Pavel Šlegl: Klenba má smysl a řád

Výstava s prostým názvem Klenby v areálu Českého vysokého učení technického v Praze představuje nejnovější tematický cyklus kreseb a maleb Pavla Šlegla. Ukázku z tvorby výrazné osobnosti naší současné malby, která se v posledních letech prezentuje pouze vzácně, můžete zhlédnout v Galerii Fakulty stavební v kampusu ČVUT v Praze 6 do 9. června 2023.

Malíř Pavel Šlegl (1958) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Karla Součka. Má za sebou několik výtvarných realizací v sakrálním prostoru v Čechách, na Moravě a v Itálii, většinou vytvořených ve spolupráci s malířem Petrem Štěpánem, přítelem a souputníkem z generační skupiny Corpora S. Ve volné tvorbě obou autorů má zásadní význam interakce malby se světelnými paprsky a symbolická hodnota světla. Pavel Šlegl pracuje dnes vzácnou technikou enkaustiky: na překližkové desky nanáší těžké vrstvy pigmentovaného vosku a tento pastózní materiál energicky formuje do vysokého reliéfu. Ačkoli se zdá, že nic nemůže být této malbě vzdálenější než lazurní vrstvy akrylových barev na plátnech Petra Štěpána, je to právě zvýšený zájem o působení světla, který oba umělce spojuje.

Na malbách Petra Štěpána světlo proniká lazurními vrstvami barev a odráží se na šepsovém podkladu. Divák tak vnímá obraz jako nehmotný závěs, sestávající z velkého počtu navzájem se prostupujících a interagujících barevných skvrn. Naproti tomu na obrazech Pavla Šlegla jsou světelné efekty způsobeny jednak specifickými optickými vlastnostmi včelího vosku, jednak nerovným, energicky utvářeným povrchem. Pro jeho malby je charakteristická takřka výlučná dominance dvou barevných kvalit: modré a červené. Světlo, odrážející se od sytě zbarvených reliéfních povrchů, vyvolává iluzi, jako by vyzařovalo z hloubi barevné hmoty. Je nutné zmínit ještě jednu vlastnost, která je tvorbě obou autorů společná: skutečný vizuální dojem z jejich obrazů je sebelepší fotografií nepřenositelný.

Obr. 2. Pavel Šlegl: Křížová klenba, 2023, enkaustika na překližce

Obr. 3. Pavel Šlegl: Zasažená klenba, 2023, enkaustika na překližce

Pavel Šlegl je umělcem malého počtu významově silných námětů, které často vycházejí z biblického tematického okruhu a bez výjimky odkazují k transcendentní rovině skutečnosti. Tvoří v rozsáhlých cyklech, kdy s veškerou důsledností a hlubokým zaujetím, hraničícím s umanutostí, zpracovává v početných kresebných i malířských variantách jeden jediný námět: Jákobův zápas, Veroničina rouška, uťatá hlava Jana Křtitele... Jeho aktuální výstava představuje převážně práce vzniklé v průběhu letošního roku a spadající do tematické řady Klenby. Komorní expozice 13 velkoformátových kreseb a 6 enkaustických maleb z uvedené série je rozšířena o dvě malby dřívějšího data: Jákobovo dětství (2010) a Veraikon (2019).

První část tematického cyklu Klenby sestává ze souboru kreseb tuší na papíře, z nichž některé jsou doplněny akcenty z plátkového zlata. Kresby, které se vyznačují reduktivní tendencí, velkou sugestivností a expresivitou, evidentně nejsou realizovány tradičním nástrojem – perem nebo štětcem. Ještě sugestivněji a expresivněji působí 6 maleb na stejné téma: místo plošné tušové kresby reliéfní enkaustická malba, místo černobílého schématu výrazná dominance dvou sytých barevných tónů – červené a modré. Tento kontrapunkt je někdy vyvážen bělobou jako třetí barvou. Jindy dialektickou funkci červené plně přebírá bílá barva, která však může podlehnout expandující syté modři a obraz se promění v modrou monochromii.

Obr. 4. Pavel Šlegl: Nakročená klenba, 2023, enkaustika na překližce

Obr. 5. Pavel Šlegl: Zatížení klenby, 2023, enkaustika na překližce

Pavel Šlegl zobrazuje svůj námět vždy v krajně redukované formě, zbavený všeho vnějšího a nepodstatného, takže nabývá povahy symbolu. Energie ušetřená na vypracování formálních detailů se projevuje v mimořádné intenzitě výrazu a symbolické hloubce obsahu. Stejně je tomu i v jeho posledním cyklu. Třebaže téma vychází z gotické křížové klenby, autorovi zjevně nejde o zachycení možných podob této architektonické konstrukce. Klenba se stává symbolem, vyjadřujícím na jedné straně lidský intelekt a vůli a na druhé straně to, co možnosti člověka přesahuje a k čemu se upírají jeho nejvyšší touhy: univerzální dobro, vše zastřešující smysl a řád. Svorník – ústřední prvek gotické klenby, který vyrovnává statické tlaky a chrání klenbu před zřícením – je symbolem Boha.

Tím se dostávám k tomu nejdůležitějšímu: Pavel Šlegl je člověk přirozeně religiózní a taková je i podstata jeho umění. V době, která autentickou tvorbu nahrazuje ideologickými proklamacemi a skutečné tvůrce společenskými aktivisty, musí takové umění nutně iritovat a takový umělec je odsouzen do role outsidera. Výtvarný projev Pavla Šlegla však autenticky vyjadřuje chápání bytí a světa, které je autorovi vrozené a vlastní. Každý motiv jeho malby, byť je to pouhý obyčejný kámen, jiskří a vyzařuje tajemnou a mocnou energii, která je počáteční příčinou všeho stvořeného. Je to energie Svatého Ducha, na starých malbách zobrazovaná jako plamen – žár, který vše proměňuje, světlo, jež všechno oživuje.