Stage garden Gallery Crears v Rožnově pod Radhoštěm představuje malířskou tvorbu Jakuba Tomáše. Autor vychází z tradičních modelů figurativní malby, které se snaží aktualizovat ve vztahu k současnému světu s jeho dilematy a deziluzemi. Výstavu pod názvem Sám sobě polním robotem můžete navštívit v Stage garden Gallery Crears do 14. října 2023.
“Tvorba Jakuba Tomáše nebyla nikdy lyrickými citacemi ideálního vnitřního světa,” konstatuje kurátor Jan Kudrna. “Zobrazuje realitu, která chápala člověka jako entitu zasazenou do kulturní krajiny. Jakub Tomáš instaluje postavy do místností, do různého typu architektur a mezi emblematické symboly postmoderního světa. Figury staví do nejrůznějších kompozic, které často vytvářejí nepřímé citace dějinných momentů. Osoby i předměty pojímá jako svébytné a aranžované prostorové objekty.
|
Obr. 2. Jakub Tomáš: Noční zahrada, 2023 |
Obr. 3. Jakub Tomáš: Obraz v obraze, 2020 |
V aktuální sérii maleb je toto autorovo nazírání výrazně posunuto. Jakub Tomáš vychází z pozoruhodné kombinace určité zdrojové inspirace. Pomocí klasické koláže, počítačové grafiky a umělé inteligence generuje výchozí scény. Tyto návrhy následně podrobuje vlastní analýze a fragmentaci. Výsledné deriváty a výjimečně i komplexní výstupy pak maluje na plátno. Je fascinován především vztahem mezi rurálním, tradičním a rituálním životem, který je pomalu a neodvratně penetrován nejaktuálnějšími vynálezy a trendy. Toto prolnutí, definitivní splynutí minulých i současných okamžiků našich životů a snažení, je momentem, který autora aktuálně fascinuje. Výsledný moment, nebo lépe poselství Tomášových maleb však není plochým a plošným komentářem adorující minulost, nebo naopak aktuální stav.
|
Obr. 4. Jakub Tomáš: Sám sobě polním robotem, 2023 |
Obr. 5. Jakub Tomáš: Shepherd, 2022 |
Jakub Tomáš komentuje zjevný kontrast, možné paradoxy na pozadí dějinných, teritoriálních a kulturních zvyklostí. Zamýšlí se, byť často skrytě, nad podstatou člověka jako určité základní jednotky, měřítka a hybatele každodenních událostí. Nejde o ódu, výkřik nebo memento. Jde o okamžik, který je zachycen na neohraničené přímce nazvané lakonicky čas. Okamžik, který se nachází někde mezi světem, jak jej důvěrně známe, a světem, který bude dost možná důvěrně znát nás samotné. Tato rezonance v určitém specifickém bezčasí umožňuje být sám sobě polním robotem. Sice dost možná jen na malou chvíli, avšak o to více autenticky.”
Text: Jan Kudrna
