Malíř Jiří Voves představuje v Galerii Jilská 14 své obrazy z období patnácti posledních let. Obyvatelé a návštěvníci Prahy tak mají po delší době příležitost uvidět reprezentativní výběr z díla tohoto citlivého a přemýšlivého umělce, pro něhož malba je zprávou o tajemství světa. Událost, kterou by neměl propást žádný milovník malby, trvá do 26. srpna 2023.
Obrazy Jiřího Vovse přinášejí divákovi setkání s něčím esenciálním, co bylo do nedávna zcela přirozenou a nepostradatelnou součástí umění, co se však s rozpadem kritérií a hodnot v prostředí oficiální výtvarné scény stalo dnes spíše vzácným a zcela nesamozřejmým. Mám na mysli autentický a hluboký vizuální prožitek stvořeného světa, přetavený umělcovou myslí v kultivovanou, esteticky působivou formu a nezaměnitelný individuální výraz. Je to malba, která má podmanivou a nebezpečnou moc: naplňovat estetický smysl umění a mimovolně tak usvědčovat z povrchnosti a prázdnoty všechny koncepty, instalace, performance a jiné módní projevy společenského aktivismu, zneužívající jméno umění.
|
Obr. 2. Jiří Voves: z cyklu Havrani, 2010, plátno, akryl, 50x55 cm |
Obr. 3. Jiří Voves: z cyklu Zprávy / Havrani, 2021, plátno, tmel, olej, 90x80 cm |
Jiří Voves (1945) absolvoval studium architektury, nejprve na ČVUT v Praze, poté v letech 1969-71 na Akademii výtvarného umění. Rozhodujícím podnětem pro jeho příští malířskou dráhu bylo setkání s Jiřím Johnem, který v té době působil na Akademii jako asistent večerních kurzů kreslení a ovlivnil tak formování řady budoucích výrazných osobností českého umění. Základem Johnova uměleckého kréda, které předal svým studentům, bylo přesvědčení, že autentická malba, lhostejno kde se nachází na škále mezi mimetickým zobrazením a čistou abstrakcí, musí vycházet ze soustředěného, trpělivého a přemýšlivého pozorování přírodní reality.
Jiří Voves pracuje v rozsáhlých tematických cyklech, které nechává záměrně neukončené, aby se mohl kdykoli, i po desetiletích, ke kdysi přerušené práci na daném tématu vrátit: Okna, Paměti, Zprávy, Partitury, Havrani, Stíny temnot, Potopa, Lomy, Cesty... Co je všem cyklům společné, je fenomén takřka všudypřítomné znakovosti Vovsových maleb: každý kresebný prvek může být znakem, odkazujícím k reálnému významu, který však pro svou subjektivní povahu zůstává mnohdy šifrou, znakem tajemným, nejednoznačným a nedořečeným. Tyto lineární prvky mívají většinou podobu vrypů do vrstvy speciálního tmelu, naneseného na povrch plátna, což jenom zdůrazňuje haptický charakter znaků. Zájem o materialitu záznamu se naplno promítá do Vovsovy sochařské tvorby, jejímž typickým projevem jsou stély z leštěného sliveneckého mramoru pokryté tesanými znaky.
|
Obr. 4. Jiří Voves: z cyklu Zprávy, 2005, plátno, tmel, olej, 90x80 cm |
Obr. 5. Jiří Voves: z cyklu Zprávy, 2021, plátno, tmel, olej, 140x95 cm |
Aktuální výstava v Galerii Jilská 14 v Praze je sondou do tvorby Jiřího Vovse v období přibližně patnácti posledních let, představující zejména obrazy z cyklů Zprávy, Havrani, Lomy, Potopa, Cesty a ze sochařského souboru Stély. Nechybí ani kvalitní ukázka uhlových kreseb. Umístění jednotlivých prací v prostoru nerespektuje striktně řazení do uvedených cyklů, ale naznačuje vnitřní souvislost a propojenost všech tematických linií v autorově tvorbě. Kurátorce Lucii Šiklové a umělci se podařilo sjednotit poněkud nepřehledný výstavní prostor, sestávající z šesti menších místností na úrovni dvou podlaží. Zvláštní zmínku zaslouží instalace několika obrazů z cyklu Lomy v klenuté sklepní síni. Nedostatečné osvětlení místnosti je zde obráceno v přednost a dotváří tajemnou atmosféru vybraných černobílých maleb.
|
Obr. 6. Jiří Voves: z cyklu Potopa, 2013, papír, tmel, olej, 100x70 cm |
Obr. 7. Jiří Voves: z cyklu Potopa, 2013, papír, olej, 55x45 cm |
Jak bylo naznačeno, v malířském projevu Jiřího Vovse má zásadní význam užití grafémů, znaků, linií a dalších kresebných prvků, nelze však opomenout ani podstatnou funkci barvy. Barevnost jeho maleb je prostá a jednoduchá, někdy až asketická, obvykle tlumená, velmi často monochromní, případně vystavěná na kombinaci dvou základních tónů, řečeno jedním slovem – vytříbená. V početných obrazech spočívají kresebné prvky na monochromním světle šedém barevném poli, které bývá lehce tónováno do chladných modrých, nebo do teplých hnědých odstínů. Na ostatních malbách pak dominují většinou zemité barvy – sieny, umbry a okry, někdy s příměsí olivově zelených tónů. Navzdory tomu dokáže Jiří Voves i překvapit záměrným opuštěním této barevné řehole.
|
Obr. 8. Jiří Voves: z cyklu Cesty, 2022, plátno, olej, 50x60 cm |
Obr. 9. Jiří Voves: z cyklu Lomy, 2016, plátno, tmel, olej |
Rozsáhlý cyklus Havrani je plodem umělcova dlouhodobého pozorování pohybu havraních hejn nad zimovištěm. Dynamické záznamy ptačího hejna kroužícího kolem neviditelné osy mohou sugerovat dojem trychtýřovitého vodního víru, který bývá ústředním motivem na obrazech z cyklu Potopa. Nejen to: schémata havraních křídel a dráhy jejich letu, úsporně črtané na plátno štětcem nebo ryté hřebíkem do vrstvy tmelu, mohou připomínat vrásy v hornině na obrazech Lomů, které jsou stopami geologických procesů trvajících desítky miliónů let. Tím se dostáváme k dalšímu principu Vovsovy malby, jímž je reflexe světa v procesech neustálé proměny.
Vířivý pohyb ptačího hejna, zachycený na sítnici oka, je pro lidskou mysl extrémně rychlým jevem. Naopak kameny, skály a horstva se z perspektivy našeho života zdají být neměnné, prakticky věčné. I zdánlivě neživé součásti přírody však procházejí neustálou proměnou, odehrávající se pouze v odlišné časové dimenzi. Obrazem kroužícího hejna či vodního víru dokáže malíř “zvěčnit” jediný okamžik a postavit jej tak na roveň celé historii Země otisknuté v horninách. Fascinující síla autentického umění se projevuje mimo jiné právě v moci překlenout propast mezi okamžikem a věčností.
|
Obr. 10. Jiří Voves: z cyklu Cesty, 2021, plátno, olej, 120x90 cm |
Obr. 11. Jiří Voves: z cyklu Zprávy / Vrstvy zapomnění, 2019, plátno, olej, tmel, 90x80 cm |
Malby Jiřího Vovse ze zralého období tvorby téměř nikdy nezobrazují lidské figury a pouze sporadicky nesou stopy lidského života. Je pravděpodobné, že tento fakt odráží nesamozřejmost a křehkost bytí člověka v zrcadle věčnosti. Paradoxně však zásadní role znaku ve Vovsově výtvarném projevu zdůrazňuje výjimečnost pomíjivé lidské existence ve zdánlivě věčném a nekonečném kosmu: skrze intelekt člověka dospívá vesmír k vědomí sebe sama a touží poznat svou podstatu a smysl. Pouze člověk je disponován k tomu, aby se pokusil znaky dekódovat a zprávě porozumět. Jedině člověk – navzdory pomíjivosti a krátkosti svého života – zkoumá nezměrnou záhadu bytí a rozjímá o tajemné kráse vesmíru v básních a v uměleckých dílech.
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: archív umělce
