Výstava ve věži Centra současného umění DOX představuje tvorbu Krištofa Kintery – jednoho z nejznámějších a nejprodávanějších žijících českých umělců. Přemrštěně zdvořilá otázka v názvu výstavy How can I help you? (Jak vám mohu pomoci?) vyvolává určité podezření – podobně jako veškerá tvorba tohoto autora. O tom, co se za otázkou skrývá, se můžete přesvědčit v pražském DOXu do 20. srpna 2023.
Sochař Krištof Kintera (1973) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech Milana Knížáka, Michaela Bielického, Aleše Veselého a Jiřího Lindovského. Pokračoval studiem na Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdamu a absolvoval řadu stipendijních pobytů v zahraničí. Jeho tvorba, zaměřená především na sochy, objekty a site-specific instalace, má výrazně konceptuální charakter. S oblibou používá netradiční materiály, elektrotechniku a ready-mades – nalezené předměty, jejichž historií a konotačními významy se nechává inspirovat. Často jde o předměty opotřebované, nefunkční či rozbité, zkrátka odpadky, které dávno ztratily původní hodnotu i funkci.
Obr. 2. Krištof Kintera: "kresba" z výstavy How can I help you? |
Obr. 3. Krištof Kintera: "kresba" z výstavy How can I help you? |
Pro expozici v pražském DOXu byl vybrán soubor Kinterových děl ze specifické oblasti jeho tvorby. Sám autor tato díla nazývá „kresbami“, patrně pro lehkost a spontánnost jejich vzniku, blížící se rychlému skicování nápadu na papír. Ve skutečnosti jde převážně o asambláže z nepotřebného harampádí (vypelichané smetáky, staré textilie, vypálené žárovky, pomačkané plechovky) a nejrůznějších materiálů, fixované v rámech jednotného formátu a často doplněné razantním prohlášením či úderným sloganem. Tři patra věže Doxu doslova přetékají záplavou Kinterových „kreseb“, kterých je údajně přes 340. Jejich opulentní množství svědčí nejen o pracovitosti autora, ale také o podezřelé snadnosti a rychlosti, s níž tyto artefakty produkuje.
Obr. 4. Krištof Kintera: instalace z výstavy How can I help you? |
Obr. 5. Krištof Kintera: instalace z výstavy How can I help you? |
Instalaci doplňuje nepřeberné množství lahviček, plechovek, kanystrů a dalších nádob, popsaných názvy lidských emocí a psychických stavů. Vizuálně atraktivní podívaná, nepostrádající chytlavé vtípky a snadno srozumitelnou ironii, se stává vděčným námětem pro příspěvky na sociální sítě, které oznamují, že dotyčný „nového Kinteru“ už viděl. Ostatně údernost proklamací provázejících „kresby“ připomíná racionálně neuspokojivé, leč emotivně působivé slogany z prostředí sociálních sítí, komentující aktuální dění nebo vlastní vizuální obsah. Umělecká hodnota Kinterových “kreseb” je eufemisticky řečeno sporná, zato však představují zajímavou sociologickou sondu do mentality soudobé konzumní společnosti.
Obr. 6. Krištof Kintera: "kresba" z výstavy How can I help you? |
Obr. 7. Krištof Kintera: "kresba" z výstavy How can I help you? |
Není pochyb o tom, že Kryštof Kintera je jedním z nejpopulárnějších a současně nejprodávanějších českých umělců. Oč problematičtější je estetická hodnota jeho tvorby, o to silnější je psychologická složka jeho projevu, konvenující masovému vkusu, na efekt pečlivě vykalkulovaná a podprahově působivá, které vděčí za své široké přijetí. To nastoluje otázku, kde leží hranice mezi středním proudem současného oficiálního umění a marketingem. Stane-li se jméno umělce značkou, jsou lidé ochotni i za špatná díla zaplatit horentní sumy a umělec se stává mágem, proměňujícím pouhým dotekem skrumáže bezcenného odpadu v tučné svazky bankovek. Ačkoli Kinterova tvorba přináší autorovi zjevné potěšení, na cestě k jeho společenskému a obchodnímu úspěchu sehrál zásadní roli cílevědomě budovaný osobní brand.
Obr. 8. Krištof Kintera: "kresby" z výstavy How can I help you? |
Obr. 9. Krištof Kintera: "kresby" z výstavy How can I help you? |
Při odchodu z expozice ve věži Doxu návštěvník možná zatouží po ekologii umění, která by zkoumala fungování současného uměleckého prostředí a možnosti jeho ochrany před devastací, podobně jako ekologie ve vztahu k přírodnímu prostředí. Bylo by smutné, kdyby svět umění skončil stejně jako svět sociálních sítí, zamořený konzumní zábavou, emotivními proklamacemi, plytkým humorem, kýčovými slogany a podobným balastem. Úslužná, až servilní otázka v názvu výstavy je nedůvěryhodná, jako každý marketing a jako samotná podstata Kinterovy tvorby. Opravdu Kintera neví, jak nám pomoci? Stačí, když přestane intervenovat do veřejného výstavního prostoru nashromážděným harampádím a místo toho je roztřídí a odevzdá, kam patří – zčásti do sběrného dvora, zčásti do kontejnerů s tříděným odpadem.
Text: Lucie Šimánková, Jiří Bernard Krtička
Foto: Petra Sinecká