Jako prenatální stádium, dětství nebo chování davu může determinovat naši duši, tak se i barva kůže či tělesné postižení mohou stát osudným. Na dvě poschodí a tématické celky je rozdělena dosud největší výstavní projekt sociálně orientovaného výtvarníka Daniela Pešty v Centru současného umění DOX. Výstava DeTermination potrvá od 26. ledna do 7. května 2018. Multimediální umělec se obrazem, objekty, fotografií a videoartem věnuje duchovní tématice, svobodě jednotlivce a jeho ohrožení většinovou společností.
Úvodní video z roku 2010 zachycuje narcisistního člověka, který pojídá sám sebe. Daniel Pešta říká, že mu nenáleží deformovat nikoho jiného než sám sebe. Proto je tu podobně jako v dalších dílech použita jeho tvář. Dvouhlavé tele má znázorňovat obětní zvíře genetických pokusů. Svatební fotografie zatavené do pryskyřičných bloků mají strukturu lidského genomu. Zde začíná předurčení, které nám dává rodina a její stereotypy mohou vést k mocenskému zneužití. Do tří sloupů z pryskyřice je také navždy uložen rozřezaný obraz. Ten se Pešta rozhodl zničit poté, co u jiného věhlasného umělce uviděl stejný motiv.
Dva a dvacet asambláží z fotografií, maleb a malých objektů obsahuje příběhy z médií i osobních zážitků. “Často jsou to události, kvůli kterým nemůžeme usnout a já si je uprostřed noci zapisuji,” říká Daniel Pešta. Temná kaple skrývá dvě mumie, které Pešta zalil do pryskyřice a pak je dalších pět měsíců částečně vysekával. Videoart s nahými lidmi uzavřených do skleněné krychle představuje sociální bubliny či kolektivní samotu. Na obrazu agresivního davu reaguje na poslední prezidentské volby v USA. Nad prostorem se vyjímá sousoší moudrých nositelů světla. K nejnovětším pracem patří video s muži sedícími kolem stolu, kteří bubnují zapálenýma rukama. Pulzující a vzdychající trnová koruna má být extraktem slz našeho bytí a něčeho co nás přesahuje.
Romské děti z Lysé nad Labem jsou námětem větší části horního patra. “Determinace je do značné míry určena tím, jak nás vnímají ostatní a co se rodí v jejich hlavách,” uvádí Terezie Zemánková. Pešta nejprve pořídil stovky fotografií z folklórního tanečního kroužku. Do romské komunity pravidelně dojížděl, lidsky se přiblížil a získal svolení rodičů a pedagogů k sociální projektu. Všechny děti z videoartu se s ním pak zúčastnili Bienále v Benátkách. “Vystupovaly na světové přehlídce umění a najednou z nich byl někdo jiný. Lidé jim dávali pozornost, vnímali je, ptali se na jejich příběhy… Díky reportáži České televize se vracely jako malí hrdinové,” popisuje Daniel Pešta a zdůrazňuje, že být v počátku znevýhodněný neznamená být diskvalifikovaný.
Daniel Pešta se narodil 1. května 1959 v Praze. Vystudoval stavební průmyslovku a výtvarnou školu Václava Hollara. Živil se jako grafický designér a účastnil se alternativní kultury. Po Sametové revoluci absolvoval dva studijní pobyt v USA a uspořádal řadu výstav. Opakovaně se účastnil Benátského bienále a v roce 2017 získal druhou cenu za malbu na London Art Biennale.
