Via vitae – Cesta životem Věry Novákové v DOXu

Výjimečná česká malířka, ilustrátorka a sochařka paní Věra Nováková (1928) představuje na velké retrospektivní výstavě Via vitae v Centru současnéhu umění DOX v Praze průřez svou celoživotní tvorbou. Na konkrétních výtvarných dílech provází diváky svým mimořádným a umělecky bohatým životem, který v sobě nese nejen otisk vývoje českého umění, ale odráží i všechna významná témata a společenské a lidské otázky dramatického dvacátého století. Výstavu uzavírají díla 22 českých umělců a básníků, kteří vzdávají autorce svůj hold. Výstava je otevřena do 16. října 2022.

Stále vitální a aktivní Věra Nováková, která letos slaví 94. narozeniny zosobňuje pro české výtvarné umění i současnou společnost nejen významnou umělkyni, ale zároveň i vzácnou pamětnici téměř celého minulého století, s jeho válkami, totalitními systémy i znovu navrácenou svobodou a reflektuje je neodmyslitelně i ve svém díle. Díle, které je i přes život plný zvratů a úskalí tolik charakteristické nezávislostí a hloubkou témat, ale zároveň naplněné i humorným nadhledem a především vřelostí a laskavostí, vlastnostmi pro osobnost Věry Novákové a její okolí tak typickými.

Věra Nováková se narodila do početné a intelektuálně podnětné pražské rodiny a od harmonického dětství tíhla ke kreslení a malování. V roce 1947 byla přijata na pražskou Akademii výtvarných umění, kde se seznámila se svým budoucím manželem výtvarníkem Pavlem Brázdou. Období svobody a naděje po nedávno skončené světové válce ale netrvalo dlouho. Po únorovém puči roku 1948 byli oba společně s dalšími nově budovanému zřízení nevyhovujícími studenty ze dne na den ze studií vyhozeni. Komunistický režim tak odsoudil mladou talentovanou malířku k životu v ústraní a nemožnosti vystavovat či jakkoliv prezentovat svou tvorbu. Zůstala tak stranou vlivu oficiálních kulturních struktur a zájmu i ohlasu veřejnosti. Živila se příležitostnými zakázkami a až do převratu malovala po boku svého manžela jen do šuplíku bez naděje na odezvu. Společně s Pavlem Brázdou byli ale součástí intelektuálního okruhu významných osobností nejen z prostředí disentu a Charty 77. Doma pořádali bytové semináře a stýkali se s řadou významných neoficiálních umělců, včetně výtvarníků mladší generace. Tato zakázaná setkání byla zejména v 70. letech velkou oázou svobody a vzájemné inspirace.

Daň, kterou musela Věra Nováková zaplatit za zachování si absolutní vnitřní a tvůrčí svobody, přivedla autorku k návratu ke kořenům evropské křesťanské umělecké tradice a k soustředění se na „bytostná témata“ jako víra, narození, život a smrt, člověk a smysl jeho existence, lidské soužití, vnímání dobra a zla. Biblické motivy se začínají v jejím díle objevovat po konverzi ke křesťanství, ve kterém našla odpovědi na otázky po životním smyslu, jež po prožité nespravedlnosti potřebovala zodpovědět. Často také portrétovala svou rodinu a blízké přátele. Své místo zaujímají v autorčině tvorbě i písmena a slovní hříčky, kde nachází souvislosti mezi významem slov a tvary jejich počátečních písmen a vytváří nápadité obrazy či sochy s geometrickými prvky. Věnovala se také knižní ilustraci a vedle soch i instalacím. Její dílo, které ovlivnily nejrůznější tendence umění 2. poloviny 20. století, od pozdního surrealismu přes informel, lettrismus a pop art, i vlastní experimenty s materiálem, představuje v českém umění jedinečný fenomén.

Věra Nováková se dočkala první větší výstavy až po Sametové revoluci, ale ze stínu svého známějšího souputníka Pavla Brázdy (1926-2017) naplno vystoupila až v posledních letech. Aktuální výstava Via vitae – tedy Cesta životem si klade za cíl nejen plně zpřístupnit její dílo široké veřejnosti, ale zároveň být i zaslouženou poctou jejímu výjimečnému životu a osobitému výtvarnému dílu.

Text a foto: Eliška Cieslarová

• DOX
• Věra Nováková