Galerie hlavního města Prahy představuje pod názvem Za hranou viděného retrospektivní průřez tvorbou Jitky Svobodové. Osobitá představitelka českého výtvarného umění druhé poloviny 20. a počátku 21. století zemřela 15. května 2023 ve věku 81 let. Reprezentativní přehlídku kreseb, maleb a prostorových objektů Jitky Svobodové můžete zhlédnout v Městské knihovně v Praze do 20. srpna 2023.
Jitka Svobodová (1941) absolvovala v šedesátých letech ateliér monumentální malby Akademie výtvarných umění v Praze. Ve svých raných malbách tematizovala především krajinu, aperspektivně zobrazovanou v redukovaných formách a v zemitých barvách. Na počátku normalizace se z existenčních důvodů rozhodla vystudovat ještě restaurátorství a do roku 1989 se živila restaurováním uměleckých děl. V té době se její hlavní tvůrčí zájem přesunul od malby ke kresbě, paralelně se začala zabývat také tvorbou trojdimenzionálních objektů z drátů. V roce 1991 byla pověřena vedením nově založeného ateliéru kresby na AVU, kde působila až do roku 2012. Aktuální výstava v Městské knihovně v Praze je současně první i poslední retrospektivou autorky, uskutečněnou během jejího života.
|
Obr. 2. Jitka Svobodová: ukázka kresby ze sekce Prostor a spojení |
Obr. 3. Jitka Svobodová: ukázka kresby ze sekce Prostor a spojení |
Celoživotní dílo Jitky Svobodové je obsahově i výrazově neobyčejně kompaktní. Při koncipování výstavy zvolila kurátorka Helena Musilová možnost, která se logicky přímo nabízela, totiž před chronologickým řazením děl upřednostnit jejich uspořádání podle stěžejních tematických okruhů. Osou výstavy je celkem pět velkých témat (Stromy, Prostor a spojení, Esence předmětu, Jevy a pohyb, Energie a světlo), k nimž se volně připojuje deset vedlejších. V rámci těchto hlavních tematických okruhů se setkávají díla raná, pozdější i nejnovější a je tak možné sledovat posun v pojetí i zpracování jednotlivých námětů. Nejvýrazněji je tento vývoj možné pozorovat v sekci Stromy, neboť se jedná o námět, ke kterému se Svobodová vracela stále znovu po celý život.
|
Obr. 4. Jitka Svobodová: Skály, 1966, olej, plátno |
Obr. 5. Jitka Svobodová: Krajina. 1972, olej, plátno |
Sekce Prostor a spojení se věnuje zkoumání prostorových vztahů a možnostem, jak je lze zachytit (vyčnívající trámy, stočené hadice, roury). V části pojmenované Esence předmětu nalezneme vyobrazení prostých předmětů každodenního rázu (hrnky, židle, stoly). Sekce Jevy a pohyb zachycují běžné jevy, jako je proudění vody, či zejména stoupání dýmu, které autorku inspirovalo při vzniku početných drátových objektů. Umělecky nejpozoruhodnější je závěrečný oddíl Energie a světlo, kde se autorka utkává s výzvou vyjádřit výtvarnými prostředky to, co je svou podstatou nezachytitelné, například prostupování světla záclonou nebo naopak jeho pohlcování mračny. Snad nejosobitěji se jí to podařilo v sérii Sluncí, objektů vytvořených z drátů a akrylem kolorované papírmaše. Umělecké vyvrcholení této řady prostorových objektů představuje Imprese z roku 1991.
|
Obr. 6. Jitka Svobodová: Tři objekty ze série Oko, 1994, drát, papír, barva |
Obr. 7. Jitka Svobodová: Imprese, 1991, drát, papír, akryl |
Jitka Svobodová usilovala ve svých kresbách o vystižení intuitivního vjemu "věci o sobě", nikoli o mimetickou či perspektivní přesnost. Přestože její objekty působí na první pohled klidným dojmem, vnímavý divák vycítí silnou vnitřní dynamiku, která se skrývá „za hranou viděného“. To platí o jejích velkoformátových kresbách tužkou či pastelem, stejně jako o trojdimenzionálních objektech z drátů a papírmaše nebo o asamblážovaných kresbách, jejichž hlavní linie jsou zvýrazněny přišitím drátů k podkladu. V preciznosti lehkých, přitom však energických tahů pastelem či tužkou tkví výjimečná citlivost a jedinečný způsob nazírání, jakým Jitka Svobodová dokázala objevovat zázračné v zdánlivé všednosti obyčejných věcí i v prostředí, jež nás každodenně obklopuje.
|
Obr. 8. Jitka Svobodová: pohled do expozice objektů ze série Sluncí |
Obr. 9. Jitka Svobodová: Oheň a slunce, 1985, drát, papírmaše, akryl |
Text: Lucie Šimánková
Foto: Petra Sincká (1-5,8), Jiří Bernard Krtička (6,7), Galerie hlavního města Prahy (9)
