Pod názvem František Skála a jiné práce připravila Galerie hlavního města Prahy retrospektivní výstavu ilustrační tvorby oblíbeného současného umělce. Vedle stěžejního průřezu Skálovou ilustrační tvorbou, určenou především dětem, představuje expozice také ukázky z autorovy volné malířské, sochařské a grafické tvorby. Výstavu můžete navštívit do 29. srpna v Domě U Kamenného zvonu.
František Skála (1956) studoval řezbářství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze a poté v letech 1976–1982 filmovou a televizní grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Je zakládajícím členem skupiny Tvrdohlaví (1987–1991). Rozsah jeho kreativních aktivit je neobyčejně široký. Vedle výtvarného umění (kresby, malby, grafiky a sochařství) se věnuje rovněž hudbě, zpěvu, divadlu a dalším performativním uměleckým oborům. V roce 2017 představil veřejnosti svou výtvarnou tvorbu z nedávné doby reprezentativní sólovou výstavou ve Valdštejnské jízdárně v Praze.
|
Obr. 2. František Skála: Modrá motorka, 1970, olej |
Obr. 3. František Skála: Džbán H.B., 1976, olej |
Ačkoli jednotící linií aktuální výstavy je Skálova ilustrační tvorba, expozice v Domě U Kamenného zvonu je obohacena ukázkami z autorovy volné tvorby, a to zejména v úvodní a závěrečné části. V prvním sále upoutá pozornost diváka větší soubor juvenilních prací, dokumentující tvořivost a talent, patrný již v období Skálova raného dospívání. První olejomalby, jako Modrá motorka (1970), nezapřou inspiraci poetikou výtvarného světa Kamila Lhotáka. Další inspirativní podněty nalezl Skála v díle Hieronyma Bosche, Pietera Breughela či v surrealistickém umění. Mezi ranými malbami ze sedmdesátých let se skrovně krčí i nenápadná pískovcová soška lva, která je dílem vzniklým v autorových třinácti letech.
V ilustrátorské tvorbě Františka Skály, které se umělec věnuje od osmdesátých let, jasně dominují knihy pro děti, zejména pohádky. Kurátor Zdeněk Freisleben zařadil do expozice originály kreseb z nejvýznamnějších Skálových ilustračních souborů. Nechybí Pohádky z bramborových řádků (1987) od Carla Sandburga, Královské pohádky (1994) od básníka Karla Šiktance či kniha Bratři Lví srdce (1992) od Astrid Lindgrenové. Ilustrace posledního titulu vytvořil Skála vlastní inovativní technikou „scurografie“, vyvinutou pro zobrazování nočních a makabrózních scén. Znalost středověké knižní iluminace uplatnil při návrhu řady pozoruhodných iniciál s rostlinnými, zvířecími i architektonickými motivy pro knihu Michaela Ende Nekonečný příběh (2001).
|
Obr. 4. František Skála: Moře u Ropotáma, 1980, dřevo, korek |
Pro nakladatelství Albatros ilustroval František Skála vedle beletrie pro děti také dva naučné tituly Zapomenutá řemesla (1984) a Řemesla našich předků (1987). Vedle toho doprovodil také dvě populární přírodovědné knihy z produkce nakladatelství Mladá fronta, totiž Planeta Země (1984) a Život (1987). Je faktem hodným povšimnutí, že i do oblasti odborně naučné ilustrace dokázal Skála vnést svůj osobitý přístup, založený na zobrazení příběhu a okořeněný specifickým jemným humorem.
V roce 2011 doprovodil František Skála svými ilustracemi knihu Baba Jaga, kostlivá noha, antologii ruských pohádek, resp. bylin v převyprávění Aleny Ježkové. Práce na tomto úkolu zaujala umělce natolik, že na stejný námět vytvořil také autorskou knihu, ručně kaligrafovanou a bohatě ilustrovanou pastelkami a akvarelem. Podobný charakter ilustrovaných rukopisných knih mají také Skálovy deníky, s nimiž se návštěvník seznámí v kapli Domu U Kamenného zvonu.
|
Obr. 5. František Skála: Homérovo auto, 2005, kombinovaná technika |
Obr. 6. František Skála: Čepice Zlopoura, 2019, přírodnina |
Značný prostor je věnován prezentaci dvou rozsáhlých autorských knižních projektů Františka Skály. Komiks Velké putování Vlase a Brady vyšel poprvé již roku 1989 a dočkal se dvou dalších vydání. Kromě ukázek z komiksu výstava představuje i tři sochařská díla ze Skálovy volné tvorby, která s ním těsně souvisejí: Motýl na květině (1985), Velký datel (1987) a Lesojan (1988). Fotografický seriál s loutkami Cílka a Lídy, nasnímaný v reálném lesním prostředí, se rozrostl do dvou knih: Jak Cílek Lídu našel (2006) a Skutečný příběh Cílka a Lídy (2007). Výtvarný styl tohoto seriálu evokuje Svěrákův film Kuky se vrací, inspirovaný právě tímto Skálovým dílem.
Výstavu uzavírá ukázka volné tvorby Františka Skály z nedávné doby ve velkém sále v druhém patře Domu U Kamenného zvonu. Vedle souboru grafických listů, vytvořených technikou suché jehly, a několika řezbářských prací, se zde divák setká především s malbami přírodními pigmenty na plátně, jimiž se umělec v současnosti zabývá. Vedle díla Neznámí předkové (2019), evokující monumentální vertikalitou plátna japonské svitkové malby, uvidí soubor pěti ženských aktů, volně inspirovaných secesní estetikou.
|
Obr. 7. František Skála: Venuše S., Triumf krásy, Noční múry, Horká země, Prosba, 2020, malby přírodním pigmentem |
Veškerou tvorbu Františka Skály charakterizuje spontaneita, fantazie, experiment, humor a hravost. Současně nezapře ani poučení výtvarnou tradicí, z níž se v duchu filozofie postmodernismu nebrání volně a hojně čerpat. Smyslem Skálovy tvorby není ani inovace výtvarné formy ani sdělování závažného obsahu. Skála je homo ludens, pro něhož tvorba je primárně potěšením, požitkem a zábavou. Hedonická hravost, která může být z jiného úhlu nahlížena jako infantilní projev dospělého muže, má v tvorbě určené dětem zřejmé ospravedlnění. Není divu, že tato linie Skálovy tvorby působí na kritiky nejpřesvědčivěji a těší se oblibě široké veřejnosti.
Text a foto: Lucie Šimánková, Jiří Bernard Krtička
Fotogalerie z výstavy:
