Centrum současného umění DOX připravilo výstavu Architektony a stroje, která představuje ucelený soubor z díla úspěšného českého sochaře Jaroslava Róny, kde sochařské objekty z jeho nefigurativní tvorby (především modely staveb a strojů) doplňují autorovy malby. Výstavu je možné navštívit do 8. května.
Jaroslav Róna (nar. 1957) je široké veřejnosti známý především jako autor monumentů ve veřejném prostoru. Mezi jeho nejznámější díla patří pomník Franze Kafky v Praze, Odvaha - jezdecká socha Jošta Lucemburského na Moravském náměstí v Brně, nebo Mýtická loď v Bratislavě. Výstava Architektony a stroje si klade za cíl představit méně známou část Rónovy tvorby – plastiky strojů a modely architektury, které autor nazývá architektony. Autorem tohoto termínu je původně Kazimir Malevič, avantgardní ruský malíř a teoretik umění, který takto označoval své architektonické modely vytvořené ve stylu suprematismu.
|
Jaroslav Róna: Raketa (1992), bronz |
Jaroslav Róna: Medúza (2021), bronz |
Celou výstavou se prolínají tři hlavní tematické celky: 1. pevnosti, opevnění a obrana, 2. svatostánky, svatyně a rituály, 3. stroje a průmysl. Do těchto tří skupin lze rozdělit nejen všechny architektony, ale víceméně i Rónovy malby. Hlavní pozornost je nicméně věnována plastikám. Ať už v nich divák nalezne dávné ozvěny minulosti, protože mu připomenou prehistorické artefakty, pevnosti či svatyně, nebo naopak futuristické vize strojů a budov ze vzdálené budoucnosti, kde vládne průmysl a moderní technika, architekton vždy plní dvě funkce - je zároveň sochou i modelem. Právě na tuto skutečnost poukazuje kurátor výstavy Ladislav Kesner, který je zároveň autorem oborného textu v doprovodné publikaci se snímky fotografa Roberta Portela.
Je třeba zmínit i specifické prolínání architektonů a Rónovy malířské tvorby, které je zaměřené na divácký prožitek z výstavy a systematické budování mírně pochmurné atmosféry. Rónovy obrazy na stěnách tedy symbolicky doplňují sochařské objekty a plní roli obrazového průvodce, spíše než konkrétní protějšky architektonů v nich nalézáme soulad v podobě myšlenky, dojmu či použité barevné škály. Právě důraz na barevné pojetí v tónech šedé, tmavozelené a rudé, zvolený pro celou expozici, se zdá být pro vybrané obrazy klíčovým.
|
Jaroslav Róna: Rudé město (2015), olej na plátně |
Jaroslav Róna: Projekt (1990), pálená hlína, ocel
|
Rónovy architektony jsou představeny téměř v plné šíři jeho dosavadní tvorby, výstava tak nabízí unikátní příležitost si je prohlédnout jako ucelený soubor. Vzhledem k tomu, že tematická linie architektonů a obrazů zpodobňujících pevnostní či obranné prvky, rezonuje s tématem války (a nebo její předzvěsti), je celkové vyznění výstavy spíše zádumčivé až pochmurné. V závěru výstavy je videoprojekce, v níž Jaroslav Róna komentuje své nejznámější sochy ve veřejném prostoru a odhaluje svou tvůrčí filozofii. Takto jsou propojeny v jeden celek - alespoň symbolicky - Rónovy architektony a Rónovy monumenty.
Text a foto: Lucie Šimánková
Komentovaná prohlídka výstavy (videozáznam)
Fotografie z výstavy:
