Dílo Lenky Vilhelmové charakterizuje ustavičné a zaujaté hledání výtvarné formy a neúnavné experimentování s metodou i materiálem. Pod názvem Plující ostrovy představuje Galerie Morzin ve Vrchlabí výběr z malířské tvorby této všestranné umělkyně z posledních let. Výstavu je možné navštívit do 4. července.
Aktuální výstava, nazvaná podle jednoho z autorčiných cyklů Plující ostrovy, probíhá ve Vrchlabí, městě na horním toku Labe, Lenka Vilhelmová přitom žije a tvoří převážně v Mělníku, městě na soutoku Labe s Vltavou. S malou dávkou ironie lze říci, že ostrovy tentokrát nečekaně odpluly vzhůru proti proudu. Zdánlivý paradox však dobře vystihuje charakter tvorby této umělkyně, která ve svých výtvarných experimentech často překračuje zavedené konvence. Nutno však dodat, že se to nikdy neděje na úkor poctivé profesionální práce s materiálem.
|
Obr. 1. Plující ostrovy VIII, akryl, olej, frotáž, 2021 |
Obr. 2. Plující ostrovy IX, akryl, olej, frotáž, 2021 |
Lenka Vilhelmová, laureátka Ceny Vladimíra Boudníka za rok 2019, je známa především jako autorka experimentálních velkoformátových grafik, vytvářených kombinací inovativních i tradičních grafických technik. Lze proto jen přivítat, že současná expozice v Galerii Morzin, připravená renomovaným kurátorem a historikem umění Dr. Ivanem Neumannem, nabízí divákovi setkání s malířskou tvorbou Vilhelmové. Také malby na plátně akrylem a olejem, nesoucí otisky břidlice a jiných frotovaných materiálů, nezapřou experimentátorské zaujetí své autorky. Se svolením kurátora publikujeme jeho úvodní slovo k výstavě:
"Robustnost i křehkost, věcnost i imaginace provázejí vzrušený proud tvorby Lenky Vilhelmové. Po peripetiích zapříčiněných režimní zlovolností studovala Lenka Vilhelmová na pražské Akademii v ateliéru grafiky Ladislava Čepeláka, kde také studium v roce 1982 završila. Náleží k autorům, kteří vstoupili do samostatného tvůrčího života do poloviny osmdesátých let v čase nikterak příznivém a vstřícném ke svobodnému tvůrčímu gestu. Nicméně se již jejich počátkem začala formovat další vrstva mladých umělců přinášející nový vzruch a pohyb na českou výtvarnou scénu žijící stále pod povrchem oficiality.
|
Obr. 3. Plující ostrovy X, akryl, olej, frotáž, 2021 |
Obr. 4. Ne místo – Nedotčený I, akryl, olej, 2021 |
Mnozí z mladých přicházejících autorů přijali za své tehdy stále spíše tušené premisy postmoderny. Většina ovšem chápala, že čas modernistických, po výtce na formě lpících programů, končí a umělci je dána úplná volnost ve volbě a nakládání s formami a disciplínami i odkazem nejrůznějších sociokulturních okruhů. Již na konci sedmdesátých let prohlásil jeden malíř se sobě vlastním humorem … “Všechny formy byly již objeveny, vše vyzkoušeno. Vraťte se do svých domovů ... putujte zpět historií a tam vše znovu objevte a svobodně užívejte“.
Přesto, že si ze studia přinesla Lenka Vilhelmová samozřejmou schopnost pracovat s tradičními grafickými technikami nesvěřuje své výtvarné vize výlučně jim. Zapojuje je vždy do širokého spektra výtvarného vyjadřování, v němž svobodně užívá nejrůznější techniky a prochází rozličnými výtvarnými disciplínami. Tak je výstava v galerii Morzin vlastně výstavou po výtce malířskou, když ovšem grafický fundament je u řady obrazů zřetelný. Ustrojení talentu Lenky Vilhelmové je výrazně malířské, které i s grafickými technikami nakládá jako s malbou, povětšinou převážně barevně střídmou.
|
Obr. 5. Ne místo – Nedotčený III, akryl, olej, 2021 |
Obr. 6. Ne místo – Nedotčený IV, akryl, olej, frotáž, 2021 |
Abstraktní formy vynořující se z prostoru přesahujícího běžnou novověkou představu tří dimenzí většinou vyvolávají dojem pomalého tichého pohybu zpět do neviditelného vesmíru všeho. Jako by procházely jako mementa našimi životy. Obrazy Lenky Vilhelmové navozují silný existenciální pocit. Přes svou ne-reálnost tvarů, které povětšinou nesugerují známé věci lidské všednodennosti, jistě hovoří o osudovosti naší vrženosti do světa každého dne. Nepochybně tu zaznívá v českém prostředí živý odkaz imaginativního umění a strukturální abstrakce, které mají v příběhu českého umění výrazné postavení.
V tomto obrazovém světě bez určených a známých, pro člověka bezpečných dimenzí se někde objevují tázavé lidské tváře i lidské figury obývající jakési separované nehmotné ostrovy. Ve tvorbě Lenky Vilhelmové se tak jeví viditelný svět jako prostor, který se člověku nedává samozřejmě, jeho řeči je nutné vždy znovu naslouchat a odkrývat v ní nápovědy smyslu. Umění, jak se zdá, pátrá po „teorii všeho“ mnohem dříve než moderní teoretická fyzika."
Autor: Jiří Bernard Krtička s užitím textu Ivana Neumanna
Foto: Lenka Vilhelmová
Snímky z expozice (foto Lenka Vilhelmová):
