A Cool Breeze výstava 17 současných umělců přináší výběr moderního figurálního sochařství. Socha 21.století není jen klasickým zobrazením postavy v jejím proporčním a estetickém smyslu. Stala se nositelkou individuálních pocitů, společenských témat vyjádřených vážně i s ironií. Na vystavených dílech oceňuji nejen myšlenku, ale i řemeslné zpracování mramoru (Athae Jaber), dřeva (Thomas Schutte), keramiky (Christian Holstad ), kovu (Georg Herold, Antony Gormley), kombinované techniky (Ron Mueck, Melik Ohanian, Isa Genzken, Paloma Varga Weisz, Roger Hiorns, Krištof Kintera, Frank Benson).
Velmi povedená instalace v prostorách Rudolfina dáva prostor k vyznění každého díla. I když mě vystavená díla několikrát pobavila, nevyjařuje žádné z nich přímočarou veselost, čistou radost z bytí. Většinou spíše diváka znejistí svým nejednoznačným výrazem nebo naopak obličejem bez tváře.
Muž v člunu Rona Muecka je velmi realisticky zpracovaná postava se skutečnými vlasy. Její výraz má v sobě únavu, otrávenost, i marnost bytí osamělého nahého jedince sedícího v starém dřevěném člunu. Má být člun pouze člunem nebo je metaforou vždy osamělé individuality unášené proudem světa? Anebo úplně něčím jiným? Odpověď nechť nalezne každý divák sám.
Herci - devět figurín Isy Genzkena. Smutná parodie rodinných víkendů v nákupních centrech, kdy se členové rodiny oblečeni v trendy outfitech mění na kráčející figuríny, podobné těm, ze kterých bylo oblečení sundáno. V konzumu ztrácí i svůj mozek, který není v hlavě, ale na hlavě jako bizardní doplněk.
Lidská socha Franka Bensona hledí na diváka smutnýma pronikavě modrýma očima. Každý z nás jsme "lidskou sochu" potkal v ulicích Prahy či jiného velkoměsta. Člověk natřený barvou kovu nehybně stojí, hraje si na sochu a v nečekaném momentu se pohne, zašklebí. Asijské turistky vypísknou a propukají v hihňavý smích, místní obyvatel projde bez povšimnutí, přiopilý mladý cizinec hodí performerovi pár drobných a přidá i vypitou láhev od piva...Každý z nich vnímá člověka-sochu jinak, ale jedinou konstantou je chudý herec, který se každé ráno natře barvou a stojí v ulicích. Ne, neprovozuje žádné umění, nebaví se, nehledá žádné vyšší cíle, jen doufá v pár peněz, které mu někdo hodí do prázdného kelímku z fastfoodu...Smutný příběh, i proto, že o herce-sochu většinou nikdo nestojí...není uměním, tradicí ani ničím výjmečným.
Modlitba za ztrátu arogance — název díla Krištofa Kintery - věta, která by měla být vytesána do kamene na věčné časy! Vycpaný lišák s vypouklým břihem, ověšený lesklými ozdobami, stojí na polovyfouklém míči. Kterého politika či jinou vlivnou osobu připomíná Vám? Nadutost na rozbitém piedstalu a gumovém míči, ktérý se brzy vypustí stejně jako "vyšumí" převeliké sliby. Lišák je ironickou paralelou všech soch slavných lidí, které historické epochy vynesly na pomníky slávy nehledě na jejich skutečné morální kvality a nadčasovou hodnotu jejich práce.
Potlačení Antonyho Gormleye na první pohled vypadá jako dřevěná socha s kubistickými rysy. Jde však o litinu. Krčící se postava plná nevyjádřené emoce. Zajímavé dílo působí velmi subtilně a intimně. Každé vystavéné dílo nese svůj příběh a vyvolává emoce, vede k přemýšlení. Socha je důležitá i v 21.století. Škoda, že současné umění "nevyjde" ven z galerií a nevídáme jej častěji v ulicích Prahy, na veřejných prostranstvích vedle v nově postavených kancelářských budov. Alespoň přechodné letní instalace např. na pražské náplavce ukazují, že umění je věc veřejná, nejen zájem studia historiků umění.
Autorka: Hana Palodová
Co: A Cool Breeze
Kde: Galerie Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1
Kdy: 25. 4. 2019 - 11. 8. 2019
Vstupné zdarma
Vystavující umělci:
Elmgreen & Dragset, Ron Mueck, Athar Jaber, Yinka Shonibare, Stella Hamberg, Paloma Varga Weisz, Stephan Balkenhol, Isa Genzken, Melik Ohanian, Krištof Kintera, Roger Hiorns, Georg Herold, Christian Holstad, Antony Gormley, Thomas Houseago, Frank Benson, Thomas Schütte
Kurátor: Petr Nedoma
