Malířka Petra Malinová je ve svém životě i umění bytostně spjata s přírodou. Její zemité strukturální malby vyjadřují hlubokou sympatii k nejobyčejnějším a nejkřehčím přírodním elementům i pokoru a úctu k velkolepému stvořenému universu. S výběrem z její současné tvorby se můžete setkat na výstavě Rostlinám, která probíhá v Galerii Jiřího Jílka v Šumperku do 3. dubna 2022.
Navzdory mediálnímu humbuku, který utváří oficiální podobu současného výtvarného umění, je stále dost autentických umělců, jejichž tvorba vychází z důvěrně poznávané a dotýkané přírodní reality a ve vztahu k ní nachází současně svůj hodnotový a estetický korektiv. Galerie Jiřího Jílka v Šumperku již bezmála tři desetiletí konsekventně mapuje tuto v současnosti přehlíženou, ale z hlediska významu možná zásadní tendenci, která se patrně jednou ukáže jako vlákno spojující umění minulosti s uměním budoucnosti. Do této linie zcela organicky náleží tvorba Petry Malinové, která objevuje v přírodě téma i formu a současně v běžných přírodních substancích malířské materiály. Z kurátorského textu Miroslava Kovala k její aktuální výstavě vybíráme:
|
Obr. 2. Petra Malinová: Cesta žlutými keři, 2019, rostliny, jíl, pigment, disperze, jutové plátno, 20x30 cm |
Obr. 3. Petra Malinová: Obloha II, 2019, levandule, jíl, pigment, jutové plátno, 50x50 cm |
Petra Malinová patří k těm, kdo se výmluvnou formou obracejí k přírodě člověkem nenarušené a tím k jádru zdejší programové linie výstav. Příroda je vzorem i zdrojem všech prostředků jejích zemitých maleb, ve kterých nezapře středoškolskou, sochařskou průpravu. Od ostřejších barev z doby studia v ateliéru výrazného koloristy Jiřího Sopka na pražské Akademii přešla k utlumeným barvám země. Pracuje s jílem nebo i s popelem a s rostlinami ve vysokých vrstvách disperzí provázané hmoty, někdy dobarvené pigmentem.
|
Obr. 4. Petra Malinová: Keře, 2019, seno, jíl, pigment, jutové plátno, 3x (150x100 cm) |
Pevné stvoly trávy jsou nosnou kostrou a tvárná hlína tkání těla přírody. Její reliéfní obrazy jsou tak věcně určité a mluvit o abstrakci je nesmyslem už proto, že veškerá výtvarná výpověď liší se jen rozdílnou mírou zrcadlení živě viděného v setkání s ním tady a teď tváří v tvář. Podobně nemá tu váhu rozlišení velkého s malým ani blízkého a vzdáleného. Zpřítomněním přirozeného řádu světa v jeho celistvosti je soužitím s přírodou v prapůvodní podobě, návratem k počátku, plynutím v čase i jeho zastavením. Navzdory pochybám, znamení doby, je i potvrzením trvalé hodnoty rukodělné malby, ukotvené v bytostně dané naléhavosti.
|
Obr. 5. Petra Malinová: Šalvějím, 2020, šalvěj, jíl, disperze, jutové plátno, 70x120 cm |
Obr. 6. Petra Malinová: Zahrada, 2020, divizny, jíl, pigment, disperze, jutové plátno, 49x74 cm |
Ta její je cestou poznání, radostí i způsobem splynutí, pronikáním ke skrytosti míst opomíjených. Vstupují spolu do dialogu. Je živým dotykem s nimi beze slov, zviditelněním tušených jevů a stavů přírody, čirého pramene všech knih. Zapsala si: „Krajina, příroda, skutečnost jako kniha bez konce, bezedná pokladnice nekonečných dějů… křehký dopad pigmentu na povrch, jako když se snáší noc, jako když se sluneční paprsky dotknou kapky vody“.
Autor: Jiří Bernard Krtička s použitím kurátorského textu Miroslava Kovala
Foto: Anežka Kovalová
