Japonský umělec Kacušika Hokusai (1760 -1849) proslul jako malíř, ilustrátor a grafik. Mezinárodní uznání si získal jako autor barevných dřevořezů ukiyo-e. Bezesporu nejznámějším Hokusaiovým dílem je Velká vlna u Kanagawy ze série Třicet šest pohledů na horu Fudži. Ta však tvoří jen pomyslnou špičku ledovce, neboť Hokusai byl během svého života velmi produktivním umělcem. Jeho dílo ovlivnilo i vývoj západního malířství, zejména krajinomalby, a mělo znatelný dopad na tvorbu impresionistů.
Mládí
Hokusai se narodil v Edu (dnešním Tokiu) na podzim roku 1760 do řemeslnické rodiny. Byla mu tak předurčena životní dráha výrobce zrcadel. Když přibližně šestiletému chlapci započaly lekce formálního vzdělání, které zahrnovaly i psaní – pro umění kaligrafie bylo nezbytné naučit se zručně zacházet se štětcem a tuší – projevilo se jeho výtvarné nadání. Není jisté, zda za Hokusaiovým rozhodnutím nepřevzít rodinný podnik, kde se vyráběla leštěná kovová zrcadla určená pro vyšší vrstvy společnosti, stály rodinné neshody či přesvědčení, že tradičně leštěná kovová zrcadla brzy nebudou moci konkurovat novince z dovozu – holandským postříbřeným zrcadlům. Je však jisté, že již jako náctiletý směroval k jiné práci, nejprve byl zaměstnacem obchodu s knihami a poté dřevorytcem.
Obr. 1. Kacušika Hokusai: Přeháňka na novém mostu Janagi (1806)
Šunšó vs. Šunró
Významný vliv na mladého umělce měl Kacukawa Šunšó, dřevorytec, v jehož dílně Hokusai začal pracovat v devatenácti letech. Tímto se fakticky stal žákem Šunšóovy školy a podrobněji se seznámil s tvorbou ukijo-e, japonské žánrové malby. Jejími častými náměty byli významné osobnosti a celebrity tehdejší doby: herci divadla kabuki, kurtizány a také krásky z čajoven. Ač Šunšó získal popularitu a společenské uznání pro své portréty slavných divadelních herců, výrazný individualista Hokusai měl se svým učitelem neshody a odmítal se podrobovat mistrovým osvědčeným postupům a celkovému přístupu k tvorbě. To nakonec vedlo k Hokusaiově osamostatnění a používání uměleckého pseudonymu Šunró, záměrně zvoleného tak, aby co nejvíce napodobovalo věhlas učitelova stylu i jména. V této době se Hokusai věnuje nejen barevným dřevořezům, ilustracím novel a malbě, ale také vlastnímu psaní poezie a prózy.
Časté změny bydliště i uměleckého jména
Hokusai za svůj život změnil místo svého bydliště více než 90krát a často měnil své jméno (je známo třicet různých uměleckých pseudonymů, které během života postupně používal). Užívání různých jmen bylo mezi tehdejšími umělci běžnou praxí, ačkoliv je nutné dodat, že Hokusai vyniká četností změn svého jména daleko nad průměr doby. Měl pro to ale svůj praktický důvod. Každá změna uměleckého jména odrážela určitý umělecký posun či nový směr tvorby, a proto se dnes používá periodizace Hokusaiova díla založená právě na obdobích podle toho či onoho v dané době nejvýznamnějšího pseudonymu. Ohledně častých změn bydliště se traduje, že Hokusai ve svém ateliéru nikdy neuklízel, neboť úklid považoval za činnost nehodnou a ostudnou. Když situace v ateliéru přestala být pro nepořádek únosná, prostě se odstěhoval jinam.
Hokusai a Polárka
Jak jméno Hokusai, tak i hora Fudži coby častý námět jeho krajinomaleb však souvisí s jeho vírou. Hlásil se totiž k odnoži buddhismu zvané Ničiren, jejíž vyznavači uctívali Polárku (spojenou s božstvem Mjóken) a jméno Hokusai k této hvězdě přímo odkazuje. Hora Fudži byla rovněž posvátným místem a tradičním symbolem věčného života a nesmrtelnosti. S přijetím uměleckého jména Hokusai, pod kterým jej známe dnes, nastává dlouhá éra plodného uměleckého života. Je známo, že Hokusai pracoval každý den od rozbřesku až do soumraku a za svůj život vytvořil více než 30.000 různých děl. Třebaže nejznámější jsou jeho barevné dřevořezy, tvořil i malby, ilustroval sbírky poezie i knihy (včetně těch s erotickými náměty), několik deskových her, navrhoval různé dekorativní motivy (od navštívenek a novoročenek až po papírové lucerny) a tvořil drobné designové návrhy pro tisk známé pod termínem surimono. Žánr ukijo-e, tedy barevné dřevořezy, kde se hlavní pozornost soustředila především na portréty významných osobností a soudobých celebrit, byl působením Hokusaie (a velmi pravděpodobně i obecně vzrůstajícím zájmem japonské společnosti o domácí turistiku) obohacen o krajinomalby a náměty z každodenního života.
Velká vlna a Třicet šest pohledů na horu Fudži
Hokusaiovým stěžejním dílem je série nazvaná Třicet šest pohledů na horu Fudži a není bez zajímavosti, že na ní začal pracovat na prahu své sedmdesátky a že celá série ve skutečnosti obsahuje 46 různých obrazů, protože do knižního vydání této série bylo nakonec zahrnuto o 10 tisků navíc. Ikonická Velká vlna u Kanagawy je nejznámějším Hokusaiovým dílem a dost možná nejznámějším dílem reprezentujícím japonské malířství ve světě.
Obr. 2 Kacušika Hokusai: Velká vlna u Kanagawy (1830–32)
Vlny rozbouřeného moře rámují pohled na horu Fudži. Voda v pohybu byla oblíbeným Hokusaiovým námětem, vzedmuté vlny, mořská pěna a vodní tříšť dodávají obrazu dramatičnost, zatímco v kontrastu k tomu je obloha klidná a svítí na ní slunce. Rybáři zručně vedoucí své loďky po rozbouřeném moři jsou zajímavým detailem. Ač se nám výjev jeví jako esenciálně japonský, je třeba si uvědomit, že tehdejší tradiční japonský mistr malíř by si za námět svého díla pravděpodobně nevybral obyčejné a chudé rybáře, protože by toho lidé tak nízké společenské úrovně nebyli hodni. Stejně tak samotné zpodobnění přírodní scenérie či užití perspektivy jsou inovativními prvky, které pro japonské dřevořezy vůbec nebyly typickými. Hokusai se pravděpodobně při své tvorbě nechal inspirovat nizozemskými mistry: ať už námětem krajiny a přírody, ztvárněním velké vzdálenosti pomocí perspektivy, či vyobrazením obyčejných lidí při práci. Velká vlna je vlastně ve své podstatě západní obraz viděný japonskýma očima.
Showman a performer
O Hokusaiovi se vypráví příběh, že byl jednou povolán ke dvoru, aby šógunovi dokázal svůj umělecký talent. Namaloval tedy na papír dlouhý modrý oblouk a pak do červené barvy namočil slepičí pařát, aby ztvárnil tehdy velmi oblíbený dobový motiv - javorové listy plující na řece Tacutě. S pomocí svých žáků Hokusai také tvořil velkoformátové malby před publikem. Je známo, že v roce 1804 na slavnostech v Edu vytvořil 180 metrů dlouhý portrét budhistického mnicha, k čemuž namísto štětce použil obyčejné koště, které namáčel do kbelíku s inkoustem.
Hokusai manga
Hokusaiovi je také připisováno první použití slova manga. Obsáhlá patnáctisvazková série náčrtů určených studentům malby známá pod názvem „Hokusai manga“ se ve své době stala bestsellerem. Náčrty a karikatury v ní obsažené však na rozdíl od dnešního stejnojmenného komiksového žánru nevyprávěly souvislý příběh, ba právě naopak jednalo se o soubor vzájemně nepříliš provázaných vyobrazení flóry, fauny, krajin, námětů z každodenního života lidí a také nadpřirozených motivů. Digitalizovaná podoba celého díla je přístupná online (zde)
Obr. 3 Kacušika Hokusai: ukázka z díla Hokusai manga
„Starý bláznivý malíř“, jak sám sebe Hokusai nazval svým posledním uměleckým jménem, po sobě zanechal impozantní sbírku děl, mnoho žáků a následovatelů a jeho značný vliv na vývoj světového malířství je dnes dobře znám. Přesto však prý na své smrtelné posteli řekl, že by rád maloval ještě dalších pět či deset let a pak by se z něj mohl stát opravdu dobrý malíř.
Autorka: Lucie Šimánková
