Ve čtvrtek 30. května zahájila galerie Maldoror výstavu, prezentující tvorbu Oldřicha Hamery z období posledního roku. Pro znalce a obdivovatele umělce, proslulého především strukturální grafikou a monotypem, byla tato událost opravdovým zjevením, neboť odhalila dosud neznámou a radikálně novou podobu jeho díla. Na vernisáži byla konečně představena již dlouho očekávaná monografie Oldřicha Hamery z pera Evy Čapkové, která je rovněž kurátorkou aktuální výstavy i autorkou textu zdařilého katalogu. Expozici v Galerii Maldoror (Přemyslova 9, Praha 2, otevřeno ve středu až sobotu v 13.-18. h) je možné navštívit do 22. června.
Díla, která výstava představuje, se po stránce umělecké metody zcela vymykají tomu, co známe nejen z padesáti let dosavadní tvorby Oldřicha Hamery, ale i z dějin umění vůbec. Nepochybně se jedná o esteticky plnohodnotné závěsné obrazy – jsou to však obrazy vytvořené bez dotyku štětce a bez použití barev. Jejich základním stavebním materiálem a současně barevným činitelem je papírovina, získaná rozpouštěním obalových kartonů, smísená s pojivem a ručně nanášená na povrch plátna nebo sololitové desky. Recyklovaná papírovina v pastelových tónech bývá obohacena příměsí čisté papíroviny z vlny, bavlny a dřevité buničiny, eventuálně příměsí anorganických materiálů.
Obr. 1. Oldřich Hamera, foto Daniel Kreissl
Při pokusu o reflexi posledních prací Oldřicha Hamery je nezbytné vypořádat se s fenoménem zcela originální výtvarné techniky. Za její nejvýstižnější pojmenování považuji z umělecko-historického pohledu termín malba papírovinou s poukazem na pojem malba sklem, používaný pro vitráže. U pravé vitráže (vitraje) vzniká obraz spojováním tabulek z barevného skla, zasazovaných do olověných profilů. Další analogii můžeme vidět v mozaice, komponované vkládáním mozaikových kolíčků z barevného skla do omítky nebo tmelu. Malba papírovinou se technologicky od obou zmíněných technik pochopitelně liší, její princip však zůstává tentýž: obraz nevzniká nanášením barvy na barevně neutrální podložku, ale komponováním celku z barevných elementů.
Navzdory radikální změně umělecké metody, spojené s objevem nové techniky, se inspirace Oldřicha Hamery obrací ke svému jedinému a nevyčerpatelnému zdroji, kterým jsou mocné tvořivé síly přírody. Je to především věčné téma země, s níž zůstává člověk existenciálně spjatý stejně jako prvotní život, zanechávající křehké fosilní stopy v jejích hlubinách. Protože umělcův projev přirozeně inklinuje k abstrakci, jeho náměty se pohybují v širokém rozpětí od rozeznatelných geologických vrstev a krystalických tvarů a drúz, měnících se někdy v prostorové objekty, až k převládajícím obrazům z monochromní papíroviny, jejichž struktury utvářejí drobné nehomogenity příměsí: bavlněná a lněná vlákna, ale též úlomky vaječných skořápek nebo slídy. Tmavé monochromní plochy s nespočetnými body světlých nehomogenit evokují pohled do nesmírné klenby nočního nebe.
Obr. 2. Stratotyp, 2018, bavlna, vlna, sololit
V cílevědomém využití principu řízené náhody přichází ke slovu umělcova dávná zkušenost se strukturální abstrakcí. Během přípravy papíroviny k malbě má plnou kontrolu nad volbou koncentrace příměsi, materiálu částic i jejich charakteristickém rozměru, tvaru a zabarvení. Malba je proto výsledkem vzájemného střetání dvou principů: složení papírovinové směsi, které je umělcem exaktně definováno, a její sktruktury, utvořené náhodným procesem míchání. Umělec nenapodobuje přírodu, ale moudře se inspiruje jejím způsobem tvoření, který rovněž spočívá v souhře dvou protikladných sil - deterministických zákonů a náhodných odchylek – vedoucí k nekonečnému bohatství přírodních struktur a tvarů. Proto neexistují dvě stejné lidské tváře ani dva acháty se stejnou kresbou.
Obr. 3. Bez názvu, 2019, papírovina, sololit
Oldřich Hamera, poučen letitou zkušeností pozorovatele přírody a sběratele minerálů, studiem filozofie Rogera Cailloise a především vlastní uměleckou praxí, dospěl již dávno k poznání, že všechna, i abstraktní, umělecká díla, autenticky vypovídající o člověku, odrážejí realitu přírody. Člověk je organickou součástí vesmíru, a proto je legitimní, aby umění stále znovu hledalo svou inspiraci i své potvrzení v přírodních objektech a formách. K inspirátorce-přírodě se Oldřich Hamera vždy otevřeně hlásil a ani na aktuální výstavě nechybí vitrína s ukázkami septárií, achátů a jiných „malujících kamenů“. Dendritické konkrece na bílém solnhofenském vápenci vytvářejí delikátní kresbu krajiny, pokryté vegetací, která předčí i trpělivou práci orientálního umělce s nejjemnějším štětcem.
Obr. 4. Tuvíjská zpráva, 2019, buničina, bavlna, plátno
Obr. 5. Bez názvu, 2019, papírovina, plátno
Nejen přírodní objekty jsou krásné. Také estetika přírodních jevů a procesů je fascinující a invence Oldřicha Hamery stále překvapující. Inspiroval se rovněž jevem spontánního světelného záření - fluorescence, vyskytujícím se u některých minerálů při jejich osvitu zářením v určité části elektromagnetického spektra. Jeho obrazy, obsahující v papírovině příměs fluoritu či barytu, se ve tmě po osvitu UV lampou rozzáří vlastním světlem, promění barevné tóny a současně získají udivující prostorovou hloubku. Obrazy ztrácejí denní tvář a nabývají svou druhou, zcela odlišnou podobu: hlubina země plná krystalů se změní na vysoké letní nebe plné jasných hvězd.
Jak uvádí kurátorka Eva Čapková v textu katalogu, obrat v tvorbě Oldřicha Hamery časově koincidoval se ztrátou dosavadního ateliéru a rovněž se závažným zhoršením zdravotního stavu, které mu znemožnilo fyzicky náročnou práci s tiskařským lisem. Umělec hledal nový způsob tvorby, který by mu dovolil pracovat s dostupným materiálem, jednoduchými postupy a v omezeném životním prostoru. Nová tvůrčí metoda mu umožnila se plnohodnotně umělecky vyjadřovat a současně pracovat doma, třeba i z postele. Stala se také umělcovou strategií v boji s bolestí a nemocemi i k překonání psychických útrap, které přinášejí.
Obr. 6. Bez názvu, 2019, papírovina, vaječné skořápky, plátno
Oldřich Hamera je půl století znám a respektován především jako žák a pokračovatel Vladimíra Boudníka, který vychází z jeho osobitého výtvarného vidění (teorie explosionalismu) a současně rozvíjí techniku strukturální grafiky i další inovativní postupy v oblasti grafiky a monotypu. Jeho poslední práce však dokazují, že vedle výtvarného názoru a technických postupů od svého mistra převzal i poučení jiného druhu, které se ukazuje v životě umělce jako vůbec nejpodstatnější. Boudník, postrádající tiskové matrice z mědi či zinku a kvalitní grafické nástroje, začal pracovat dílenskými nástroji s duralovým plechovým odpadem, kovovými šponami a pilinami a objevil techniku aktivní grafiky. Podobně Oldřich Hamera, nemocí uvězněný ve své garsoniéře, nalezl v omezujících podmínkách inspiraci k malbě papírovinou a nepřízeň osudu proměnil v uměleckou výhru.
Autor: Jiří Bernard Krtička
