Grafička a ilustrátorka Lucie Raškovová, vyučující od roku 1997 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, vyznává tradiční grafické postupy, ale nevyhýbá se ani technickým experimentům. V souvislosti s její nedávnou retrospektivní výstavou v Galerii Hollar se nad její tvorbou zamýšlí Pavlína Bartoňová.
Lucie Raškovová se narodila v Praze. Od té doby bydlí deset minut od Anděla. „Jezdím tudy každý den. Někdy dvakrát. Kroužím městem jako můra okolo světla, s matnou nadějí, že to má smysl,“ píše ve své autorské knize „Potkat anděla“. Je to ohlédnutí za dobou, kdy se Andělu říkalo podle stanice metra Moskevská, pak se udála revoluce, dva roky nato, vlastními slovy pověděno: „votroubek se slámou v botách“ nastoupil na UMPRUM k panu profesoru Šalamounovi, vdala se, narodilo se děťátko, přišla o bratra, o matku…
|
Obr. 2. Lucie Raškovová: Z cyklu Krajiny, 2002, měkký kryt |
Obr. 3. Lucie Raškovová: Z cyklu Krásné staré stroje, 2019, měkký kryt, akvatinta |
Lucie Raškovová si libuje v zavedených grafických technikách, ještě radši experimentuje. „Detaily jsou zpracovávány s obdivuhodnou mírou přímého abstrahování viděné skutečnosti“, napsala v posudku na Raškovové diplomovou práci Adriena Šimotová. Méně čar, ale okouzlení zůstalo. Nad tvorbou Lucie Raškovové se v textech zamýšlejí i Jan Rous a Jiří Šalamoun.
Během zimních dní, kdy je slunce příliš nízko nad obzorem, je obzvlášť žádoucí pečovat o svoje duševní zdraví. Je prokázané, že pozorování ptáků člověku prospívá. Lucie Raškovová na tuhle zkušenost upozorňuje v cyklu „Ptáci“, kde opeřence nevšedním způsobem zachycuje v blízkosti člověka. Linka architektonických plánků, souřadnic map, nebo měsíčního kalendáře prolíná sytými podzimně laděnými barvami žluny, stehlíka, modřinky a straky. Pozorování těchto obrazů je blahodárné.
|
Obr. 4. Lucie Raškovová: Straka, Z cyklu Ptáci, 2020, koláž, risografický tisk |
Obr. 5. Lucie Raškovová: Z cyklu Ne 20:00, 2019, linoryt |
Místo a dobu, ale zase jinak, Raškovová zpracovává v „barvotiskové idylce“ grafických cyklů „Ne 20:00“. V neděli v osm večer v Československu dávali v televizi seriály. Scénáře osudů tehdejších soudruhů hrdinů i soudružek - jejich lásek a jiných komplikací banálně pojatého života působí směšně, i tím jak se tvářily reálně – k tomu účelu v nich účinkovali i kvalitní herci. Raškovová z odstupu vážně jiné doby přemítá o podstatě tehdejší slávy. Na cyklu pracuje dál. V deníkových záznamech z prázdninových pobytů zase zachytává vjem toho, jak nicotně mění krátkodobý pobyt, byť v exotických kulisách, naše zajeté myšlení a chování. Cesta k sebepoznání, o něž jde přece nejdříve, není dovolenkový rajz.
|
Obr. 6. Lucie Raškovová: Z cyklu Cesta vody, 2020, tisk z textilní matrice metalickými barvami |
Obr. 7. Lucie Raškovová: Z cyklu Cesta vody, 2020, tisk z textilní matrice metalickými barvami |
Pod neobvyklým názvem “To víčko nemusíte odšroubovávat, je v něm dírka” uvedla loni v květnu Galerie Hollar retrospektivní výstavu Lucie Raškovové, mapující její tvorbu z období 1997–2020. Výběr z grafik, grafických cyklů, knižních ilustrací a deníků, doplněný o komentáře autorky, Adrieny Šimotové, Jiřího Šalamouna a Jana Rouse, získal druhý život v digitálním prostoru díky virtuální galerii Art for Good. Navštívit výstavu můžete zde.
Text: Pavlína Bartoňová
