Letos v květnu se v Brně uzavřel život výtvarného umělce, jehož veškerá tvorba vyrůstala z kořenů hluboké osobní spirituality. Ludvík Kolek je autorem nejen originálního kostela sv. Josefa v Senetářově a dalších sakrálních staveb, ale i maleb prozářených duchovním světlem, vitráží, plastik a liturgického vybavení kostelů.
Ludvík Kolek (1933-2021) absolvoval studium na pedagogické fakultě brněnské univerzity, ale pro své náboženské přesvědčení nesměl učitelské povolání nikdy vykonávat. Vydal se proto na dráhu malíře ve svobodném povolání a tvořil pro katolickou církev nástěnné malby, plastiky, návrhy vitráží, úpravy chrámových interiérů a později i projekty sakrálních staveb. Nevyhýbal se však ani sekulárním zakázkám, jak dokládá jeho skleněný reliéf z osmdesátých let ve sportovní hale v Táboře.
|
Obr. 2. Ludvík Kolek (1933-2021) |
Obr. 3. Ludvík Kolek: Kladení do hrobu, 1965 |
V desetiletí 1955-65 vytvořil Ludvík Kolek nástěnné malby v interiérech kostelů v Kloboukách u Brna, v Brně-Zábrdovicích, v kapli sv. Rocha v Hustopečích a na dalších místech. Malby v kostele sv. Janů v Brně-Bystrci z r. 1961 představují Krista jako oběť přinášenou postavami andělů. V kostele sv. Václava v Ruprechtově se nachází freska Poslední večeře s hieraticky trůnícím Kristem v kruhovém útvaru – hostii. Monumentální kompozice Kolkových nástěnných maleb jsou zaplněné dokonale anatomicky zvládnutými postavami, které jsou současně ozvláštněny vnitřním světlem a postupně se proměňují v abstrahované znaky.
V šedesátých letech se pro Kolka stalo opravdovým zjevením a inspirací teologické dílo francouzského jezuity Teilharda de Chardin. Umělci byl blízký jeho pojem „svaté hmoty“ a ve svých obrazech nechával postavy i materiální struktury prozářit světelnou energií. Řečeno Teilhardovými slovy: „Stejně jako ty průsvitné látky, jež může paprsek osvětlit zevnitř jako celek, jeví se křesťanskému mystikovi svět prozářen vnitřním světlem…“ a dále „Kristus sám není … pasívním bodem konvergence, nýbrž centrem vyzařujícím energii…“ Snaha o zobrazení některých témat vztahujících se k duchovním skutečnostem se v Kolkových malbách prolíná s experimentováním s účinky světla (Kladení do hrobu, 1965; Hořící orant, 1971).
|
Obr. 4. Ludvík Kolek: Nový Jeruzalém, 70.léta |
Obr. 5. Ludvík Kolek: Hořící orant 1971 |
V sedmdesátých letech rozvinul Kolek techniku rozprašování olejové barvy, kterou nazýval „vaporizace“. Takto vytvořené obrazy evokují dojem záření nebo jemného prosvítání, v některých případech jsou nositeli konkrétních významů, jindy je hlavním tématem světlo pronikající hmotou imaginárních vrstvených plánů (Úlomek rána, 1979; Eliáš, 1984; Zvěstování, 1986).
Důležitým zdrojem inspirace byla pro Ludvíka Kolka také hudba. Dlouhá léta se věnoval studiu gregoriánského chorálu a vedení vynikající mužské scholy při kostele sv. Tomáše v Brně. Citlivost pro výjimečné kvality této hudby určené výhradně pro oslavu Boha, která vede k usebrání a úžasu, se nepochybně podílela na utváření osobnosti umělce a promítla se do jeho díla například v obraze Dunění ticha ze sedmdesátých let. Kromě toho mu vždy imponovala představa středověkého anonymního umělce, a proto své obrazy nesignoval.
Setkání s tvorbou Mikuláše Medka, kromě jiného při spolupráci na výzdobě senetářovského kostela, pro který Medek vytvořil křížovou cestu, představovalo pro Kolka nepochybně impuls v procesu abstrahování od předmětnosti. Princip Kolkových nefigurativních maleb je ovšem odlišný – nejsou to expresivní nebo psychofyzické záznamy tvůrčího procesu, ale spíše s odstupem nahlížené obrazy událostí nebo pojmů. Nefigurativní obrazy Ludvíka Kolka se vztahují k tradici klasické moderny, dospívají někdy až k poloze zdůrazňující estetickou hodnotu, tedy působení samotných tvarů a barev.
|
Obr. 6. Ludvík Kolek: Dunění ticha, 70. léta |
Obr. 7. Ludvík Kolek: Učedníci emauzští, konec 80.let |
V průběhu 20. století se zásadně proměnila podoba a chápání liturgického prostoru chrámových staveb. Na II. vatikánském koncilu byla přijata konstituce Sacrosanctum concilium, stanovující zásady liturgické reformy. Ludvík Kolek intenzivně studoval zahraniční teologické prameny, vedl diskuse o novém uspořádání chrámového prostoru a stal se významnou osobností liturgické obnovy v naší zemi. Jako výtvarník navrhl úpravy interiéru řady kostelů, například u sv. Tomáše v Brně, v Podolí u Brna, v Křižanově, Přerově a Střížově u Jihlavy.
Liturgický prostor mimořádné umělecké úrovně vznikl v kostele sv. Petra a Pavla v Jedovnici, kde se radikální komplexní úpravy a výzdoby účastnili Mikuláš Medek, Jan Koblasa, Josef Istler a Karel Nepraš, v další fázi od roku 1968 také Ludvík Kolek. Jeho návrhem je konečná úprava presbytáře, dále vitráže, vstupní měděná vrata se symboly titulárních apoštolů a vnitřní mříž. Dalším realizovaným záměrem jedovnického děkana P. Františka Vavříčka byla úprava kaple v Kotvrdovicích, kde oltářní obraz je opět dílem Medkovým, zatímco autorem celkového řešení je Kolek.
|
Obr. 8. Ludvík Kolek: Smrt sv. Petra, vitraj v kostele sv. Petra a Pavla v Jedovnicích, 1976 |
|
Následně přijal Ludvík Kolek výzvu P. Vavříčka, aby navrhl nový kostel pro Senetářov. Stavba kostela sv. Josefa dokončená v roce 1971 se stala přímo ikonickým dílem a ve své době zcela ojedinělou realizací moderní sakrální architektury u nás. Svým skulpturálním pojetím a skořepinovým útvarem střechy, který se zvedá z horizontální hmoty stavby, reaguje na podněty Le Corbusiera. Kolek je rovněž autorem vnitřního vybavení, trojdílného oltářního obrazu a barevných vitráží s křesťanskou symbolikou.
Po pádu komunistického režimu pokračoval Ludvík Kolek v architektonické tvorbě v podmínkách svobodného života církve. Podle jeho projektů byly v devadesátých letech postaveny nové kostely v Hustopečích a Břeclavi, kaple v Horní Libochové, ve Služovicích u Opavy a na začátku 21. století poutní kostel ve Slavkovicích u Nového Města na Moravě. Východiskem Kolkových projektů je vždy celková plastická představa a lapidární ucelená forma s výraznou vertikální dominantou.
|
Obr. 10. Ludvík Kolek: kostel sv. Josefa v Senetářově, 1969-71 |
Obr. 11. Ludvík Kolek: kostel sv. Václava a sv. Anežky České v Hustopečích, 1991-94 |
Jedním z nejosobitějších architektonických projektů po roce 1989 je kostel sv. Václava v Břeclavi, který je konstruován jako působivá interakce dvou sedlových střech, plynule přecházejících ve vertikální útvar trojvěží se zvony. Trojdílná věž se třemi zvony a jednoduchým křížem nese symboliku Sv. Trojice. Nevelká loď kostela osvětlená vitrážovými okny se zužuje směrem k ústřednímu liturgickému prostoru, ale zároveň se otevírá do výšky, šikmé pilíře věže vytvářejí společně s kruhovým podhledem nad oltářem jakýsi baldachýn.
Umělecké dílo Ludvíka Kolka vyvěrá přirozeně z jeho hluboké osobní víry. Jeho dotyk s oblastí posvátného vychází z křesťanství a reaguje na transcendentní hodnoty přítomné v celé historii umění. Ve své tvorbě hledal vždy souzvuk s prorockou vizí vesmíru jako „božského prostředí“, jak ji sugestivním jazykem básníka a mystika formuloval Teilhard de Chardin. Svým životem a působením byl Ludvík Kolek po dlouhá léta pozitivní jistotou pro mnohé, kteří se s ním setkávali.
|
Obr. 12. Ludvík Kolek: kostel sv. Václava v Břeclavi, 1992-95 |
Obr. 13. Ludvík Kolek: kostel sv. Václava v Břeclavi, interiér |
Text: Pavla Vieweghová
Foto: redakční archív, farnost sv. Václava v Břeclavi (1-2, 12-13)
