Nejnavštěvovanější moravské poutní místo Svatý Hostýn prošlo pohnutou historií a nechybělo mnoho k jeho úplnému zániku. Na vrcholu posvátné hory se dnes vedle barokního mariánského poutního chrámu nachází originální a nezaměnitelná moderní křížová cesta – kongeniální dílo architekta Dušana Jurkoviče a malíře Jano Köhlera, vytvořené v letech 1903 až 1933.
Oblíbené poutní místo se nachází na tajemstvím opředeném vrchu Svatý Hostýn, spojeném s pravěkým hradištěm, pozdějším keltským oppidem a rovněž se středověkou legendou o zázračné záchraně Moravy za mongolského vpádu roku 1241. Původní milostný obraz Panny Marie Ochranitelky uctívaný na tomto místě byl roku 1620 spálen protestantem Václavem Bítovským rytířem z Bítova. Neméně dramatický byl i osud zdejšího poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie, který na místě starší kaple nechal v letech 1721–48 vystavět František Antonín hrabě z Rottalu. Za pravděpodobného autora chrámu – centrály na oválném půdorysu s mohutnou kupolovitou střechou a zvlněným hlavním průčelím, které rámuje dvojice diagonálně natočených hranolových věží – je pokládán architekt Ignác Cyrani z Bolleshausu.
|
Obr. 2. Sv. Hostýn, poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie, severozápadní pohled |
Obr. 3. Sv. Hostýn, poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie, čelní pohled |
Roku 1787 byl chrám nařízením císaře Josefa II. odsvěcen, zbaven střechy a ponechán na pospas povětrnostním podmínkám. Tradiční mariánská úcta silně spojená se Svatým Hostýnem však zabránila definitivnímu zániku poutního místa a ve čtyřicátých letech 19. století byl kostel – tehdy již ve stavu ruiny – stavebně obnoven. Původní liturgické vybavení chrámu se však nezachovalo, proto je současný interiér vesměs osazen vybavením z 19. a 20. století. Roku 1881 se péče o poutní místo ujalo Družstvo svatohostýnské, předchůdce dnešní Matice svatohostýnské. Šest let poté byla na Hostýně zřízena rezidence Tovaryšstva Ježíšova a místo tak získalo stálou duchovní správu. Byly vybudováno monumentální schodiště, vedoucí od vodní kaple k chrámu, poutní dům a hostinec pro poutníky.
První křížová cesta na Sv. Hostýně, která vznikla roku 1900, byla právem kritizována jako příliš konvenční, umělecky průměrná a neodpovídající významu poutního místa. Roku 1903 proto Matice svatohostýnská rozhodla o vybudování nové křížové cesty, jejíž projekt zadala na Moravě působícímu slovenskému architektu Jurkovičovi. Tato volba se záhy ukázala jako výjimečně šťastné rozhodnutí. Dušan Samo Jurkovič (1868–1947) byl tehdy již známým umělcem, ceněným pro své realizace na beskydských Pustevnách nebo v lázních v Luhačovicích. Jeho architektura, ovlivněná secesní estetikou a britským hnutím Art and Crafts, čerpala inspiraci zejména z domácího moravského, českého a slovenského lidového stavitelství. K typickým znakům jeho staveb z té doby patřilo užití dřeva jako stavebního materiálu, lomenicové štíty, bohatá ornamentika a barevnost.
|
Obr. 4. Dušan Jurkovič: Sv. Hostýn, III. zastavení křížové cesty |
Obr. 5. Dušan Jurkovič: Sv. Hostýn, V. zastavení křížové cesty |
Dušan Jurkovič navrhl pro zastavení nové křížové cesty zcela originální architektonický koncept: na schodišťovém soklu mohutná zeď z neomítnutého kamene, nesoucí na čelní straně obraz a zakončená trojúhelníkovým nebo obloukovým štítem. Obraz je chráněný lomenicovou střechou, jejíž krovy jsou ukotveny jednak ve stěně, jednak na dvojici předsunutých dřevěných pilířů s konzolami. Lomenicové štíty, krovy i pilíře jsou zdobeny řezbou a barevným dekorem. Střechy jsou pokryty terakotovými taškami s modrozelenou glazurou. Všechna zastavení jsou završena křížem: kamenným na štítu stěny, dřevěným na hřebenu střechy, případně kombinací obou. Výrazně se odlišuje pouze 11. zastavení s výjevem Ukřižování, které je umístěno na umělé terase a pojednáno jako vysoký trojboký hranol, který se v horní části zužuje do štíhlé jehlancovité špice s křížem.
|
Obr. 6. Dušan Jurkovič: Sv. Hostýn, VI. zastavení křížové cesty |
Obr. 7. Dušan Jurkovič: Sv. Hostýn, IX. zastavení křížové cesty |
K výzdobě křížové cesty byl povolán Joža Uprka, v té době nejuznávanější malíř na Moravě. Po špatné zkušenosti s místním klimatem, které poškodilo výzdobu staré cesty, zvolila Matice pro novou cestu technologii malby na skle. Podle Uprkových kartonů byla v letech 1904–07 realizována tři zastavení, totiž XI., XII. a XIII. Bohužel, záhy se ukázalo, že ani sklomalby nedokáží úspěšně odolávat drsným klimatickým poměrům na vrcholu Hostýna. Bylo rozhodnuto o jejich sejmutí a nahrazení novými obrazy. Volba tentokrát padla na o něco mladšího Uprkova kolegu ze Sdružení výtvarných umělců moravských – Jano Köhlera (1873–1941). Tento všestranný malíř, na pražské Akademii žák K. Hilberta, S. Suchardy a F. Jeneweina, byl znám a respektován zejména pro své monumentální realizace v architektuře: fresky, mozaiky a sgrafita. Často plnil zakázky církevních institucí, proto je velká část jeho tvorby věnována sakrálním námětům.
|
Obr. 8. Jano Köhler: Sv. Hostýn, IX. zastavení křížové cesty, výjev Ježíš potřetí klesá pod křížem |
Obr. 9. Dušan Jurkovič: Sv. Hostýn, X. zastavení křížové cesty |
Zastavení nové křížové cesty byla v letech 1912–1933 definitivně osazena keramickou řezanou mozaikou s malbou podle kartonů Jano Köhlera. Jedná se o zcela unikátní uměleckoprůmyslovou technologii podle patentu rakovnické keramické továrny Rako, která s pomocí péče restaurátorů úspěšně odolává rozmarům počasí až do našich dnů. Podobně jako jeho předchůdce byl i Jano Köhler malířem spíše konzervativních forem, avšak s citem pro secesní tvarosloví a lidový ornament. Stejně jako v prvém i v druhém případě lze hovořit o kongeniálním souladu mezi projevem malíře a architekta, přestože Köhler své návrhy s Jurkovičem patrně nikdy přímo nekonzultoval. Originální křížová cesta se tak stala druhým duchovním a uměleckých klenotem posvátného vrchu Hostýna, rovnocenným s vrcholně barokním poutním chrámem.
|
Obr. 10. Jano Köhler: Sv. Hostýn, XI. zastavení křížové cesty, výjev Ježíš ukřižován |
Obr. 11. Dušan Jurkovič: Sv. Hostýn, XIII. zastavení křížové cesty, Joža Uprka: výjev Ježíš položen na klín P. Marie |
Hora Hostýn má dva vrcholy oddělené mělkým nezalesněným sedlem, přičemž poutní chrám společně s jezuitskou rezidencí, poutním domem a kaplí sv. Jana Sarkandera se nachází na nižším jižním vrcholu. Nová křížová cesta začíná v sousedství poutního chrámu a vede podél hranice lesa přibližně na sever. V první části cesty poutník zvolna klesá do sedla, počínaje VIII. zastavením začíná opět stoupat na protější severní vrchol. Po schodišti vyjde poutník na mohutnou terasu s dominantním XI. zastavením s výjevem Ukřižování. Zde se cesta stáčí a stoupá k dalším dvěma zastavením. Zvláštností je XIII. zastavení s mrtvým Ježíšem na klíně Panny Marie – jediný výjev, kde se dochovala původní sklomalba podle návrhu Joži Uprky. Poblíž se nachází malý hřbitůvek a rotunda s kaplí Ježíšova hrobu, která je symbolicky společným závěrečným zastavením staré i nové křížové cesty. Odtud zbývá již pár kroků na severní 735 metrů vysoký vrchol Hostýna s kaplí sv. Kříže a zděnou rozhlednou.
Text a foto: Jiří Bernard Krtička
