Analogie mezi hudebním tónem a barvou a mezi hudební a barevnou harmonií je věčným tématem umělců, mystiků a filozofů umění. Obrazy Petra Štěpána dokazují, že vzdávat chválu kráse života a vesmíru lze barvami a štětcem přinejmenším stejně přesvědčivě jako hudbou a zpěvem. Jeho výstavu nazvanou Chvalozpěvy můžete navštívit do 19. prosince ve studiu Pod točnou v Městském divadle v Kolíně.

01kriz v kostele

Obr. 1.  Kříž, 2015, akryl, plátno
Obr. 2.  V kostele, 2015-17, akryl, plátno

Aktuální výstava opět dokazuje, že kurátor studia Pod točnou se při výběru umělců neorientuje podle oficiálního věhlasu a mediálního image, ale podle ryzosti a autenticity díla. Název Chvalozpěvy evokuje nejen hudební inspiraci Petra Štěpána, který je aktivním varhaníkem, ale především vnitřní motivaci jeho maleb, jež jsou hymnem a oslavou krásy stvořeného světa. Podobají se v tom deskovým malbám středověkých mistrů, kteří tvořili s usebranou myslí, čistým srdcem a nezměrnou trpělivostí a kteří z pokory nikdy nesignovali svá díla. Utkvělým tématem Štěpánovy tvorby je světlo a prostor utvářený světlem. Umělec, jednou uhranut a provždy fascinován starozákonním výrokem z knihy Genesis: „Budiž světlo!“, nechápe světlo jako pouhé médium vidění, ale jako samu esenci všeho stvořeného, vyplňující prostor, dříve temný a prázdný, a vyzařující z nestálých a pulsujících kontur bytostí, věcí a krajin, které utváří. Někdy před čtrnácti lety se základním skladebným prvkem jeho malířského projevu stala barevná skvrna, zviditelňující element světla.

Kolínská výstava Petra Štěpána představuje výběr velkoformátových maleb, převážně z pěti posledních let. Soubor je obohacen několika staršími pracemi na vrstveném hedvábném papíře, mezi nimiž diváka na první pohled upoutají tři u stropu zavěšené svitky s monumentálními postavami andělů v modré, žluté a zelené monochromii. Umělec tehdy zkoumal efekt působení světla na tonalitu barev při průchodu poloprůsvitným papírem. Nejstarším prezentovaným dílem je obraz Zvěstování (2000-2007), který je dokladem období, kdy autor maloval na plátno potažené zčásti se překrývajícími vrstvami hedvábného papíru. Výrazné kresebně pojaté figury dokazují, že dílo nebylo vybráno náhodou. Podobné kresebné figurativní motivy nalezneme i v obrazech Krajina s křídly a Žehnání louky z letošního roku, které tak představují jakousi reminiscenci na období Zvěstování.

02svaty strom okno

Obr. 3.  Svatý strom, 2019, akryl, plátno
Obr. 4.  Okno, 2018, akryl, plátno

V přípravné fázi své malby Petr Štěpán kreslí tužkou kompoziční schéma na šepsovou vrstvu plátna a poté postupně nanáší akrylové barvy v několika lazurních vrstvách. V dokončeném obraze podkresba místy lehce prosvítá barevnou lazurou, v některých obrazech je v závěrečné fázi dokonce zvýrazněna obtažením uhlem nebo černou barvou. Podle mého soudu patří k nejpřesvědčivějším malbám ty, které se obejdou bez tohoto kresebného zvýraznění, jako Kříž (2015), V kostele (2015-17) či Okno (2018), kde kompozice barevných skvrn různé světelné tonality vytváří sama o sobě opticky soudržný, mělčí nebo hlubší abstraktní prostor. V obraze Ráno prvního dne po sobotě (2019) však kresba plní podstatnou funkci, neboť utváří hluboký perspektivní prostor, který je v rovnovážném napětí s mělkým prostorem barev.

V malbách z posledního roku vstupují do hry vedle dosud dominantních barevných skvrn také monochromní linie či plochy. Vedle již zmíněného Okna a Rána prvního dne po sobotě to platí o harmonicky prozářeném plátně Horská krajina. Překvapením výstavy je pro mne obraz Chrámové světlo, jehož kompozice sestává výhradně z vertikálních a diagonálních pruhů a linií a kde nenajdeme jedinou barevnou skvrnu, charakteristickou pro umělcovu malbu posledních let. Není možné se ubránit reminiscenci na malby Františka Kupky ze série Vertikální a diagonální plány, případně raný abstraktní obraz Katedrála, jakkoli k podobnému výrazu dospěli umělci z odlišných pohnutek a vlastním procesem hledání. Budoucnost ukáže, zda Chrámové světlo, mimořádný obraz v dosavadním díle Petra Štěpána, otevírá cestu k nové etapě jeho tvorby.

03horska krajina chramove svetlo

Obr. 5.  Horská krajina, 2019, akryl, plátno
Obr. 6.  Chrámové světlo, 2019, akryl, plátno

Petr Štěpán pracuje pomalu a trpělivě jako gotický mistr – soustředěně a vytrvale pokrývá plátno další a další lazurní barevnou vrstvou. Není důležitý vynaložený čas ani společenské přijetí díla, jeho vnější úspěch. Ke své práci je inspirován vnitřní vizí a vedle dovednosti a citu svých rukou se spoléhá spíše na intuici nežli na sofistikované teoretické úvahy. Svou vlastní autentickou cestou dospěl k témuž poznání, které kdysi Blaise Pascal shrnul v brilantní sentenci: „Srdce má své důvody, o kterých rozum neví.“ Umění, v němž převládá srdce, intuice a cit, se liší od tvorby řízené racionální kalkulací, inklinující spíše k technice nežli k umění. Obrazy Petra Štěpána jsou především kontemplací – nazíráním stvořeného světa, vyděleného barvami a světlem z temné prázdnoty, a adorací – uctíváním světla, v jehož esenci tušíme dotyk samotného Stvořitele.

Autor: Jiří Bernard Krtička

Foto v textu: Oto Palán


Fotogalerie výstavy: Jiří Bernard Krtička