Otázka o podstatě umění zneklidňovala Josefa Váchala po celý život, což se otisklo do jeho rozsáhlého literárního díla i korespondence. Většina těchto stop má fragmentární, subjektivní a ironický charakter. Výjimkou je přednáška O umění, rukopis pravděpodobně z roku 1934, která představuje reflexi relativně ucelenou, objektivní a seriózní, byť nepostrádající nezbytnou dávku váchalovského sarkasmu. Odtud vybíráme dvanáct postřehů, které si bezmála sto let po svém vzniku uchovaly udivující aktuálnost.

Vachal portret


O umění …

„Obrazy minulých dob byly pracovány dlouhou řadu dní a platila se vlastně za ně ona robota a píle s vytvářením jich; v přítomnosti platí se pouze za jméno a dobrý zvuk umělce bez ohledu na to, splivne-li on – jak se říká – obraz za den či za pár hodin.“

„(…) vždy však musí státi uprostřed díla Práce, která právě chybí většině představitelů současného, nikoliv moderního, ale jen módního umění, po jedné generaci pomíjejícího.“

„Ačkoliv pravda jako vše na světě je pouze relativní a tvrdí se, že každý může míti svou pravdu, tedy i kritisování, pojem pravdy sloučen je vždy povšechně s krásou a myšlenkou, kterou mnohdy v moderním umění marně hledáme, stejně jako práci, houževnatou a klady přinášející.“

„Tvrdí se též a tvrdilo, že umění má předbíhati dobu, myšlenkově i svým výrazem. Pozorujeme-li přítomnou dobu, přinášející tolik nespravedlnosti, odklonu od všem prospěšné morálky a nejistoty dnů zítřejších, tu ovšem anarchie ve výtvarném umění, nepoctivost všech extrémů malířských a nejmodernější projevy umění-šalby dávají tomuto pravidlu za pravdu: současné může býti leda předobrazem pohnutlivých dob příštích, kdy vše pravdivé, poctivé a krásné bude státi u svého hrobu.“

 

O umělcích …

„Dnes zástupci současných nejmodernějších směrů vyhledávají ku své tvorbě pouze takovou formu a způsob malby, aby pokud možno co nejvíce na odpor narazila, domnívajíce se, že právě tím stávají se už velkými umělci.“

„(…) nová generace modernistů vžila se zcela do představy, že klamání, mámení a omračování veřejnosti dovoleno je stejně v umění jako v obchodu. Drzost byla vždy vlastností zbabělců a prázdných hlav; setrvávají-li někteří nadále u svých nejdivočejších směrů, není to u nich statečnost, s jakou čelí nepochopení veřejnosti, ale protože se bojí utéci jinam vědouce, že při také přeměně by svým fondem duchovním, o výtvarném nemluvě, neobstáli, neboť píle je u všech vzácnou výjimkou.“

„Nad pracemi většiny současných malířů získáme jistotu, že nebyly dělány za velkého dojmu básnického rozechvění a s nějakými technickými obtížemi, jimiž právě napovídá se obtížný tvůrčí zápas ducha s hmotou.“

„Umělci dnešních dob nesedí více v uzavřenosti mnicha nad svou prací v dílně, ale tajuplně pobíhají za konexemi a obchodem. (…) Rukou k manuelní práci ani dovednosti není více potřeba, nahradí je lokty. Občasnou svoji práci, snadné namalování obrazu nacvičenou machou, dovedou spojiti s životem požívačů, jimž samotným společenským stykem padá ovoce do klína ve formě nadací, podpor, stipendií a nákupů. (…) Mnozí z nich stávají se poradci a rozhodovateli nejen v soutěžích, ale i nad tím, mnoho-li se má a komu popřáti z obsazeného již koryta.“


O umělecké kritice …

„Umění je pojem prostému člověku velmi komplikovaný a stalo se dnes kulatým slovem, kterým operují mnozí kritici a pohrávají si tzv. kunsthistorikové zcela demagogicky před namnoze bezradným davem.“

„Hranice mezi uměním pomíjejícím a trvalým nemůže býti v současné době nikdy přesně stanovena; kritici i tvůrci jsou pouze měnícími se omylnými lidmi, propadajíce zhusta předsudkům. Z rozdílného pojímání výtvarného díla přítomnosti nevystupuje jasně smysl a cíl umění pro člověka nové doby, zapadajícího v kolektiv, již právě tím, že umění je svobodné.“

„Přimyslíme-li tzv. umělecké kliky a kamarádské protěžování, není u nás svobodné a nestranné kritiky, která by přímo nesálala odbornou nevědomostí, jedná-li se zvlášť o umělce, jenž stojí svou prací a osobně úplně osamocen.“

„Je to vlastně bakšiš a podmazání jako v oborech jiných: čím lépe pole kritiky bylo pohnojeno, tím větší bývá úroda umělecké slávy a úspěchů.“

                       

Poznámka: Rukopisný text přednášky Josefa Váchala O umění je uchován v Knihovně Národního muzea v Praze a v úplnosti jej poprvé otiskl časopis Umění 1/2013, s. 66-74.

Autor: Jiří Bernard Krtička

Další čtení: Hold umělců Josefu Váchalovi k padesátému výročí smrti