V říjnu 2018 jsme formou krátké zprávy informovali o první prezentaci nově objevené výtvarné techniky – magnetické malby. Událostí těchto dnů je první pražská výstava Evy Čapkové, otevřená pod názvem Magnetické malby a grafiky v Galerii Maldoror. To je nám příležitostí, abychom přinesli podrobnější informace o umělkyni a jejích zcela netradičních, zato výsostně inspirativních výtvarných technikách. Výstavu v Galerii Maldoror můžete navštívit do 9. února (Přemyslova 9, Praha 2, otevřeno ve středu až sobotu v 13.-18. hodin).
Malířka a grafička Eva Čapková pochází z Konice na Olomoucku. V roce 2001 ukončila studium výtvarné výchovy a bohemistiky na pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2004 je jejím druhým domovem Mnichov, kde absolvovala magisterské i doktorské studium dějin umění na Ludwig-Maximilians Universität a kde dosud žije a pracuje. Zvolené téma doktorské disertace – Vladimír Boudník – se mladé umělkyni stalo osudovým, neboť ji přivedlo nejprve k mimořádně inspirujícímu setkání a přátelství s Boudníkovým žákem, grafikem Oldřichem Hamerou, později k vlastní tvorbě s využitím netradičních grafických postupů a nakonec i k objevu magnetické malby.
Brzy po jejich seznámení v roce 2010 zasvětil Oldřich Hamera Čapkovou do inovativních grafických technik svého legendárního mistra – aktivní a strukturální grafiky – a nadále ji povzbuzoval k vlastní umělecké tvorbě. Na přelomu roku 2016 a 2017 začala umělkyně experimentovat s další netradiční technikou – magnetickou grafikou, která je pokládána za poslední ze tří nejvýznamnějších Boudníkových objevů. Je pozoruhodné, že zatímco strukturální grafika se setkala s nadšeným přijetím již za života Vladimíra Boudníka, měla dlouhou řadu pokračovatelů a je oblíbena grafiky různých generací doposud, magnetická grafika upadla na padesát let od umělcovy smrti v zapomenutí a ani Oldřich Hamera, jeho nejvěrnější následovník, se touto technikou nikdy nezabýval.
|
Obr. 2. Eva: Čapková: Havran, 2018, magnetická grafika |
Obr. 3. Eva: Čapková: Jákobův žebřík, 2018, magnetická grafika |
Eva Čapková tak mohla ve svém výzkumu vycházet pouze ze znalosti základního principu magnetické grafiky: Bezbarvým lakem s příměsí ocelových pilin se kreslí štětcem nebo přímým rozléváním na tiskovou desku, která se poté vystaví působení magnetu. Piliny se uspořádají podle magnetického pole a po zaschnutí laku zůstane v matrici fixována jemná síť siločar, která se tiskem přenese na grafický list. Cesta k praktickému ovládnutí této techniky nebyla jednoduchá. Autorka musela nalézt cestou pokusů a omylů vhodné ředění laku a zejména optimální koncentraci pilin v laku, která je podmínkou úspěšného přenesení struktury siločar z matrice na papír v tiskovém procesu.
Vladimír Boudník, který objevil tuto inovativní techniku v roce 1965, využíval k magnetizaci ocelových pilin elektromagnety, které na jeho pracovišti v strojírně ČKD sloužily k upínání kovových obrobků na soustruh. Tvar elektromagnetu určoval neměnný charakter magnetického pole, který je v závislosti na dalším zpracování matrice více či méně zřetelný na jednotlivých grafických listech. Již v září 1965 odešel Boudník z ČKD na neplacenou tvůrčí dovolenou, aby se v následujícím roce definitivně rozhodl pro život umělce na volné noze. V důsledku toho se k magnetické grafice již nikdy nevrátil a zachovalo se pouze osm matric, vytvořených touto technikou.
Na rozdíl od Boudníka využívá Čapková pro svou práci permanentní feritové magnety různých velikostí a tvarů. To dává její práci větší variabilitu, neboť volbou počtu, typu a vzájemného umístění feritových magnetů aktivně určuje charakter magnetického pole. Ve fázi prvotního zkoumání techniky pracovala umělkyně pouze s černobílým tiskem, po jejím ovládnutí začala interpretovat matrice také barevným monotiskem. Již roku 2017 vzbudila její práce zájem v zámoří, když na 11. Mezinárodním bienále miniaturní grafiky, jehož pořadatelem je Center for Contemporary Printmaking v americkém Norwalku, získala jednu cenu a jedno čestné uznání.
|
Obr. 4. Eva: Čapková: Labuť, 2018, magnetická grafika |
Obr. 5. Eva: Čapková: Bez názvu, 2018, barevná magnetická grafika |
Krátce po svém znovuobjevení pronikla technika magnetické grafiky také do sféry knižní ilustrace. Stalo se tak díky spolupráci Evy Čapkové s věhlasným rodinným podnikem manželů Lubomíra a Miroslavy Krupkových z Úval, který se vedle umělecké knižní vazby zabývá také vydáváním bibliofilií. V průběhu posledních tří let doprovodila autorka svými originálními grafickými listy celkem pět knižních titulů jejich bibliofilské edice, z nichž poslední dva jsou ilustrovány právě magnetickou grafikou. Jedná se o Matematickou poezii, knížku vizuálních typografických básní Lubomíra Krupky, a poému Pásmo Guillauma Apollinaira, která je opravdovým klenotem této jedinečné bibliofilské řady.
V roce 2017 vstoupila Eva Čapková na zcela neprobádané území, když se odhodlala k pokusu o přenesení technologie magnetické grafiky také do malby. Základní princip – kresba či malba lakem s příměsí ocelových pilin a jejich magnetizace – zůstal zachován, ostatní fáze postupu jsou pochopitelně zcela odlišné. Podstatný rozdíl v charakteru obou technik představuje fakt, že u magnetické grafiky zůstávají piliny zafixovány v matrici a struktura siločar se přenáší na papír cestou reprodukce, zatímco v magnetické malbě jsou piliny přítomny na plátně jako součást barevné hmoty a svým uspořádáním přímo fyzicky utvářejí strukturu.
Kompozice magnetické malby je výsledkem tří zásadních fází, z nichž první je uspořádání permanentních magnetů pod plátnem horizontálně položeného obrazu. V této fázi autorka posype plátno suchými ocelovými pilinami, aby získala předběžnou vizualizaci magnetického pole, které upravuje do cílového stavu změnou umístění jednotlivých magnetů. V druhé fázi probíhá malba bezbarvým lakem s příměsí ocelových pilin, které jsou bezprostředně usměrňovány působením magnetických sil. Po zaschnutí laku přichází na řadu třetí fáze, v níž umělkyně základní "strukturální téma" interpretuje a dotváří malbou akrylovými barvami.
|
Obr. 6. Eva: Čapková: Bez názvu, 2017-18, magnetická malba |
Obr. 7. Eva: Čapková: Bez názvu, 2018, magnetická malba |
K nejpůsobivějším obrazům aktuální výstavy náleží série tří maleb na téma Noční květy, kde se přehledné uspořádání struktury snoubí se zřetelnou kresbou magnetických siločar a vyváženou kompozicí lomených barev. V obrazech série Variace na Rorschachovo téma pracuje autorka s motivem symetrického uspořádání struktury podél vertikální barevně zvýrazněné osy a evokuje tak stejnojmennou tematickou řadu strukturálních grafik Vladimíra Boudníka. Technika magnetické malby vybízí umělkyni k nalézání variantních postupů. Pozoruhodné jsou například obrazy, malované bez použití akrylové barvy a lokálně obarvené pouze pilinami, záměrně vystavenými korozi.
Magnetické malby Evy Čapkové jsou většinou ponechány bez názvu. V obrazové kompozici nachází divák abstraktní dynamickou strukturu, jejíž linie napětí představují paralelní magnetické siločáry a jejíž rovnovážné body se nacházejí v ohniscích siločar – v magnetických pólech. Zatímco jemné magnetické siločáry jsou vizualizací uspořádání na elementárním stupni, malba bezbarvým lakem utváří kompoziční strukturu na vyšší úrovni řádu. Nejautentičtější výsledek se dostaví tehdy, když se malířce podaří uvést uspořádání obou stupňů v soulad a nenarušit jej v závěrečné fázi malby, tedy při finálním zpracování akrylovými barvami.
Všechna autentická umělecká díla, včetně abstraktních, vypovídají o realitě stvořeného světa a specifickým způsobem odkazují ke strukturám a dynamice přírody. Rudolf Arnheim to zformuloval v tezi, že abstrakce je cestou k přímému uchopení esence, skrytého mechanismu přírody, který realistické styly vyjadřují pouze nepřímo obrazem vnější podoby věcí a dějů. V průběhu 20. století mnozí umělci, nejen abstrakcionisté, vědomě zapojili do svých tvůrčích metod působení elementárních fyzikálních procesů. Z tohoto pohledu náleží magnetická grafika a malba do téže kategorie výtvarných technik jako dekalk, fokalk nebo mrazovka. Pochopitelně i taková díla si musí uchovat svůj obsah a výraz, aby mohla nést výpověď o člověku a světě a nestala se pouhým fyzikálním schématem.
|
Obr. 8. Eva: Čapková: Krajina, 2018, magnetická malba |
Obr. 9. Eva: Čapková: Noční květy I, 2018, magnetická malba |
Výstava Evy Čapkové v Galerii Maldoror je mimořádně slibným debutem umělkyně na pražské výstavní scéně a galeristovi Milanu Mikušovi patří uznání za její uvedení. Pozornost si zaslouží i katalog s textem kunsthistorika Martina Součka a množstvím kvalitních reprodukcí. Opět je třeba zmínit i Oldřicha Hameru, který byl Čapkové nejen učitelem a rádcem, ale také iniciátorem jejích výzkumů na poli magnetických výtvarných technik. Podle mého názoru v sobě magnetická malba skrývá takřka nevyčerpatelné možnosti a bude záležet pouze na motivaci, vůli a vytrvalosti talentované umělkyně, zda je dokáže naplno rozvinout a zhodnotit v budoucí tvorbě.
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: archív Evy Čapkové a autor
Fotogalerie výstavy: Michal Štingl
Rozhovor s Evou Čapkovou
Videozáznam vernisáže
