Pozdně barokní malíř Johann Wenzel Bergl se proslavil velkolepými freskovými výmalbami rakouských klášterů a chrámů a iluzivní výzdobou sálů v Schönbrunnu i v dalších císařských rezidencích. Tento rodák ze Dvora Králové však po sobě zanechal též výrazné umělecké stopy v Čechách. Jednou z nich je křížová cesta v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Orlici.
Úcta k utrpení a smrti Ježíše Krista vyjádřená pobožností křížové cesty se utvářela a proměňovala v průběhu dlouhých staletí. K jejímu rozšíření v období vrcholného středověku významně přispěly kázání a spisy sv. Bernarda z Clairvaux, Johanna Taulera, Heinricha Seuse a dalších velkých mystiků. Jedním ze zdrojů pašijové zbožnosti se stal i příběh sv. Františka z Assisi a jeho mystické vize Kristova utrpení spojené se světcovou stigmatizací. Společně s pašijovou úctou se vyvíjela i výtvarná podoba křížových cest, které vznikaly jako malířské a sochařské realizace v liturgickém prostoru kostelů, v exteriéru architektury i ve volné krajině. Nejstarší křížové cesty ve volném prostoru, které se objevily v průběhu 15. století ve Středomoří a v Německu, měly sedm zastavení a nazývaly se cestami Sedmi pádů.
Dnes obvyklé pojetí křížové cesty o 14 zastaveních se ustálilo během 17. století ve františkánském prostředí ve Španělsku, odkud se rychle rozšířilo do dalších zemí. Nejstarší dochovaná křížová cesta v krajině na našem území vznikla roku 1630 z podnětu kardinála Františka z Dietrichsteinu na Svatém kopečku u Mikulova. Tovaryšstvo Ježíšovo začalo roku 1658 budovat křížovou cestu v okolí Římova, která se během let proměnila v evropsky unikátní umělecký soubor o 25 zastaveních, odrážejících svou lokalizací vztahy reálných míst v Jeruzalémě. Budování křížových cest v krajině v období baroka probíhalo souběžně s jejich pronikáním do sakrálních interiérů. V 18. století se křížová cesta stala běžnou součástí liturgického vybavení každého katolického kostela či kaple.
|
Obr. 2. Johann Wenzel Bergl: Křížová cesta v Orlici, 1. zastavení, 1759, olej, plátno, 210x140 cm |
Obr. 3. Johann Wenzel Bergl: Křížová cesta v Orlici, 3. zastavení, 1759, olej, plátno, 210x140 cm |
K řadě umělecky pozoruhodných realizací, kterými barokní doba štědře obohatila chrámové interiéry v Čechách a na Moravě, náleží křížová cesta v kostele Nanebevzetí Panny Marie v obci Orlice, která je nyní součástí městečka Letohrad. Životní dráha jejího tvůrce, vedoucí z jiného provinčního východočeského města až do imperiální Vídně, je fascinující. Johann Baptist Wenzel Bergl (1719-1789), rodák ze Dvora Králové nad Labem, studoval na vídeňské Akademii u slavného rakouského mistra Paula Trogera. Postupem času se stal žádaným a obdivovaným specialistou v oboru freskové malby a dvorním malířem císařovny Marie Terezie. Vedle jeho učitele jej umělecky ovlivnil také přítel a spolužák z Akademie Franz Anton Maulbertsch.
Johann Wenzel Bergl je dnes považován za jednoho z předních představitelů pozdně rakouské barokní freskové malby. Vytvořil nástropní fresku v klášterní knihovně bosých augustiniánů ve Vídni a pracoval pro řadu dalších významných církevních institucí v Rakousku (benediktinské kláštery Klein-Mariazell a Melk, cisterciácký klášter Neukloster, poutní kostel Maria Dreieichen) i v Uhrách. V šedesátých a sedmdesátých letech, kdy se podílel na malířské dekorativní výzdobě sálů v Schönbrunnu a dalších panovnických rezidencích, si vydobyl oblibu císařského dvora jako autor iluzivních rokokových fresek s námětem exotických rostlin, zvířat a krajin.
|
Obr. 4. Johann Wenzel Bergl: Křížová cesta v Orlici, 4. zastavení, 1759, olej, plátno, 210x140 cm |
Obr. 5. Johann Wenzel Bergl: Křížová cesta v Orlici, 7. zastavení, 1759, olej, plátno, 210x140 cm |
Vedle nástěnné freskové malby pracoval Bergl rovněž technikou olejomalby a zanechal po sobě oltářní a závěsné obrazy i portréty. Pro děkanský kostel v rodném Dvoře Králové vytvořil několik oltářních pláten a křížovou cestu. Během regotizace v 19. století byla křížová cesta z kostela odstraněna. Poškozená plátna věnoval děkan sochaři Antonínu Suchardovi, od jehož potomků jej město později odkoupilo a nechalo zrestaurovat. Vedle tohoto souboru, jehož zachovaná část je nyní vystavena v královédvorském muzeu, je Bergl autorem ještě dalších dvou křížových cest ve východních Čechách: v kapucínském klášteře v Opočně a v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Orlici.
Soubor čtrnácti obrazů křížové cesty v Orlici, vytvořený roku 1759 na plátnech o rozměrech 210x140 cm, se na počátku našeho století nacházel v neutěšeném stavu. Díky finanční podpoře Pardubického kraje mohla být plátna v letech 2010-18 komplexně restaurována v dílně manželů Petra a Šárky Bergerových a křížová cesta v obnovené kráse představena na výstavě v Arcidiecézním muzeu v Olomouci v roce 2019. Malby Johanna Wenzela Bergla zaujmou diváka na první pohled osobitým rukopisem, sestávajícím z rozmáchlých a energických tahů štětcem. Tento přístup zjevně souvisí s umělcovou praxí ve freskové malbě, kde je nutné postupovat s jistotou a rychlostí a kde nezbývá místo pro váhání ani pro výraznější opravy. Energický rukopis Berglovy malby podporuje dramatické vyznění jednotlivých výjevů křížové cesty.
|
Obr. 6. Johann Wenzel Bergl: Křížová cesta v Orlici, 12. zastavení, 1759, olej, plátno, 210x140 cm |
Obr. 7. Johann Wenzel Bergl: Křížová cesta v Orlici, 14. zastavení, 1759, olej, plátno, 210x140 cm |
Charakteristickým rysem Berglova projevu je jeho expresivita, projevující se nejnápadněji v intuitivní dynamické stylizaci postav s početnými tvarovými deformacemi. Těla jeho postav jsou často disproporčně protažená, mají dlouhé krky, nepoměrně malé hlavy a jiné odchylky od anatomického kánonu. Vedle toho můžeme pozorovat i svérázné zobrazení drapérií, které jsou zřaseny v silně schematizovaných a jakoby chvatně nahozených záhybech. Všechny tyto záměrné tvarové deformace podporují kompoziční dynamiku jednotlivých scén a spolu s energií zářivých barev a kontrasty světel a stínů utvářejí dramatickou atmosféru Berglových výjevů.
Již pozdní středověk obrátil zájem k lidské přirozenosti Ježíšovy osoby a snaha o věrohodné znázornění Kristova utrpení vnesla do dalšího vývoje umění naturalistické tendence. Protikladem k početným naturalistickým detailům, které ve scénách křížové cesty z Orlice rovněž nalézáme, jsou znamení naděje v Ježíšovo definitivní vítězství nad mocí smrti. Kristova aureola, nápadně vyzařující zvláště v temnosvitných scénách posledních dvou zastavení, je symbolickým příslibem blížícího se Zmrtvýchvstání. Díky své dramatičnosti, umocněné uměním expresivní tvarové zkratky a suverénním zpracováním světel, stínů a barev, působí křížová cesta Johanna Wenzela Bergla v Orlici bezmála tři sta let od svého vzniku nečekaně svěžím a moderním dojmem.
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: Muzeum umění Olomouc, 2019
