v jeho životě bylo zázračné uzdravení z tehdy ještě smrtelného onemocnění břišním tyfem. Traduje se, že se mu v horečkách vyjevil jeho budoucí osud umělce, který se pak rozhodl následovat. Roku 1898 se zapsal ke studiu na Akademii umění v Livornu. O dva roky později mu byla diagnostikována tuberkulóza. Dále pokračoval ve studiu umění ve Florencii a v Benátkách a roku 1906 definitivně přesídlil do Paříže.
|
Obr. 4: Amedeo Modigliani: Portrét Paula Alexandra na zeleném pozadí, 1909 |
Obr. 5: Amedeo Modigliani: Čelista,1909 |
Navzdory svému chatrnému zdraví vedl Modigliani se svými pařížskými přáteli nezřízený bohémský život, plný alkoholu a drog. Roku 1909 získal svou první placenou zakázku na portrét, známý dnes jako Žena ve žlutém saku. Objednavatelka však portrét odmítla zaplatit, protože těsně před jeho dokončením změnil autor barvu jejího jezdeckého obleku z červené na žlutou. Hotový obraz nakonec koupil jeden z malířových přátel. V téže době navázal Amedeo přátelství se sochařem Brancusim a do popředí jeho uměleckého zájmu se dostala načas sochařská tvorba. Zhoršující se zdraví jej však brzy přimělo vrátit se k malbě.
|
Obr. 6: Amedeo Modigliani: Cikánka s dítětem, 1919 |
Obr. 7: Amedeo Modigliani: Karyatida, 1912 |
Malířský projev Amedea Modiglianiho v sobě integruje znaky tradičních výtvarných stylů i avantgardních směrů z počátku 20. století a dospívá k jedinečné individuální syntéze. Dominantním námětem jeho malby jsou portréty, vyznačující se psychologickou charakterizací osob, spojenou obvykle s delikátním smutkem či melancholií. Podlouhlé tváře, elegantní křivky štíhlých těl a dlouhé krky odkazují k inspiraci italskou manýristickou malbou. Charakteristická je rovněž smyslově působivá barevnost a virtuózní modelace objemů pomocí jemných barevných valérů.
|
Obr. 8: Amedeo Modigliani: Akt ležící na divanu – Almaiisa, 1916 |
Obr. 9: Amedeo Modigliani: Sedící akt, 1917 |
V roce 1917 se Amedeo seznámil s Jeanne Hébuternovou, která se stala jeho osudovou družkou, milenkou i modelkou. V témže roce se také konala první a poslední samostatná výstava Modiglianiho maleb za umělcova života. Protože prezentované akty způsobily veřejný skandál, musela být výstava v galerii Berthe Weillové záhy uzavřena. Umělcova choroba se vlivem nuzných poměrů a zničujícího životního stylu prudce zhoršovala. Amedeo Modigliani zemřel na následky tuberkulózy 24. ledna 1920 ve věku pouhých 35 let. Den po jeho úmrtí spáchala Jeanne Hébuternová (toho času v pokročilém stadiu těhotenství) sebevraždu skokem z okna.
|
Obr. 10: Amedeo Modigliani: Nevěsta a ženich, 1915-16 |
Obr. 11: Amedeo Modigliani: Portét Jeanne Hébuternové, 1918 |
Amedeo Modigliani je prototypem prokletého umělce, který prožil svůj tragický úděl v nezájmu publika, v chudobě a nemoci, aby se po smrti stal legendou. Záhy po předčasném skonu jeho prestiž prudce vzrostla a ani sto let poté jeho sláva, stejně jako cena jeho obrazů nepřestává stoupat. V roce 2015 byl Ležící akt vydražen za částku přes 170 milionů dolarů a zařadil se mezi desítku nejdražších obrazů v dějinách trhu s uměním. Amedeo Modigliani žil na počátku 20. století v Paříži uprostřed nejprudšího kvasu fauvismu, kubismu, rané abstrakce a dalších avantgardních směrů. Navzdory tomu zůstal vždy svrchovanou a nezávislou tvůrčí individualitou a zanechal po sobě dílo nesoucí otisk génia.
Text: Jiří Bernard Krtička, Lucie Šimánková
Foto: Wikimedia Commons
