Oldřich Hamera († 15.11.2021) – velký tvůrce s mladou duší

Svrchovaný mistr monotypu, originální grafik a malíř Oldřich Hamera vykročil na svou poslední cestu 15. listopadu 2021. Žák a jediný skutečný pokračovatel Vladimíra Boudníka byl vášnivým milovníkem života, člověkem bezprostředním, ryzím a statečným, jehož odchod zanechá prázdné místo v srdcích mnoha přátel. K nejbližším z nich patřila jeho žákyně, malířka a grafička Eva Čapková, autorka následujícího textu.

Jméno Oldřicha Hamery je v širší veřejnosti poměrně neznámé. Za komunistického režimu tvořil v ilegalitě a později vždy mimo hlavní proudy. O propagaci svého umění nikdy neusiloval. Jak říkal, umělec není obchodník a do obchodu se nemá pouštět. Přesto byly jeho práce milovány lidmi, pro které byl velkým vzorem.

Hamerova grafická tvorba je nesmírně bohatá. Začínal v šedesátých letech aktivní grafikou, jednou z původních technik Vladimíra Boudníka, svého přítele a kolegy z ČKD Praha. Následně si osvojil i Boudníkovu strukturální grafiku, která slavila na konci let šedesátých doslova „boom“. Mnoho umělců ji vyzkoušelo, mnoho lidí se o ni otřelo, ale jen on a několik málo jiných si ji ponechali jako tvůrčí metodu až do současnosti, kdy inspiruje stále další umělce mladší generace.

V devadesátých letech a později tvořil Oldřich Hamera ryze abstraktní barevné kompozice, které jsou energické a barevně intenzivní, ale zároveň i minimalisticky čisté, odhmotněné, odkazující za smyslové jsoucno. Tisk ze strukturální matrice byl pro něj součástí tvůrčího procesu, proto se nikdy neopakoval a jeho tisky z jedné a téže matrice jsou vždy novou interpretací, lepší a ještě lepší variantou té předchozí, podobně jako texty jeho přítele Hrabala, který znovu a znovu zpracovával týž literární motiv a zasazoval jej do nového kontextu.

Hamerovou srdeční záležitostí však byla technika monotypu, která pro něj znamenala zosobnění volnosti, experimentu a radosti. S monotypem pracoval prakticky od svých úplných začátků, dříve než v roce 1965 získal od Boudníka svůj první tiskařský lis. Právě v oboru monotypu se mohlo plně projevit jeho malířské nadání. K čisté a hladké tiskové desce totiž přistupoval podobně jako malíř ke svému plátnu.

Techniku monotypu obohatil originálními postupy, které nazval „zavětrávaný monotyp“ a „aktivní lept“. Říkával, že jeho metody nikdo nepochopil, ani nedocenil, protože jen málokdo se zajímá o technologii jedinečného otisku. Technické postupy a inovace se neprozrazují, ale přesto zde uvedu, že zavětrávaný monotyp spočívá v postupném odebírání několika barevných vrstev naválených na tiskovou desku. Barvy se mísí až v samotném procesu malby.

Tisková deska aktivního leptu je jako u leptu klasického pojednána kyselinou, ovšem ne cíleně, ale nekontrolovatelně, aby se na desce vytvořily nejrůznější „mapy“, prohlubně, které drží barvu. Podobně jako geolog odkrývá jednotlivé vrstvy zemského povrchu, odkrývá umělec na tiskové desce barevné vrstvy a propracovává se až ke světlu, tedy k bílé barvě papíru. Oldřich říkával, že s takovou tiskovou deskou si vystačí po celý život, že ji může neustále zkoumat, přetvářet a vnášet do ní své myšlenky a pocity.

Nelze opomenout rozsáhlý soubor Hamerových monotypů na téma Máchova Máje. Modrozelené jemné lyrické monotypy vytvářel na deskách nepravidelných formátů, které měly připomínat kámen. Představoval si dojmy a pocity Karla Hynka Máchy, vyvolané jeho putováním krajinou. Knižní vydání Máje ilustrované monotypy vyšlo v roce 2010 v nakladatelství Triáda.

Dalším výtvarným oborem, v němž Oldřich Hamera zanechal svou stopu, byla koláž. Ta jej nemohla nechat lhostejným, protože se jí zabývali jeho přátelé Bohumil Hrabal a Jiří Kolář. Hamera začal používat jako materiál ke kolážování své vlastní kresby či grafiky a vytvářel tzv. autokoláže. Sestavoval fiktivní vědecké sbírky a bavil se novou katalogizací. Později vznikl cyklus koláží k poctě Boudníkovi a Hrabalovi, zčásti darovaný Polabskému muzeu v Nymburce.

Potřeba tvořit byla u Oldřich Hamery výjimečně silná. Pokud něco nešlo, poradil si jinak, něco přidal, ubral, nahradil. Jeho tvůrčí síla si vždy našla nějaký ventil. Když přišel o ateliér a nemohl tisknout grafické listy, začal vydávat samizdatovou literaturu. Za Intimní deník Karla Hynka Máchy získal později Cenu Jiřího Koláře za literaturu. Když mu těžká nemoc znovu zabránila věnovat se grafice, vytvářel akvarely z různých desinfekcí a lékařských tekutin, které měl při sobě, a doplňoval je koláží. Vznikly tak netradiční práce na papíře, kterými překvapil návštěvníky své výstavy v galerii Ztichlá klika roku 2013.

V posledních letech, když vinou vážného zdravotního stavu komplikovaného dlouhou řadou onemocnění nemohl tisknout potřetí, začal malovat obrazy papírovinou. Jako zdroj papíroviny mu posloužil ten nejdostupnější materiál – kartony na vajíčka. Vznikly tak nečekaně minimalistické práce, které svou originalitou nejen v kontextu Hamerova díla, ale i v kontextu umění vůbec, vzbudily nadšený ohlas na výstavě v Galerii Maldoror v roce 2019. Také já vlastním jeden z těchto obrazů. Při každém pohledu nalézám v jeho papírové struktuře obohacené slídou něco jiného, obraz ke mně promlouvá a otevírá stále nová témata.

Oldřich Hamera byl nejen výjimečným umělcem, ale i člověkem. Místo po něm zůstane navždy prázdné, krásní mladí lidé. Byl to velký člověk s vyzrálou, přesto mladou duší. Byl skvělým přítelem, který se dokázal doslova rozdat, který lidi stmeloval a povzbuzoval k činům, jakých by se sami nikdy neodvážili, nutil je objevit v sobě to nejlepší. Jsem ráda, že jsem měla tu čest jít několik let po jeho boku. Hluboce mě zasáhl. Mnoho mne naučil nejen v grafické tvorbě, ale i v životě. Až do posledních chvil ho neopustila jeho energie a jeho elán tvořit krásné. Měli jsme ještě mnoho společných plánů. Těžko se s Tebou loučím, Oldo...

Text: Eva Čapková

Další čtení o Oldřichu Hamerovi:
Recyklace – Pocta outsidera Oldřicha Hamery outsideru Josefu Váchalovi
Nová tvorba Oldřicha Hamery je zjevením: malba papírovinou ...
Mně voní kameny. Recenze monografie Oldřicha Hamery od Evy Čapkové