Výstava malíře z vnitřní nutnosti, ryzího umělce-samouka Romana Karla (1964), je dalším z řady důkazů, že autentická současná tvorba, kterou v poslední době bolestně postrádáme v našich prestižních výstavních institucích, dosud nevymřela. Pouze se přestěhovala z center do regionálních galerií. Galerie Jiřího Jílka v Šumperku odvádí v tomto smyslu obdivuhodnou a vytrvalou práci po dobu více než dvaceti let. Malby Romana Karla můžete uvidět do neděle 3. listopadu.
Obr. 1. Obzor 2, 2018, akrylové barvy, olej, saze, plamen, plátno
Obr. 2. Krajina 1, 2018, akrylové barvy, plamen, plátno
Tvorbu originálního malíře-samouka na vernisáži 2. října zasvěceně představil šumperský galerista a kurátor ak. mal. Miroslav Koval. Z jeho úvodního slova vybíráme: „Roman chtěl, ale nemohl studovat. Kreslil a maloval od dětství a nikdy se nevzdal. V devadesátých letech bylo už pozdě, zůstal skvělým samoukem, který si nezadá s ostatními. Je perkusistou hudební skupiny Sibérija a jeho malba odráží vervou podobné vnímání a cítění ryze malířských forem."
Obr. 3. Shluky 2, 2018, akrylové barvy, olej, plamen, plátno
Obr. 4. Krajina 3, 2019, akrylové barvy, saze, plamen, plátno
"Prvoplánově nepopisuje, zrcadlí ale zřetelně viděné. Rozpoznáme figuru, hlavu, krajinu, její plány, vrstvy a obzor, který ji vymezuje, a přece je motiv vedlejší. Jádrem je tu sama malba. Vyjadřuje se někdy výbušně sytou barvou, jindy ji tlumí do zemitých poloh, zraňuje vrypem, překrývá ostrou linií kresby, nechává vyznít v její síle. Maluje s plným nasazením, nebrzdí proces malby podrobným detailem, upřednostňuje hutné tvary, vržené na plochu plátna či papíru."
Obr. 5. Shluky 1, 2018, akrylové barvy, olej, plamen, plátno
Obr. 6. Z cyklu Mlhy, 2018, akrylové barvy, saze, plátno
"Počítá i s náhodou, se samovolností procesu. Neoslabuje svou výpověď přílišným rozvažováním, naléhavost výpovědi je pro něho rozhodující. Motiv ho vede a určuje směr; na cestě k obrazu je důležitý a orientuje i diváka, ladí jeho mysl. Na konci procesu ale ustupuje do pozadí a dál mluví obraz sám. Mluví vlastní řečí a vystačí si s ní. I nám stačí vrhnout se do ní, přijmout její hudbu tvarů, vstoupit do hmoty a síly barev jako do rytmu Romanových bubnů a nechat se jimi nést...“
Autor: Jiří Bernard Krtička s použitím kurátorského textu Miroslava Kovala
