Výstava Falza? Falza! v Národní galerii Praha je zasvěcena problematice ověřování pravosti uměleckých děl a odhalování padělků. Mezi početnými falzy imitujícími díla slavných renesančních a barokních mistrů nalezne divák i dva obrazy ve Vermeerově stylu, jimiž se proslavil fenomenální holandský falzifikátor Han van Meegeren. Edukativně hodnotnou výstavu ve Šternberském paláci můžete navštívit do 1. května.
Padělatelství je fenoménem starým ne-li jako umění samo, pak zcela určitě jako obchod s uměním. Nejstarší zprávy o napodobování děl slavných malířských a sochařských mistrů pocházejí již z antické doby. Středověk spojoval svůj zájem o umění především s jeho kultickou funkcí, a proto otázka po autorství díla ztratila na významu. Situace se znovu změnila s nástupem renesance, kdy se zrodil kult umělce jako tvůrčího génia a vlastnictví vybraných uměleckých děl se stalo nástrojem reprezentace panovníka, šlechty a bohatého měšťanstva. Tento obrat způsobil rozmach trhu s uměním a ruku v ruce s ním i rozkvět padělatelství. Obojí trend pokračuje až do naší současnosti snad jen s tím rozdílem, že nad reprezentační funkcí dnes nabyla převahu role umění jako finanční investice.
|
Obr. 2. Leonardo da Vinci: Mona Vanna nuda (falzum, Joos van Cleve (?), 2. čtvrtina 16. století) |
Obr. 3. Raffael Santi: Madona s dítětem (kopie z 19. století) |
Falza uměleckých děl jsou noční můrou sběratelů i muzeí a žádná světová sbírková instituce si nemůže dovolit prohlásit, že v jejím fondu se žádná falza nenacházejí. Určování pravosti uměleckých děl je nesmírně komplexní problematika, která vedle znaleckého posouzení zahrnuje zkoumání archivních dokumentů a zejména aplikaci moderních analytických metod. Je třeba ovšem zmínit, že ne každé dílo se sporným autorstvím je nutně falzem. V uměleckém provozu minulých staletí vznikaly četné dílenské repliky. Běžné bylo i pozdější pořizování legálních kopií uměleckých děl pro potřeby sběratelů umění. Teprve klamným označením za originální dílo se kopie stává padělkem. Naopak legální kopie může být mylně považována za falzum, jestliže byl její původ zapomenut.
Výstavu Falza? Falza! přibližuje divákovi problematiku spojenou s ověřováním pravosti uměleckých děl. Kurátorka Olga Kotková, která působí v Národní galerii jako ředitelka Sbírky starého umění, sestavila expozici se zvláštním zřetelem k tomuto sbírkovému fondu. Příkladem jsou exponáty z kolekce následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Arcivévoda byl velkým milovníkem středověkého umění a základ své sbírky, který získal dědictvím po strýci Františku V. d´Este, vytrvale a cílevědomě rozšiřoval. Výstava ukazuje společně s cennými originály italské deskové malby a řezby také některá falza, která s následníkovými akvizicemi do sbírky pronikla. Příkladem je obraz sv. Jiří imitující italské dílo z počátku 16. století, vytvořený v 19. století přemalbou staré deskové malby s odlišným námětem. Podobné přemalby stejně jako řezbářské úpravy starých polychromovaných řezeb patřily k běžným metodám padělatelů.
|
Obr. 4. Albrecht Dürer: Posmívání Kristu (imitace, Hans Hoffmann (?), 1585–1592) |
Obr. 5. Hans Memling: Podobizna muže (falzum z 20. století) |
Snahy kopistů a falzifikátorů se nezastavily ani před napodobováním děl nejproslulejších a nejvýše ceněných renesančních mistrů jako Leonardo da Vinci, Raffael Santi či Albrecht Dürer. Obraz Mona Vanna nuda, představující sedící ženský půlakt, imituje kompozici portétu Mony Lisy a je opatřen falešnou Leonardovou signaturou. Pravděpodobným autorem díla je vlámský renesanční malíř Joos van Cleve. Obraz Posmívání Kristu, imitující styl Albrechta Dürera včetně falešné signatury a datace 1520, je patrně dílem rudolfinského malíře Hanse Hoffmanna. Zajímavé je rovněž porovnání dvou verzí obrazu Zákon a milost. Originál je dílem Lucase Cranacha staršího z roku 1529, mladší kopie je jeho věrnou imitací včetně autorské značky a datace. V tomto případě se zřejmě nejedná o falzum, ale o dílenskou kopii.
V průběhu 20. století se padělání uměleckých děl vyvinulo v komplexní a vysoce sofistikovanou disciplínu. Úspěšný imitátor musel vedle manuální virtuozity disponovat rovněž rozsáhlým fondem vědomostí o historických pigmentech, materiálech a technologii malby, v neposlední řadě také o postupech věrohodného „ostaršení“ malby, zahrnujících např. vytvoření umělé krakeláže. Výstava představuje rovněž ukázky prací italského falzifikátora Icilia Federica Joniho (1866–1946), který se specializoval na díla sienského původu z 13. až 15. století a stal se vůdčí postavou tzv. sienské padělatelské školy. Mistrovským kouskem tohoto fenomenálního padělatele bylo oklamání Bernarda Berensona, považovaného ve své době za největšího žijícího znalce italského umění. Navzdory této skutečnosti panoval mezi oběma muži vzájemný respekt, který se dokonce proměnil v přátelství.
|
Obr. 6. Johannes Vermeer: Emauzští učedníci (falzum, Han van Meegeren, 1937) |
Obr. 7. Johannes Vermeer: Kristus a cizoložnice (falzum, Han van Meegeren, 1936–1940) |
Zlatým hřebem výstavy Falza? Falza! jsou nepochybně dvě plátna imitující díla slavného holandského barokního mistra Johannese Vermeera van Delft, zapůjčená z nizozemských sbírek. Jejich skutečným autorem je malíř Han van Meegeren (1889–1947), který se díky svému pohnutému životnímu příběhu stal patrně nejvěhlasnějším padělatelem 20. století. Jeho motivací k výrobě falz byla pomsta uměleckému světu za nedostatečné uznání jeho vlastní malířské tvorby. V roce 1937 vytvořil první plátno ve stylu mladého Vermeera Kristus v Emauzích. Obraz zakoupilo muzeum Boijmans v Rotterdamu a přední znalec Abraham Bredius je označil za vynikající dílo Vermeerovy rané tvorby a za jedno z jeho nejlepších děl vůbec. Obraz totiž podporoval Brediovu hypotézu, že Vermeer se v rané tvorbě zabýval biblickými náměty. Povzbuzen tímto úspěchem van Meegeren pokračoval ve výrobě dalších falz ve stylu Vermeera i jiných mistrů.
Osudným se mu stal obraz Kristus a cizoložnice, který prodal roku 1942 jako Vermeerovo dílo za vysoký obnos říšskému maršálu Hermannu Göringovi. Po válce byl kvůli tomu obviněn z kolaborace a hrozba nejvyššího trestu jej donutila, aby se k padělatelství přiznal. Jeho doznání však narazilo na tvrdý odpor znalce Bredia, jehož odborná reputace byla ohrožena, a proto neústupně trval na pravosti díla. Van Meegeren během přelíčení podrobně popsal svůj postup při výrobě falz, soud mu však odmítl uvěřit. Nakonec soud přesvědčil tím, že ve vazební cele namaloval obraz Dvanáctiletý Ježíš v chrámu, nové falzum podobné kvality ve Vermeerově stylu. Z muže obviněného z kolaborace s nacismem se stal rázem holandským národním hrdinou, který oklamal jednoho z prominentů Třetí říše.
|
Obr. 8. Peter Paul Rubens: Podobizna markýze Ambrogia Spinoly (kopie z 19. století) |
Obr. 9. Jakub Schikaneder: Večer v Týnské uličce (falzum, 20. léta 20. století) |
Závěr výstavy ve Šternberském paláci se zabývá autenticitou uměleckých děl z 20. století. Divák zde nalezne falza dvou kreseb, které Národní galerie zakoupila jako domnělé studie Františka Kupky k obrazům Amorfa a Čáry, plochy, hloubka. Obraz Večer v Týnské uličce na první pohled zdařile imituje temnosvitnou atmosféru a tlumené barvy městských zákoutí Jakuba Schikanedera, porovnání s vystaveným originálem však ihned odhalí značně odlišnou techniku malby. Konfrontací originálu a stylového falza je rovněž představena tvorba Jana Zrzavého, která náleží k nejčastějším terčům padělatelů. Nelze však přehlédnout, že část výstavy věnovaná modernímu umění je nápadně poddimenzována ve vztahu k části prezentující staré umění.
Navzdory zmíněné výhradě lze návštěvu výstavy ve Šternberském paláci jednoznačně doporučit. Expozice se vyznačuje promyšlenou koncepcí a názorně objasňuje problematiku posuzování pravosti uměleckých děl na vhodně zvolených příkladech. Nechybí ukázky originálů, kopií a falz velkých mistrů evropského umění, kteří jsou dobře známi široké veřejnosti. Na výstavních panelech a obrazovkách v úvodní části výstavy se zájemci dostane poučení o základních fyzikálních a chemických metodách, které současná věda odborníkům ke zkoumání pravosti uměleckých děl poskytuje. Vedle nesporné edukativní hodnoty výstavy je třeba ocenit také otevřenost, s níž Národní galerie k problému falz ve vlastních sbírkových fondech přistupuje.
Text: Jiří Bernard Krtička
Foto: Národní galerie Praha (1-7,9), autor (8)
Další čtení: Originál, kopie a falzum v GMU v Hradci Králové
