Pod lakonickým názvem Obrazy si můžeme představit prakticky cokoliv. Při vstupu na aktuální výstavu Jiřího Steinera jsme však zavaleni nápady, výbuchy imaginace a nevšedními kreacemi. Tolik humoru, ironie, sarkasmu a hlavně „obsahu“ na jednom místě v naší době, která působí často vyprázdněně, lze potkat jen opravdu vzácně. Výstavu Jiřího Steinera můžete vidět v Galerii Dolní brána v Prachaticích do 9. června 2023.
Jiří Steiner se narodil v roce 1957 v Praze. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se přestěhoval do Písku, kde navštěvoval ateliér akademického malíře F. R. Dragouna, který byl posledním žákem Maxe Švabinského. (Tuto skutečnost humorně tematizuje v obraze Poslední žák posledního žáka Maxe Švabinského.) Jeho život byl velice barvitý. Živil se jako překladatel z několika jazyků, ale také jako uklízeč, poštovní doručovatel, zahradník, pokrývač, studnař, požární technik, lepič plakátů, kuchař, výškový pracovník a kanalizační dělník. Současně se podílel na distribuci samizdatů a účastnil se neoficiálních výstav a čtení. Poslední půlstoletí žije v Pošumaví na statku, který se stal místním kulturním centrem a kde se konají koncerty, výstavy, divadelní představení a obnovené Svatováclavské slavnosti.
|
|
 |
Steinerova umělecká tvorba je pestrá podobně jako jeho život. V Prachaticích jsou k vidění jeho kresby, koláže, asambláže, malby a dřevěné skulptury, nechybí ani jeho básně. Na první pohled je patrné, že Steiner rád vypráví příběhy a podává svědectví. Literatura je stejně důležitou součástí jeho života jako výtvarná tvorba. Obě činnosti osobitě propojuje a vyjadřuje se básnicky výtvarným způsobem, což dokládají například jeho práce vytvořené metodou chiasmáže. Touto technikou, kterou objevil básník a výtvarník Jiří Kolář, nechává promlouvat hudební nástroje, aniž by rozezněl jejich struny.
Písmo, slova a věty jsou také součástí Steinerových olejomaleb. Někdy vysvětlují divákovi autorskou intenci, jindy prozrazují název díla přímo na obraze, jako například v malbě Adorace kýče (2018). Dílo Rehabilitace závěsného obrazu se skládá z několika menších obrázků nejrůznějších žánrů. Najdeme mezi nimi Madonu s dítětem, krajinomalbu, zátiší s květinami, kubisticky provedené hudební trio a další. Tyto výjevy jsou od sebe odděleny podobnými střihovými liniemi, jaké si pamatujeme z někdejšího časopisu Burda. Nápisy „Steinerova umělecká manufaktura“ a „Krásný oku i duši lahodící ručně malovaný obraz do každé domácnosti. Nejvyšší kvalita, nejnižší ceny. Prodej i za velmi mírné měsíční splátky. Nejhezčí dárky z lásky od Steinera jsou obrazy. Ke třem zakoupeným obrazům vždy jeden zdarma“ dokonale parodují trh s uměleckými předměty.
 |
 |
Stojí za zmínku, že sám autor své obrazy neprodává, anebo jen velice nerad. Nechce, aby se jeho práce staly zbožím, a proto se straní komerčního prostředí. Z vlastní podstaty vždy byl a je solitérem. Ironicky surově vyznívá další obraz z roku 2022 s nápisem: „Odpověď Hanky Steinerové na otázku Hany Steinerové, proč místo všech těch lebek nemaluji raději samá srdíčka“. Upozornit musím také na malbu Dětské hry. Pocta E. Munchovi z roku 2008, na kterém vidíme Steinerovu vlastní interpretaci Munchova Výkřiku, na jehož pozadí dítě či voják střílí na plyšového medvídka. Steiner při malování odkazuje na slavná díla světového umění, komentuje je a ironizuje, čímž baví nejen diváka, ale především sám sebe.
Přestože jsou historické místnosti prachatické Horní brány na první pohled prostorné, kvůli oknům a střílnám v nich zbývá jen málo místa pro zavěšení uměleckých děl. Jiří Steiner proto v jedné z nich použil černou netkanou textilii, kterou spustil od stropu až k podlaze, aby zakryl okna a výrazně zvětšil výstavní prostor. Obrazy zde instaloval podobným způsobem, jako se prezentovaly ve šlechtických obrazárnách 17. století, tedy v několika řadách nad sebou. Vytvořil tak svérázný potemnělý kabinet, v němž můžete trávit celé hodiny a bavit se jedinečnou imaginací autora, jemuž je malba podobně jako slovo především prostředkem k vyprávění a pozváním do svérázného vnitřního světa.
 |
 |
Text a foto: Eva Čapková
