Při poutním kostele Panny Marie Pomocné v Teplicích nad Metují se zachovala ojedinělá barokní poustevna bratrstva ivanitů z poloviny 18. století. Ohrožený objekt, o jehož záchranu usiluje místní spolek, je mimořádně cennou kulturní památkou a vzácným reliktem barokního poustevnictví v Čechách.
Touha opustit rozháraný a hektický život v lidské společnosti, odejít do ústraní a zasvětit své dny důvěrnému soužití s Bohem je stará jako sama civilizace. Počátky křesťanského mnišství sahají do doby sv. Antonína Velikého a dalších světců, kteří se rozhodli pro radikální způsob života zasvěceného Bohu a hledali samotu v egyptské poušti. Kolem otců pouště se v 3. a 4. století utvářely komunity tzv. cenobitů, které později inspirovaly vznik východního i západního mnišství. Vedle cenobitů a mnichů však existovali vždy také eremité (poustevníci), kteří si zvolili asketický život v úplné odloučenosti.
|
Obr. 2. Poutní kostel Panny Marie Pomocné s poustevnou v Teplicích nad Metují, stav z roku 2016 |
Obr. 3. Vnější roubená stěna severovýchodního křídla poustevny |
Fenomén poustevnictví provází duchovní a kulturní dějiny naší země již od nejstarších počátků. První poustevník v Čechách svatý Ivan žil v jeskyni u Loděnického potoka na Berounsku. Podle legendy se setkal s knížetem Bořivojem a jeho ženou sv. Ludmilou. Po Ivanově smrti vznikla na místě jeho pobývání kaple, později benediktinské převorství a nakonec proslulý klášter Sv. Jana pod Skalou. S historickým vývojem společnosti se měnily formy poustevnictví. V novověku vznikaly poustevny v sousedství odlehlých léčivých pramenů, kostelů a kaplí. Eremité působili jako strážci těchto míst a kostelníci. Existenčně byli odkázáni buď na almužnu, nebo na deputát od vrchnosti.
V roce 1725 pražský arcibiskup František Ferdinand z Khünburgu založil pro české poustevníky kongregaci s cílem obnovit kázeň eremitů a dát jejich životu pevná pravidla. Bratrstvo, které mělo sjednotit všechny poustevníky na území českého království, dostalo název ivanité. Řeholi nové kongregace, na svou dobu v mnoha ohledech značně přísnou, sepsal pod názvem Lilium convallium poustevník Antonín Dominik Stoy. Vedle tradičních tří mnišských slibů – chudoby, čistoty a poslušnosti – skládali ivanité také slib samoty. Historie vyměřila působení bratrstva poměrně krátkou dobu pouhých 57 let. Dekret císaře Josefa II. z roku 1782 všechny poustevny v monarchii zrušil a rozpustil kongregaci ivanitů.
|
Obr. 4. Interiér poutního kostela Panny Marie Pomocné, pohled z kůru |
Obr. 5. Hlavní oltář poutního kostela Panny Marie Pomocné |
Do našich dnů se zachovala unikátní ivanitská poustevna při poutním kostele Panny Marie Pomocné v Teplicích nad Metují, v romantické části broumovského výběžku a v těsné blízkosti pískovcových skalních měst. Její vznik i dějiny jsou spojeny se strhujícím příběhem Johanna Maxmiliana Peithera z Peithersbergu. Doktor filozofie a lékař Peither, vzdělaný a zámožný pražský patricij, obdržel za své zásluhy od císaře Karla VI. šlechtický erb a predikát „von Peithersberg“. Roku 1748 ovdověl a krátce poté roku 1752 vážně onemocněl. Jako dík Bohu za své uzdravení složil slib, že vystaví kostel k poctě Panny Marie a zbytek svých dnů prožije v samotě a modlitbě.
Svůj slib začal naplňovat již roku 1753, kdy na svahu v okrajové části Teplic nad Metují položil základy poutního kostela Panny Marie Pomocné. Již následujícího roku byl jednolodní kostel vysvěcen a v jeho těsném sousedství vybudována poustevna, utvářející spolu s kostelem a zahradou jeden architektonický celek, obehnaný obvodovou zdí. Výstavba celého areálu, včetně vybavení a výzdoby kostela, byla financována z osobního majetku zakladatele. Doktor Peither přijal řeholní roucho a zbývající roky života prožil jako člen kongregace ivanitů. Jeho obrat k zasvěcenému životu následovali ještě dva další muži – bratr Ivan a bratr Evagrius, kteří též přijali řeholi ivanitů a spolu se šlechticem se stali prvními obyvateli teplické poustevny.
|
Obr. 6. Apoteóza Panny Marie, nástropní freska v kostele Panny Marie Pomocné v Teplicích nad Metují |
Kostel Panny Marie Pomocné je jednolodní barokní stavbou s presbytářem orientovaným na jihozápad. Nad korunní římsou hlavního severovýchodního průčelí se zvedá prohýbaný štít, v jehož ose vyrůstá hranolová věž s cibulovitou bání s lucernou. Kostelní loď je stejně jako užší, segmentově uzavřený presbytář opatřena rovným stropem na fabionech s kvalitní freskovou výmalbou. Z původního liturgického vybavení se zachovaly především tři oltáře, chórová přepážka z umělého mramoru s ozdobnou kovanou mříží a balkonová kazatelna. Hlavní i oba postranní oltáře zaujmou tordovanými sloupy a bohatě zdobenými nástavci, bohužel však postrádají původní oltářní obrazy.
Nejcennější součástí původní podoby kostela jsou bezesporu dobře zachované nástropní fresky s bohatým ikonografickým programem. Jejich pravděpodobným autorem je malíř Johann Hausdorf, známý svým působením ve službách broumovského opatství kolem poloviny 18. století. Iluzivní freska v hlavní lodi představuje apoteózu Panny Marie. Ústřední scéna Nejsvětější Trojice korunující Pannu Marii je obklopena devíti vznešenými andělskými postavami a početným zástupem dětských andělů. Devět vznešených bytostí symbolizuje hierarchii devíti andělských kůrů podle učení Pseudo-Dionýsia Areopagity: serafové, cherubové, trůnové, panstva, síly, mocnosti, knížectva, archandělé, andělé.
|
Obr. 7. Detail nástropní fresky při patě vítězného oblouku kostela Panny Marie Pomocné |
Obr. 8. Trůn Boží Milosti, nástropní freska v presbytáři kostela Panny Marie Pomocné |
Námětově ještě bohatší je nástropní malba v presbytáři s ústředním výjevem Trůnu Boží Milosti (ev. Boží Moudrosti). Na uprázdněný zlatý trůn, vyvýšený na sedmi stupních a střežený po obou stranách dvěma trojicemi alegorických lvů, se chystá usednout Madona s Dítětem, vynášená skupinou andělů. Na stupních trůnu je latinský nápis Filia Dei Patris, Mater Dei Filii, Sponsa Spiritus Sancti, tj. Dcera Boha Otce, Matka Boha Syna, Nevěsta Ducha Svatého. V sousedství vítězného oblouku se nachází dvojice mudrců, pozorujících nebeský výjev hvězdářskými dalekohledy. Na fabionech stropu je vymalováno pět alegorických výjevů na téma mariánských invokací: Domina (Paní), Mediatrix (Prostřednice), Advocata (Orodovnice), Miseratrix (Milosrdná), Auxiliatrix (Pomocnice).
Trojkřídlá přízemní budova poustevny byla původně kompletně roubená, v dnešním stavu jsou její vnitřní stěny zděné a vnější roubené. Jihovýchodní křídlo, přiléhající k lodi kostela, tvoří pouze chodba vedoucí z předsíně poustevny do sakristie kostela. Spojovací chodba vede rovněž podél vnější stěny obou zbývajících křídel. V severovýchodním křídle se nacházejí dvě malé cely, původně obývané bratry Ivanem a Evagriem, a v nároží černá kuchyně s dymníkem, z níž vede schodiště do klenutého sklepa. Dvě větší místnosti v severozápadním křídle obýval šlechtic. Poustevna je zastřešena valbovou šindelovou střechou, na jejímž hřebeni je umístěna sanktusníková věžička s lucernou a makovicí.
|
Obr. 9. Obnovené krovy severozápadního a severovýchodního křídla poustevny se šindelovou krytinou a sanktusníkovou vížkou, stav z roku 2021 |
Obr. 10. Cela poustevny, za lůžko ivanitů sloužilo prkno položené přes otevřenou rakev |
Doktor von Peithersberg zemřel v roce 1763 a byl pochován v kryptě kostela. Po vydání josefinského dekretu roku 1782 bylo dvěma zbývajícím ivanitům povoleno dožít v poustevně ve funkci kostelníků. Následně až do roku 1945 sloužila poustevna jako obydlí správců kostela. Do stavu kritického ohrožení se dostala paradoxně až na přelomu našeho století, kdy její trámové stropy napadla dřevomorka. Naštěstí místní obyvatelé Ladislav Šikut a Martin Mráz rozpoznali mimořádnou historickou hodnotu objektu a roku 2010 založili spolek pro jeho záchranu. Spolek, financovaný z grantů a soukromých darů, zajišťuje také průvodcovskou službu v areálu. Cílem této ušlechtilé iniciativy je vedle stavební obnovy poustevny umožnit její budoucí využití pro duchovní, kulturní a vzdělávací účely.
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: Martin Vavřík (1,3,4,6,7), autor ( 2,5,8-10)
Další informace: www.poustevnateplice.cz
