Jaký je rozdíl mezi kýčem v obchodním regálu a kýčem ve výstavním sálu? Kritikové, kteří soudí, že žádný, byli umlčeni teoretickými zastánci kýče, kteří tvrdí, že ve druhém případě jde o uměleckou reflexi konzumní společnosti. Počínaje obdobím pop artu kýč definitivně pronikl do sbírek prominentních světových muzeí a galerií. Na pokračujícím vítězném tažení kýče do současnosti má zásadní podíl jeho geniální stratég, americký umělec Jeff Koons.
Jeff Koons, plným jménem Jeffrey Koons, se narodil roku 1955 ve městě York v americkém státě Pensylvánie. Od dětství projevoval zájem o díla světového malířství a tvořil kopie slavných děl starých mistrů, které jeho otec vystavoval ve výloze rodinného obchodu. Později se rozhodl pro kariéru profesionálního umělce a studoval postupně na Maryland Institute College of Art v Baltimore a na Art Institute v Chicagu. Po dokončení studií získal titul BFA a v druhé polovině sedmdesátých let přesídlil do New Yorku, kde dosud žije a působí.
Začátkem svého pobytu v New Yorku pracoval pro Museum of Modern Art, kde dosáhl ze všech prodejců nejlepší výsledky v odbytu členských kartiček. Nově objevené nadání jej inspirovalo k přesunu do finanční sféry, kde se zabýval obchodem s akciemi a investičními fondy. Nevzdal se však ani uměleckých ambicí a koncem sedmdesátých let vytvořil sérii Inflatables, sestávající z vinylových nafukovacích hraček upevněných k zrcadlům. Paralelně představil sérii ready-mades, založenou na poněkud fádních instalacích domácích elektrospotřebičů. V průběhu osmdesátých let Koons úspěšně pronikl na trh se současným uměním záplavou svých kreací, ideově vycházejících z pop artu, ready-mades a konceptualismu.
Obr. 1. Jeff Koons: Michael Jackson and Bubbles, 1988, porcelán
Obr. 2. Jeff Koons: Růžový panter, 1988, porcelán
V sérii nazvané Banality připravované pro stejnojmennou výstavu vytvořil Koons v roce 1988 celkem tři identické porcelánové sochy Michaela Jacksona a jeho šimpanze Bubblese v nadživotní velikosti. Oblečení slavného zpěváka i jeho zvířecího společníka je sladěno do stejného stylu a provedeno ve zlaté barvě. Celý výjev může snadno připomínat laciné porcelánové figurky, ale dost možná i náboženskou tradici vyobrazování Madonny s dítětem. V době vzniku díla byl Michael Jackson popovým idolem a mediální celebritou, z čehož Koons bezesporu vytěžil maximum.
Porcelánová soška Růžový panter, která pochází rovněž ze série Banality, je vyobrazením postavičky Růžového pantera v náručí obnažené blondýnky, jež má představovat herečku Jayne Mansfieldovou. I tato soška vzbudila rozporuplné reakce a mediální pozornost, zejména poté, co Koons prohlásil, že je symbolickým znázorněním masturbace. Obě práce dobře demonstrují charakteristické rysy Koonsovy tvorby: snadno rozpoznatelný obsah, podbízivou líbivost a bulvární provokativnost – jedním slovem: umělecký kýč. Odkaz na společenské prominenty a hvězdy popkultury mu garantuje odezvu široké veřejnosti.
Obr. 3. Jeff Koons: Jeff a Ilona, 1990, polychromované dřevo
Obr. 4. Jeff Koons: Svaté srdce, 1994-2007, leštěná nerezová ocel, transparentní barva
Mediální sebepropagaci a marketingu své značky podřídil Jeff Koons i svůj osobní život, když se v roce 1991 oženil s pornoherečkou Ilonou Stadler, vystupující pod jménem Cicciolina. Manželství, které vydrželo pouhé tři roky, inspirovalo vznik provokativní série explicitně sexuálního obsahu, nazvanou Made in Heaven. Její součástí jsou sochy v životní velikosti z plastu či dřeva, realisticky zobrazující Cicciolinu a Jeffa při sexuálním aktu v rozmanitých polohách. Stojí za zmínku, že Cicciolina v té době působila jako poslankyně za Radikální stranu v italském parlamentu. Vzhledem k její profesní minulosti však tyto skandální sochy patrně nemohly její politickou kariéru nijak ohrozit.
Po úspěšném etablování na uměleckém trhu si Koons podobně jako jeho předchůdce Warhol otevřel vlastní továrnu na umění, kde zaměstnával desítky asistentů. Zcela typickým projevem a rozpoznávacím znakem Koonsovy "tvorby" se staly zvětšené imitace nafukovacích dětských hraček, vyrobené z leštěné nerezové oceli s barevnou povrchovou úpravou. Imitací nafukovacích psů, králíků, labutí, delfínů a opic v technicky náročném provedení z ušlechtilého kovu Koons transformuje masově vyráběnou hračku z plastu nepatrné ceny na exkluzivní objekt pro nejbohatší snoby.
Obr. 5. Jeff Koons: Králík, 1986, leštěná nerezová ocel
Obr. 6. Jeff Koons: Balónkový pes (Modrá), 1994-2000, leštěná nerezová ocel, transparentní barva
Třebaže tyto kreace mají podobu esteticky zvláště odpudivého kýče, protřelý obchodník a marketingový stratég Koons je dokáže geniálním způsobem prodat. V roce 2013 vzbudila velkou senzaci rekordní aukční částka 58,4 milionů dolarů vydražená za Koonsovu sochu ze série Balónkový pes (1994-2000). Ta je nyní však již překonána příbuzným dílem Králík (1986), které se při aukci v roce 2019 vyšplhalo na absurdních 90,2 milionů dolarů (téměř 2 miliardy korun). V obou případech se jednalo v tom čase o nejvyšší částku vydraženou za sochařské dílo žijícího umělce.
Vedle aukčních žebříčků a titulků médií začal Jeff Koons dobývat také veřejný prostor. V roce 1992 vytvořil 13 metrů vysokou sochu teriéra z rostlin na ocelové konstrukci pro nádvoří barokního zámku Arolsen v Německu. Obří Štěně (Puppy) bylo později instalováno v Muzeu současného umění v Sydney a nakonec zakoupeno Nadací Solomona R. Guggenheima, která je nechala přenést před své muzeum ve španělském Bilbau. Štěně je ovšem dílem značně eklektickým, neboť živé sochy vytvářené sestříháním rostlin jsou známy již z barokních a rokokových zahrad.
Od roku 2019 stojí v zahradě pařížského Petit Palais Kytice tulipánů, 13 metrů vysoký objekt v podobě obří ruky, držící pestrobarevnou kytici tulipánových balonků. Konstrukce z nerezové oceli, hliníku a polychromovaného bronzu má představovat památník obětem teroristických útoků ve Francii z let 2015-2016. Je značně diskutabilní, jak tento kýčovitý objekt může vyjadřovat úctu k tragicky zemřelým. Jisté však je, že umělecký kýč, kdysi považovaný za typický produkt americké konzumní společnosti, je dnes už dávno pevně etablován v prostředí oficiální evropské kultury, Francii nevyjímaje.
Obr. 7. Jeff Koons: Štěně (Puppy), 1997, Bilbao, Španělsko
Obr. 8. Jeff Koons: Kytice tulipánů, 2016-19, nerezová ocel, hliník, polychromovaný bronz, Paříž
Mezi celebritami oficiální světové umělecké scény, přitahujícími titulky médií a stojícími na samém vrcholu pyramidy aukčního trhu, zůstává Jeff Koons jednou z nejzářivějších. Strhuje na sebe pozornost tím, že jeho tvorba s výjimkou ready-mades a konceptuálních objektů z raného období vychází z principu čistého kýče. Za svůj triumf na trhu vděčí nepochybně dvěma faktorům. Je to jednak obliba luxusního kýče mezi nejbohatší vrstvou sběratelů či spíše investorů do umění, kam vedle Američanů a Evropanů pronikli kulturně nevzdělaní, leč kapitálově silní asijští a ruští miliardáři, zadruhé Koonsova genialita v marketingové strategii a mediální sebepropagaci. Samotný úspěch na trhu s uměním však nedokáže zdůvodnit, proč Koonsova díla pronikla do sbírek světových muzeí a galerií – to vyžaduje hlubší zamyšlení.
Příčina spočívá patrně v tom, že mezi akademickými teoretiky umění i představiteli muzejních institucí nabyli v posledních desetiletích převahu teoretičtí obhájci tzv. "preventivního" kýče. Podle jejich přesvědčení je mezi kýčem v obchodním regálu a kýčem v galerii rozdíl, spočívající v motivaci jeho tvůrce. Zatímco výrobce komerčního kýče je motivován prvoplánovým uspokojením potřeb konzumenta, umělec tvoří kýč, aby vyjádřil svou distanci od konzumní společnosti, případně ironizoval její konvence. Tato argumentace však neobstojí v kritické diskuzi ani v konfrontaci s mohutným proudem kýčové tvorby v současném umění. Nejlépe ji ostatně vyvrací samotný král kýče Jeff Koons, když s bezelstným úsměvem přiznává: "Má díla nemají žádný skrytý význam."
Autoři: Lucie Šimánková, Jiří Bernard Krtička
Foto: www.jeffkoons.com
Další čtení:
Damien Hirst - žralok ve vodách současného umění
Tracey Eminová: Nemaluj obraz, vystav své ego!
