V sobotu 8. června 2024 vysvětil pražský arcibiskup Mons. Jan Graubner v obci Drasty nedaleko od Prahy právě dokončený klášterní kostel sv. Terezie z Ávily řádu bosých karmelitek. Vznik zcela nového klášterního komplexu je v naší současnosti poměrně vzácnou událostí. Klášter v Drastech si však zaslouží pozornost nejen jako centrum duchovního života, ale i jako místo moderní sakrální architektury a moderního liturgického umění.
Historie. Karmelitánský řád patří k nejstarším řeholním společenstvím, které svůj původ odvozuje od raně křesťanských poustevnických komunit, žijících od 4. století v okolí hory Karmel ve Svaté zemi. V průběhu 12. století se tyto poustevnické komunity proměnily v kontemplativní žebravý řád. Řeholní pravidla, sepsaná jeruzalémským patriarchou sv. Albertem, byla schválena papežem roku 1226. Ještě v 13. století řád přesídlil do Evropy, kde o 300 let později prošel reformou, iniciovanou a vedenou osobnostmi dvou velkých španělských mystiků – sv. Terezie z Ávily a sv. Jana od Kříže. V důsledku reformy se řád roku 1593 rozdělil na obuté karmelitány (řád staré observance) a bosé karmelitány (řád přísné observance). Do českých zemí byl dosud nerozdělený karmelitánský řád uveden císařem Karlem IV., jenž roku 1347 založil klášter při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě Pražském.
|
Obr. 2. Bývalý klášter bosých karmelitek při kostele sv. Benedikta na Hradčanském náměstí v Praze |
Řád bosých karmelitánů přišel do Čech roku 1624 na pozvání císaře Ferdinanda II., který jim daroval kostel Panny Marie Vítězné na Malé Straně. První klášter bosých karmelitek, zvaný Karmel sv. Josefa, vznikl roku 1656 rovněž na Malé Straně v Praze. Jeho zakladatelkou byla ctihodná Marie Elekta od Ježíše (1605-63), italská šlechtična a řeholní představená karmelitek, která již dříve založila ženské konventy ve Vídni a v Štýrském Hradci. V letech 1687-92 byl vybudován řádový kostel sv. Josefa, vyznačující se centrální lodí s kupolí na oválném půdorysu a v českém prostředí ojedinělým plasticky členěným průčelím, inspirovaným nizozemským barokem. Mimořádně kvalitní architektura spolu s vnitřní a vnější sochařskou výzdobou od Matěje Václava Jäckela a oltářními obrazy Petra Jana Brandla řadí kostel k nejvýznamnějším barokním památkám v Praze.
Dějiny řádu bosých karmelitek v Čechách jsou plné dramatických a bolestných zlomů. Roku 1782 mu byl kostel i s konventem v rámci josefínských reforem odebrán a řeholnice byly přesídleny do původního kláštera cisterciaček v Pohledu u Německého Brodu. Roku 1792 byl sestrám povolen návrat do Prahy, avšak klášter u sv. Josefa již mezitím obsadila kongregace anglických panen. Jako náhrada byl bosým karmelitkám přidělen malý konvent při kostele sv. Benedikta na Hradčanech, původní sídlo řádu barnabitů. Zde potom řeholnice působily až do roku 1950, kdy komunistický režim násilně přerušil řeholní život všech řádových společenství v zemi. Od sedmdesátých let potom komunita žila v Jiřetíně pod Jedlovou, odkud se vrátila do Prahy v roce 1991, kdy jí byl klášter sv. Benedikta vydán při církevních restitucích.
|
Obr. 3. Kostel sv. Terezie z Ávily v Drastech, pohled od jihu |
Obr. 4. Věž kostela sv. Terezie z Ávily v Drastech, pohled od západu |
Budování nového kláštera. Malý klášter v samém historickém centru Prahy přestal současné karmelitské komunitě vyhovovat jednak pro narůstající hluk města, jednak pro absenci zahrady či sadu, které by umožňovaly fyzickou práci v rámci klášterní klausury. V roce 2005 se řeholnice rozhodly pro přesídlení do lokality s vhodnějšími podmínkami pro kontemplativní život podle řádových regulí. Roku 2018 odprodaly klášter sv. Benedikta na Hradčanech a zakoupily od Vyšehradské kapituly zdevastovaný zemědělský statek v Drastech u Prahy. V roce 2020 komunita přesídlila do Drast, kde se provizorně usadila v rekonstruovaném barokním zámečku, bývalém sídle správců statku. V následujícím roce zahájila s dílčím využitím původních hospodářských budov stavbu nového kláštera, která byla v podstatných rysech dokončena na jaře 2024. V současnosti probíhá závěrečná fáze stavebních prací a kultivace rozsáhlých klášterních pozemků.
Stavba nového kláštera v Drastech byla financována z prodeje konventu u sv. Benedikta v Praze na Hradčanech. Na úklidu pozemků v Drastech a méně kvalifikovaných stavebních pracích se podílely samy řeholnice s vydatnou pomocí dobrovolných brigádníků. Společné úsilí všech zúčastněných bylo odměněno 8. června 2024 slavnostní mší se svěcením nového řádového kostela sv. Terezie z Ávily v Drastech, kterou za účasti komunity bosých karmelitek a početných kněží, věřících a hostů celebroval Mons. Jan Graubner, arcibiskup pražský a primas český. Dobrou zprávou je také fakt, že konvent u sv. Benedikta na Hradčanech byl novým majitelem předán mužské větvi řádu bosých karmelitánů, která zde zřídila duchovní, kulturní a vzdělávací centrum Fortna. Starobylý klášter tak může nadále sloužit svému duchovnímu poslání a současně být otevřen pro širokou veřejnost k nekomerčnímu využití.
|
Obr. 5. Kostel sv. Terezie z Ávily v Drastech, půdorys přízemí |
Obr. 6. Kostel sv. Terezie z Ávily v Drastech, podélný řez |
Architektura a umělecké vybavení. Projekt kláštera a kostela sv. Terezie z Ávily v Drastech vypracovalo architektonické studio AV 19 manželů Michala a Radmily Iblových. Severovýchodní rameno konventu vzniklo adaptací dvoupodlažní sýpky bývalého statku a bylo doplněno novostavbou dalších tří ramen na kvadraturu. Novostavba řádového kostela, umístěná v jednom z nároží konventu, má symbolickou dispozici: centrální loď na srdčitém půdorysu a vysoká, štíhlá, odlehčená zvonice evokují srdce zasažené šípem. Půdorysná osa kostela je totožná s diagonální osou kvadratury konventu. Protože diagonála kvadratury probíhá ve východo-západním směru, mohli projektanti při tomto umístění kostela zachovat tradiční orientaci presbytáře k východu. Vedle konventu s kostelem a zmíněného barokního zámečku, v současnosti domu pro hosty, zahrnuje areál kláštera ještě poustevnu, dům správce, nájemní obytné domy a hospodářské objekty.
Centrální loď kostela je dvojúrovňová: zatímco v přízemí je situován sakrální prostor, v suterénu se nachází technické zázemí, velký přednáškový sál a klášterní muzeum, jehož středobodem je prosklená barokní skříň, schraňující mumifikované tělo ctihodné Marie Elekty od Ježíše, zakladatelky Karmelu sv. Josefa a první převorky bosých karmelitek v Čechách. Nejoriginálnějším prvkem architektury kostela je vyvýšení podlahy lodi nad úroveň podlahy presbytáře, který je současně chórem řeholních sester. Presbytář je od lodi oddělen polokruhovou parapetní zídkou, která je v ose kostela prolomena spojovacím schodištěm. Tímto způsobem je bohoslužebný prostor elegantně rozdělen na část pro řeholnice a část pro věřící, aniž by byla narušena jeho integrita. V presbytáři se nachází oltářní obraz s námětem Vidění svaté Terezie, který je dílem Milivoje Husáka. Tentýž umělec navrhl také svatostánek, obětní stůl a ambon. Na stěně kostelní lodi jsou po stranách oltáře umístěny dvě figurální řezby Vladimíra Matouška: Vzkříšený Kristus a Panna Marie.
|
Obr. 7. Kostel sv. Terezie z Ávily v Drastech, pohled z kruchty do presbytáře |
Obr. 8. Kostel sv. Terezie z Ávily v Drastech, pohled z lodi na kruchtu |
Ikonografickým i uměleckým těžištěm liturgické výzdoby kostela je bezpochyby monumentální oltářní obraz Vidění sv. Terezie. Autor pojednal tento námět semifigurativním způsobem. Z téměř monochromně oranžového a jemně fragmentovaného obrazového pole se v náznacích vynořuje postava sv. Terezie a postava anděla, který vysílá šíp k Terezině hrudi. Ohnisko výjevu, zahrnující spolu se zlatým šípem bílé hlavy a ruce obou aktérů, je obklopeno křivkou, jež současně zobrazuje křídla anděla i dráhu jeho letu. Tato bílá neuzavřená křivka oživuje monochromní obrazové pole a dodává celému výjevu posvátnost a dramatičnost. O vyjádření některé ze slavných mystických vizí sv. Terezie Ježíšovy se v dějinách umění pokoušeli již mnozí umělci, nevyjímaje ty z největších: Gian Lorenzo Bernini, Peter Paul Rubens, Petr Jan Brandl. Milivoj Husák přijal nesmírně obtížný úkol, když se pokusil nalézt pro tento výjev neodvozenou originální podobu. S potěšením mohu konstatovat, že v této velké výzvě obstál se ctí.
Vybudování nového kláštera kontemplativního řeholního společenství je u nás v první polovině 21. století ne sice ojedinělou, přesto však výjimečnou událostí. V případě kláštera bosých karmelitek v Drastech lze ocenit výběr místa v klidné a příjemné venkovské lokalitě nedaleko hlavního města, symbolický koncept a inventivní řešení architektury řádového kostela i prvotřídní uměleckou výzdobu sakrálního prostoru. Lze doufat, že nově zbudovaný klášter bosých karmelitek v Drastech bude přínosem nejen pro řeholní komunitu, ale i pro život lidí v širokém okolí.
|
Obr. 9. Kostel sv. Terezie z Ávily v Drastech, pohled z lodi do presbytáře |
Obr. 10. Milivoj Husák: oltářní obraz Vidění sv. Terezie z Ávily, 2024, akryl na překližce, 350x230 cm |
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: autor (2,3,7-10), www.karmeldrasty.eu (1,5,6), Eva Čapková (4)
