Liberecký malíř David Hanvald (1980) připravil pro Galerii Artefin výstavu s názvem Dissolution of Boundaries, neboli rozpouštění hranic. Název nebyl zvolen náhodně, neboť autor s motivem hranic ve své tvorbě dlouhodobě a systematicky pracuje. S ukázkami nekonvenční tvorby Davida Hanvalda se můžete seznámit v Galerii Artefin v Měšicích do 1. března 2024.
Jako hranici vnímá ohraničení plochy obrazu. Klasický formát mu nestačí a jeho výrazně barevné gestické tahy často hranice napnutého plátna opouštějí. Gesto je tím umocněno do sebevědomého tahu, který působí dojmem, že se Hanvald předem zvoleným rozměrem nehodlá omezovat. Jedná se ovšem jen o důmyslnou hru s divákem, neboť za zdánlivou lehkostí a jednoduchostí rychlého tahu štětcem je sofistikovaný a předem důkladně připravený a precizně provedený technologický postup. Začátek i konec tahů je předem přesně určený tak, aby jejich spojením vznikla prostorová iluze tvarů inspirovaných Hanvaldovým často užívaným motivem – dětskými dřevěnými kostkami.
|
Obr. 2. Expozice Davida Hanvalda v Galerii Artefin. Zleva No. 14 (2018), Cube No. 7 (2023), Cube No. 1 (2023), No. 1 (2023). |
Téma dětských kostek Hanvald působivě rozvíjí i ve svých objektech. Rytmus výstavy skvěle doplňují jednoduché tvary připevněné na zeď, visící ze stropu nebo jen opřené o stěnu. Opět se jedná o hru s „rozpouštěním“ hranic, tentokrát mezi obrazem a sochou. Objekty jsou totiž konstruovány z malířských pláten s typicky hanvaldovskou malbou, často doplněných přírodní překližkou.
|
Obr. 3. Expozice D. Hanvalda v Galerii Artefin. Zleva Block No. 2 (2023), Cube No. 1 (2016), Cube No. 7 (2016), Block No. 6 (2016). |
Poslední hranicí, se kterou bude návštěvník výstavy konfrontován, je narušení zažitého zvyku zavěšení obrazu „rovně“. V nejnovějších plátnech Davida Hanvalda je totiž klasický pravoúhlý blindrám doplněn o jakousi vyosenou nástavbu, která působí dojmem pootočení formátu. Výsledkem je příjemně zneklidňující pocit, že ať děláte co děláte, vždy bude obraz na první pohled vypadat jako špatně nainstalovaný. Pokud však obrazu věnujete delší čas, postupně se vynoří autorův přesný záměr – primárně zaujmout divákovu pozornost něčím neobvyklým, co se po bližším ohledání projeví opět jen jako iluze. Všechny tyto rafinované triky diváka zábavnou formou vtahují do Hanvaldovy hry na bourání stereotypů. Díky nim jeho výstavy přitahují zcela zaslouženou pozornost a určitě stojí za shlédnutí.
Text a foto: Galerie Artefin
