Monografickou výstavou Jan Pamuła – Průkopník počítačového umění v Polsku představuje Muzeum moderního umění v Olomouci tvorbu pozoruhodného polského umělce, který je současně vědecky uvažujícím racionalistou i mystikem. Expozici, která je samostatnou součástí Trienále Středoevropského fóra 2021, je možné navštívit do 2. ledna 2022.
Na počátku sedmdesátých let, krátce po absolvování studia na Akademii výtvarných umění v Krakově a na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži, se Jan Pamuła (1944) radikálně odklonil od figurativní malby ke geometrické abstrakci. V jeho příští tvorbě se prosadily zvláště dva charakteristické principy – rekurzivní pravoúhlé dělení obrazové plochy a kompozice z pravoúhlých polí sytých barev. Důležitým mezníkem v jeho uměleckém vývoji byl rok 1980, kdy během studijního pobytu v Centre Georges Pompidou v Paříži vytvořil s pomocí programátora Philippa Kellera dvě série Počítačových kreseb, založených na algoritmickém pravoúhlém dělení plochy. V následujících letech systematicky využíval počítačové zpracování dat jako tvůrčí nástroj a získal renomé průkopníka digitálního umění v Polsku.
 |
Jan Pamuła je typem tvůrce-experimentátora, jak přesvědčivě dokládají vystavené ukázky z jeho výtvarných zápisníků. Velká část jeho experimentálního úsilí je zaměřena na výzkum barev, vzájemných interakcí a míchání základních barevných tónů. Již v sedmdesátých letech promýšlel konstrukci přístroje, který by pomocí rotujících barevných terčů simuloval různé postupy a strategie míchání barev. Realizace záměru ztroskotala na nedostupnosti plastu vhodného pro výrobu. Místo toho vznikla série maleb akrylem na plátně Barevné strojky s posloupností výměnných prvků, které představují současně obrazy i projekční výkresy zamýšleného přístroje. Od sedmdesátých let vznikaly také početné série barevných studií v malbě, litografii a serigrafii, autorem nazývané Konfigurace. Třídimenzionální Konfigurace, závěsné polychromované objekty sestavené z jednoduchých dřevěných prvků, jsou označovány také jako Geometrické objekty.
|
Obr. 3. Jan Pamuła: Počítačová série I, 2018, akryl na plátně, 160x160 cm |
Obr. 4. Jan Pamuła: Počítačová série I, 1987, akryl na plátně, 120x120 cm |
Soustavný zájem o výpočetní techniku jako prostředek umělecké tvorby zákonitě přivedl Jana Pamułu rovněž k digitální grafice. Umělce vždy přitahovala kvalita sytých a jasných barev na počítačovém monitoru, která se po vytisknutí grafiky ztrácela. Teprve v posledních letech nalezl alternativu tištěných digitálních grafik v tzv. lightboxech, které uchovávají svítivost barev. Digitální grafika je přenesena na speciální matnou fólii a instalována do vitríny, která ji prozařuje LED-diodovým světlem. Lightboxy, evokující miniaturní chrámové vitráže, mohli návštěvníci Olomouce spatřit do konce října v kryptě dómu sv. Václava. Dynamickou alternativou lightboxů jsou potom animace digitálních grafik, které jsou k vidění v hlavní expozici v Muzeu moderního umění.
Z tvorby Jana Pamuły vyzařuje permanentní, až vědecké zaujetí několika zásadními výtvarnými problémy. Je pochopitelné, že ne každé zkoumané řešení končí uměleckým úspěchem. Jeho nejlepší díla však patří k nejhodnotnějšímu, co na poli geometrické abstrakce v posledních padesáti letech vzniklo. Opus magnum jeho tvorby představuje cyklus Deset verzí jednoho obrazu, série velkoformátových maleb akrylem na plátně, vytvořených na formálním základě jedné z Počítačových kreseb. Každá z maleb je rozdělena identickou kompoziční sítí na 2048 pravoúhelníků, každý z elementů je pokryt jednou ze čtyř barev. Jednotlivé malby v sérii se vzájemně liší pouze volbou čtveřice barev a v souvislosti s ní jsou také dedikovány deseti malířským osobnostem: Rembrandtovi, van Goghovi, Matissovi, Modiglianimu, Kleeovi, Albersovi...
|
Obr. 5. Jan Pamuła: Konfigurace mnoha prvků III, 1977, olej na plátně a dřevě, 187x100x6 cm |
Obr. 6. Obálka publikace k výstavě Jan Pamuła – Průkopník počítačového umění v Polsku, MUO 2021 |
Kompoziční síť obrazů je vytvořena v principu jednoduchým počítačovým algoritmem dělení plochy na pravoúhlé elementy takovým způsobem, aby se žádný z nich neopakoval. Algoritmus byl podřízen definované sadě jednoduchých pravidel, v rámci těchto omezení však generoval elementy náhodně. Výsledek je překvapivý: zcela se vymyká sterilitě a fádnosti, která je vlastní tolika projevům konkrétního umění, a naopak vykazuje bohatost forem, komplexní strukturu a svěží dynamiku, připomínající přírodní objekty a jevy. Divákovi může obraz evokovat pohled na hladinu moře nebo na reliéf mírně zvlněné krajiny. Přestože symetrie zde chybí a jediný detail se neopakuje v celku, divák tuší, že uspořádání celku je výsledkem napětí – dynamickou rovnováhou neviditelných sil.
Ve způsobu, jakým Jan Pamuła použil k tvorbě počítačový algoritmus, respektive zapojil determinismus a náhodu do tvůrčího procesu, lze nalézt analogii s fyzikálními procesy formujícími podobu živé i neživé přírody. Také přírodní systémy jsou totiž řízeny exaktními zákony, ale v jejich dynamice se uplatňují početné náhodné vlivy, které jsou odpovědné za nekonečnou rozmanitost jevů a nevyčerpatelné bohatství forem. Geometrie přírodních forem odráží působení fyzikálních procesů, které je utvářely, nebo jinak, řečeno Pamułovými slovy: „... jazyk fyziky je důležitým faktorem budujícím novou strukturu výtvarného jazyka.“
|
Obr. 7. Pohled do expozice MUO se sérií maleb Jana Pamuły: Deset verzí jednoho obrazu |
Obr. 8. Jan Pamuła: Deset verzí jednoho obrazu 4/10, věnováno J. Albersovi, 1993, akryl na plátně, 246x157 cm |
O hodnotě počítačového umění ve smyslu tvorby generované výlučně programovacím algoritmem lze oprávněně pochybovat. Pamuła však využil počítač pouze v určité fázi tvůrčího procesu pro sofistikované rozčlenění obrazové plochy, které by nebylo jinak realizovatelné. Esteticky mimořádný výsledek zde užití počítače plně legitimizuje. Na osobním přístupu Jana Pamuły je dále třeba vyzvednout jeho interpretaci abstraktní tvorby, podle níž je geometrické uspořádání díla odrazem struktury reálného světa určené fyzikálními zákony. Je to jasný důkaz toho, že Pamuła není svým přesvědčením konkretistou a že tedy není na místě ztotožňovat geometrickou abstrakci s konkretismem, jak se občas, bohužel, děje.
Retrospektiva Jana Pamuły je samostatnou součástí Trienále Středoevropského fóra 2021, probíhajícího v Muzeu moderního umění do 2. ledna 2022. Do jaké míry naplňuje aktuální výstava Universum ambiciózní ideu trienále současného středoevropského umění, ponechám na soudu diváka. Osobně zde vnímám konflikt velkorysého záměru a omezených institucionálních kapacit. Jako přínosnější se mi proto jeví přehlídky jasně definovaných výtvarných tendencí jako Abstrakce PL v roce 2015 nebo monografické výstavy klíčových uměleckých osobností jako Alfred Lenica v roce 2018. Výstava Jana Pamuły, připravená kurátory Štěpánkou Bieleszovou a Ladislavem Daňkem ve spolupráci s polskou historičkou umění Beatou Gawrońskou-Oramus, je rozhodně tím nejlepším, co může návštěvník letošního trienále v Olomouci vidět.
|
Obr. 9. Jan Pamuła: Deset verzí jednoho obrazu 8/10,věnováno P. Kleeovi, 1999, akryl na plátně, 246x157 cm |
Obr. 10. Jan Pamuła: Deset verzí jednoho obrazu 5/10, věnováno A. Modiglianimu, 1993, akryl na plátně, 246x157 cm |
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: Muzeum umění Olomouc (1–6, 8–10), autor (7)
