Dům Františka Bílka v Chýnově u Tábora je unikátním památníkem jedné z vůdčích uměleckých osobností českého symbolismu a secese. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že se nejedná o pouhé muzeum, ale o autenticky zachovaný domov, který si sochař nejen navrhl a postavil, ale pro nějž i vytvořil vlastní nábytek a zařízení. Bílkův dům v Chýnově, který je ve správě Galerie hlavního města Prahy, je otevřen pro veřejnost sezónně od začátku května do konce října.
V roce 1892 se František Bílek po předčasném ukončení pařížských studií vrátil do rodného Chýnova. Tam začal sochařsky pracovat na různých místech, která si pronajímal jako provizorní ateliér, než si roku 1898 postavil vlastní dům. Svou koncepcí, vycházející z tradičního lidového stavitelství, se chýnovská „chaloupka“ zásadně odlišuje od známé reprezentativní pražské vily, kterou si umělec vybudoval nad Chotkovými sady v letech 1911-12. Přesto však najdeme jeden podstatný dispoziční rys, který obě stavby spojuje – prostorný ateliér, zabírající výšku dvou podlaží a opatřený galerií. V chýnovském domě bydlel sochař do roku 1902, kdy se přestěhoval do Prahy, a vrátil se do něj v závěru života, aby zde v roce 1941 také zemřel. V mezidobí jej využíval společně se svou rodinou a přáteli jako oblíbený letní byt.
|
Obr. 2. Dům Františka Bílka v Chýnově, štukový reliéf Země nám mluví |
Obr. 3. Dům Františka Bílka v Chýnově, zahradní fasáda s dřevěným schodištěm, pavlačí a vížkou |
Architektura chýnovského domu odráží duchovní aspirace Františka Bílka, který od mládí tíhl k uměleckému projevu sakrální povahy a vlastní obydlí chápal jako obraz harmonie stvořeného vesmíru, ustanovené nejvyšším architektem – Bohem. Stavba, založená na typickém obdélníkovém půdorysu venkovského domu, dává též vyniknout estetickým kvalitám tradičních materiálů a jejich kombinací. Od režného cihlového zdiva za odrážejí ostění ze světlého štuku a tři vnější štukové reliéfy. Reliéfy Jsme přikryti, Země nám mluví a Skon člověka představují jeden programově-tematický celek, zasvěcený třem etapám lidského života.
Významnou roli hraje ve stavbě i dřevo, které se uplatňuje především v masivním krovu mansardové střechy, vynášeném nad obvodové stěny na dřevěných konzolách. Do dřevěného štítu v průčelí je vložen balkón, přístupný z místnosti v podkroví. Nejosobitějším prvkem architektury je ovšem dřevěné venkovní schodiště, které začíná v průčelí, obtáčí nároží a pokračuje pavlačí v boční fasádě do dřevěné vížky, jíž se vstupuje do prvního patra domu. Vížka, zakončená v úrovni krovu vyhlídkovým altánem, je architektonickou dominantou zahradní fasády budovy.
|
Obr. 4. Dům Františka Bílka v Chýnově, pohled z pokoje syna do pokoje dcery |
Obr. 5. Dům Františka Bílka v Chýnově, kachlová kamna v pokoji syna |
Ateliér s galerií, jedna místnost v přízemí a dva pokoje v prvním patře jsou nyní upraveny jako stálá expozice Františka Bílka, představující jeho sochařská díla, kresby, malby i grafickou tvorbu. Vedle ateliéru zaujmou návštěvníka zvláště místnosti v patře, nesoucí výrazné stopy Bílkova všestranného řemeslného nadání, které se projevilo také v návrzích nábytku i dalšího vybavení. V menší místnosti, označované jako pokoj sochařovy dcery, se nachází postel z javorového dřeva zdobená černým lakem, toaletní stolek se zrcadlem a taburet potažený kůží. Stěnu zdobí krucifix z patinované keramiky a portrét Otokary Březiny, Bílkova kresba tuší z roku 1916.
Ve větším synově pokoji se zachovaly dvě postele s nočními stolky z dubového dřeva a dvě rozměrné šatní skříně. Všechny kusy nábytku jsou zdobeny řezbou a černým lakem. Na stěnách se nacházejí dva reliéfy z roku 1902: Anděl Světlonoš z patinované sádry a Lkající anděl z glazované pálené hlíny. Pozoruhodný nástěnný krucifix z patinovaného dřeva (1900) je komorní verzí slavného Krucifixu z katedrály Sv. Víta z roku 1899. Nelze přehlédnout ani nádherná kachlová kamna v rohu místnosti, jejichž výzdoba glazovaným reliéfem je rovněž dílem sochařových rukou.
|
Obr. 6. Dům Františka Bílka v Chýnově, ateliér |
Obr. 7. František Bílek: Poslední večeře, 1937, tempera na plátně |
Veškerá Bílkova tvorba odráží hluboké náboženské založení umělce, v jehož duchovním naturelu se projevovaly rovněž mystické a vizionářské sklony. V ateliéru může návštěvník obdivovat například monumentální dílo Já jsem vzkříšení a život (1929), znázorňující postavu vzkříšeného Krista. Sousoší z patinované sádry Slepci (1902) je inspirováno básní Otokara Březiny, který byl sochařovi častým inspirátorem a blízkým celoživotním přítelem. Na soklu se nachází Mojžíšova busta, studie k soše klečícího Mojžíše, realizované roku 1905 v bronzu a nacházející se dnes před Staronovou synagogou v Praze. Mimořádně působivá je expresivní Studie Kristovy hlavy (1897), která je jednou z přípravných prací k velkému Krucifixu.
Třebaže v ateliéru převládají studie z patinované sádry, nalezneme zde i řezbářské práce, jako je například reliéf z olšového dřeva Poslední večeře (1916). Vedle převládajících sochařských děl zahrnuje expozice také malby, kresby a grafiky. Malířským protějškem zmíněného reliéfu je vysoko na stěně zavěšená malba téhož námětu, na níž se nabízí zvláště dobrý pohled z galerie ateliéru. Rozměrný obraz Poslední večeře (1937), malovaný temperou na plátně a vsazený do autorského vyřezávaného rámu, je jednou z mála dochovaných Bílkových malířských prací. V přízemní místnosti oddělené od ateliéru chodbou pak můžeme vidět řezbu z mořeného lipového dřeva Ohlížející se Kristus (1897) nebo expresivní kresbu Políbení Jidášovo (1899), provedenou uhlem a akvarelem.
|
Obr. 8. František Bílek: Krucifix, 1900, patinované dřevo |
Obr. 9. František Bílek: Studie Kristovy hlavy, 1897, patinovaná sádra |
František Bílek představuje jednu z nejvýznamnějších uměleckých osobností české secese a symbolismu, která svým dílem ovlivnila řadu svých současníků i následovníků z druhé symbolistní generace (skupina Sursum). Je velkým požehnáním, že se jeho chýnovský dům zachoval v nenarušené podobě a může dnes podobně jako Bílkova pražská vila sloužit k uchování uměleckého odkazu svého stavitele. Návštěvník Chýnova zde nalezne nejen přehlídku soch a obrazů, ale setká se s autentickým prostředím umělcova domova, nesoucí dosud živý otisk všestranného génia v architektuře, štuku, nábytku i dalším vybavení.
Milovník Bílkova díla by neměl vynechat ani návštěvu chýnovského hřbitova, kde se nachází několik pozoruhodných náhrobků ze sochařovy dílny. Mezi nimi vyniká svou originalitou a okázalostí náhrobek profesora Františka Nekuta, který je koncipován jako otevřená kruhová cihlová stavba o šesti pilířích podpírajících kladí. Jedna dvojice pilířů je vyzděna cihlovou stěnou nesoucí pískovcový reliéf s námětem Poslední večeře Páně. O něco dále se vysoko nad hřbitovní zeď vypíná Modlitba nad hroby – monumentální socha anděla, která vznikla obezděním kmene uschlého stromu. Poté, co přírodní materiál vzal za své, byl originál nahrazen kopií z umělého kamene. Pod impozantní postavou anděla s rozepjatými pažemi čeká spolu s ostatními zemřelými na Poslední soud také sochař, umělec a vizionář František Bílek.
Text a foto: Jiří Bernard Krtička
