Anonymní autor článku Kniha jako umělecké dílo na portálu iUmění propaguje nákupy vzácných knih s investičním motivem. Přitom staví do jedné roviny produkci bibliofilských nakladatelství (Aulos, Teapot) a limitované luxusní edice dominantních nakladatelských domů (Taschen, Euromedia, Albatros). Příčinou záměny může být buď neznalost, anebo – pravděpodobněji – záměrná manipulace s fakty. Vyjasněme si jednou provždy podstatný rozdíl mezi autentickou uměleckou knihou a průmyslově vyráběným knižním fetišem pro snoby.
Obr. 1. a 2. Jean Giono: Muž, který sázel stromy. Ilustroval Lubomír Krupka 19 originálními drásanými lignotisky. Nakladatelství Ve stráni, Úvaly u Prahy 2012, 15 výtisků na rustikálním ručním papíru LMK, formát 22,5x16,5 cm, vyprodáno.
Kniha jako umělecké dílo
Základní kámen moderní knižní kultury položil na sklonku 19. století všestranný britský umělec William Morris, představitel hnutí Arts and Crafts. Anglickým vzorem se inspirovalo také hnutí za obrodu české knihy na samém počátku 20. století, v jehož čelo se postavil zakladatel naší moderní typografie Karel Dyrynk, umělci Vojtěch Preissig a Zdenka Braunerová, umělecký knihař Ludvík Bradáč a další osobnosti. Jejich úsilí podpořil i respektovaný kritik František Xaver Šalda svým článkem Kniha jako umělecké dílo z roku 1905, kde v polemice s dobovým standardem průmyslové knižní výroby vyjádřil názor, že pro vysokou úroveň knižní kultury je péče o estetickou stránku knihy podobně důležitá jako péče o kvalitu jejího obsahu.
Vedle vysokých nároků na umělecko-řemeslnou kvalitu typografie, knižní grafiky a knižní vazby se za hlavní kritérium estetické hodnoty knihy pokládá dokonalé vyvážení těchto tří složek navzájem a soulad výtvarné formy s obsahem knihy. Roku 1908 byl pro péči o knižní kulturu v Čechách založen Spolek českých bibliofilů, který přečkal dramatické peripetie 20. století a pokračuje ve svém působení dodnes. Slovo „bibliofilie“, původně láska ke knize, se stalo v češtině termínem pro označení knihy, vydané se zvláštní péči o typografii, kvalitu tisku, ilustrační doprovod a knižní vazbu. Nejhodnotnější bibliofilie bývají tištěny na ručním papíře, ilustrovány originálními grafickými listy a opatřeny uměleckou knižní vazbou. S náročným procesem vzniku bibliofilie logicky souvisí limitovaný náklad vydání, nejčastěji do výše 200 výtisků.
Obr. 3. Bohumil Hrabal: Pábitelé. Typografická úprava Rostislav Vaněk. Ilustroval Oldřich Hamera 7 strukturálními grafikami.. Nakladatelství Ve stráni, Úvaly u Prahy 2017, 30 výtisků na rustikálním ručním papíru LMK, formát 31,5x30 cm, cena 15.000,- Kč.
Obr. 4. Jeniffer Bertoni: Manifest životních pocitů a tvůrčích hledání Davida Dé. Typografická úprava Rostislav Vaněk. Ilustroval Lubomír Krupka 26 originálními tisky z kůry. Nakladatelství Ve stráni, Úvaly u Prahy 1999, 53 výtisků na rustikálním ručním papíru LMK, formát 35,5x19,5 cm, cena 3.500,- Kč.
Ateliér Krupka – dílna na umělecké knihy
Zájmu dnešních bibliofilů vychází vstříc několik vydavatelů uměleckých knih, mezi nimiž vyniká Ateliér Krupka, rodinný podnik manželů Lubomíra a Miroslavy Krupkových, založený již roku 1985 jako soukromé knihařství. Ke knihařské dílně se připojila počátkem devadesátých let také rodinná tiskárna, která začala dodávat ruční sazbu a kvalitní knihtisk, mimo jiné i pro zavedená bibliofilská vydavatelství Aulos a Bonaventura. Po několika letech se manželé Krupkovi rozhodli příjem tiskařských zakázek zastavit a ušetřenou energii věnovat provozování vlastního nakladatelství Ve stráni. Od roku 1997 vydali již přes 50 knižních titulů, splňujících vysoké nároky kladené na bibliofilské tisky. Po umělecké knižní vazbě, ruční sazbě a tradičním knihtisku se Lubomír Krupka nadchl ještě pro další mizející řemeslo – tradiční výrobu ručního papíru, čerpaného z vlny, bavlny, lnu nebo konopí – a také zde dosáhl mistrovství.
Typická bibliofilie z dílny manželů Lubomíra a Miroslavy Krupkových je vysázena ruční sazbou a tištěna na různě zabarveném či melírovaném ručním papíře, který je vyroben pro vydání jediného knižního titulu tak, aby svým charakterem souzněl s obsahem textu. Některé knihy jsou výtvarně doprovázeny originálními grafickými listy spolupracujících umělců (např. Ondřej Balcar, Eva Čapková, Oldřich Hamera, Pavel Piekar), jiné typografickými ilustracemi nebo strukturálními grafikami Lubomíra Krupky. Typický náklad se pohybuje mezi 15 a 35 výtisky. V základním provedení, jehož smyslem je udržet dostupnou cenu, je knižní blok vložen v měkké obálce z ručního papíru a opatřen kartonovým pouzdrem. V této podobě se cena bibliofilie pohybuje obvykle v rozmezí od tří do deseti tisíc korun. Nejdražší vydaná kniha v této úpravě, Hrabalovy Pábitelé s ilustracemi Oldřicha Hamery, byla nabízena za 15.000,- Kč. Solventní zájemce si může objednat tradiční pevnou vazbu v papíru, kůži či pergamenu nebo individuální uměleckou vazbu.
Obr. 5. Karel Hynek Mácha: Máj. Ilustrovala Eva Čapková 6 strukturálními grafikami. Nakladatelství Ve stráni, Úvaly u Prahy 2016, 11 výtisků na rustikálním ručním papíru LMK, formát 31,5x19,5 cm, vyprodáno.
Obr. 6. Karel Hynek Mácha: Máj. Ilustroval Oldřich Hamera 5 originálními monotypy a jedním dřevořezem. Nakladatelství Ve stráni, Úvaly u Prahy 2016, 16 výtisků na rustikálním ručním papíru LMK, formát 31,5x19,5 cm, vyprodáno.
Kniha jako snobský fetiš
Podobně jako termín „bibliofilie“ sluší se objasnit také pojem „snobský fetiš“. Slovo snob je pravděpodobně odvozeno z latinského spojení sine nobilitate, které znamená „bez vznešenosti“. V novověku se ustálilo pro označení bohatých osob neurozeného původu, vnějškově napodobujících životní styl šlechty bez jejího vzdělání, kultury, etiky a duchovního rozhledu. Dnes se jím rozumí zámožná osoba bez vlastních hodnotových postojů a vkusu, následující slepě módní trendy a bez rozmyslu utrácející za luxusní statky, které domněle zvyšují její společenský status. Fetiš, původně kultovní předmět primitivních náboženství, je v přeneseném významu předmět nekriticky uctívaný bez ohledu na svou objektivně nepatrnou hodnotu či bezcennost.
Typickým příkladem snobského fetiše ve sféře knihy jsou tzv. limitované edice některých zavedených nakladatelských domů. Společným znakem těchto knih jsou impozantní rozměry, využití moderních technologií (někdy v kombinaci s ručním šitím), okázale luxusní vzhled a obsah, odkazující k některé společenské celebritě (modelka Naomi Campbell) či kultovnímu fenoménu (The Rolling Stones). Nakladatel garantuje, že kniha je vydána v limitovaném počtu výtisků a nebude nikdy pořízen její dotisk, což má být zárukou její „investiční hodnoty“. Při šťastném spojení bezelstné naivity snobů a rafinované hrabivosti nakladatele může „limitovaná“ edice dosáhnout absurdního nákladu 10.000 výtisků, který na českém trhu platí za hranici komerčního bestselleru.
Obr. 7. Annie Leibovitz, autorský výběr z fotografií, anglický text. Nakladatelství Taschen, 2014, 10.000 výtisků. Standardní pevná vazba s přebalem ve čtyřech variantách, skládací stolek. Formát 69x50 cm, váha 8 kg, cena 72.900,- Kč.
Nakladatelství Taschen – továrna na knihy pro snoby
Typickým produktem limitované edice nakladatelství Taschen je luxusní velkoformátová kniha se snímky některého z módních fotografů, kteří vytrvale portrétovali společenské celebrity, až se sami stali druhotnými celebritami. Dobrým příkladem je kniha módní fotografky Annie Leibovitz o rozměrech 69x50 cm, nabízená nyní na českém trhu za cenu 72.900,- Kč. Vzhledem k rozměrům a váze 8 kilogramů se kniha dodává spolu se skládacím stolkem, na kterém ji šťastný majitel může prezentovat hostům při domácím večírku. Vyšla v nákladu 10.000 výtisků stejně jako již rozebraná kniha jiného prominentního fotografa Helmuta Newtona. Při dostatečně silné poptávce neváhá Taschen prodejní cenu svých luxusních produktů postupně navyšovat až na několikanásobek ceny uváděcí. Na tom lze odhalit chladnokrevnou kalkulaci, s níž vytváří iluzi o rostoucí „investiční hodnotě“ knihy a současně maximalizuje svůj zisk.
O tom, že dnes ve stopách Taschenu následují i čeští nakladatelé, svědčí příklad Bible Dalí s reprodukcemi cyklu 105 akvarelů Salvadora Dalího na biblické náměty, vydaná v Euromedia Group. Kniha o rozměrech 47x35 cm a váze 15 kg je nabízena za 76.000,- Kč. Na vazbě z červené kůže má aplikován zlacený odlitek umělcova podpisu, osazený čtyřmi drahokamy. V honbě za luxusem jsou často vkládány do knižní kazety elementy, které s funkcí knihy vůbec nesouvisejí, ale svou cenou násobně převyšují cenu samotné knihy. Vrcholem nevkusu a obchodnické arogance je kniha Kronika první republiky – rok 1918 (zlatá edice), vydaná nakladatelstvím Albatros Media ke stému výročí vzniku Československa. Váží „pouhých“ 3,5 kg a nemůže se pochlubit reprodukcemi slavného umělce, zato je uložena v kazetě spolu se čtyřmi zlatými medailemi. Cena kompletu je vyšroubována na extrémních 250.000,- Kč a kniha zde funguje jako pouhá záminka k prodeji sady zlatých medailí.
Obr. 8. Bible Dalí. Překlad Starého a Nového zákona ve znění Jeruzalémské bible. Ilustrováno reprodukcemi cyklu 105 akvarelů Salvadora Dalího na biblické náměty z roku 1967. Nakladatelství Euromedia Group, 2011, 444 výtisků. Kožená vazba s aplikací odlitku umělcova podpisu, zlacenou a osazenou jedním čtvrtkarátovým briliantem a variantně třemi dalšími drahokamy. Formát 47x35 cm, váha 15 kg, cena 76.000,- Kč.
Úvaha o smyslu aneb kde se děje chyba
Jaká je motivace snoba, aby si koupil osmikilové knižní monstrum za sto tisíc, když kvalitní katalog téhož fotografa pořídí za zlomek ceny v běžném knihkupectví? Jistě, kniha za sto tisíc je luxus a on chce demonstrovat svému okolí, že na to má. Z hlediska reprezentace je však mnohem logičtější, aby si pořídil nové luxusní auto, luxusní oblek na míru či hodinky Rolex – zkrátka předmět, který reprezentuje jeho bohatství, ale současně plní i praktickou funkci. A pokud je výlučným cílem utrácení potvrdit společenský status, jeví se jako „praktičtější“ přispět na charitativní sbírku po boku vybraných společenských celebrit. Proč si zaneřádit byt hromadou knižních monster – a hromadou skládacích stolků? Něco zde nehraje. Snobové sice nejsou moudří, ale určitě mají dost praktického rozumu, což jejich finanční bohatství dokazuje. A přesto se knižní monstra prodávají…
Problém spočívá právě v iluzi investice do umění, kterou nákup knižního fetiše vyvolává. Cena uměleckého díla odráží – lépe či hůře – jeho uměleckou hodnotu, která se prověřuje uplývajícím časem. Umělecká díla jsou vzácná, proto jsou drahá a ne každý si je může dovolit. Ale ne vše, co je vzácné, je uměleckým dílem. Sušený velbloudí trus je v našich zeměpisných šířkách také vzácný, přesto by nenapadlo nikoho (s výjimkou konceptualistů) vydávat jej za umění. Omyl snoba je v nepochopení umělecké hodnoty, jejíž esence nespočívá ve vzácnosti díla, ale v originalitě představ, intenzitě výrazu a virtuozitě rukou, otisknutých do materiálu. Průmyslově vyráběný knižní fetiš není uměleckým dílem, ale pouze luxusním předmětem, pro který jednoduše neplatí, že co je drahé, bude po čase ještě dražší. Chytrý snob by místo jedné luxusní knihy od Taschenu koupil za stejnou cenu dvanáct bibliofilií v Ateliéru Krupka – jenže to už nebyl snobem…
Obr. 9. Pavel Kosatík: Kronika první republiky – Díl první – rok 1918 (zlatá edice). Nakladatelství Albatros Media, 2018, 21 výtisků. Kniha v pevné vazbě je uložena v kazetě spolu se čtyřmi zlatými medailemi ve formě dukátu, dvoudukátu, pětidukátu a desetidukátu. Formát 35x32 cm, váha 3,5 kg, cena 250.000,- Kč.
Pozlátkový lesk a nepoctivý humbuk
Mundus vult decipi, svět chce být klamán… řekl si zřejmě autor, když v článku zmínil společně s luxusními knihami i bibliofilii Šumava umírající a romantická jako nejdražší knihu na českém aukčním trhu, která se prodala roku 2008 v aukci za 3,1 mil. Kč. Šumava je ovšem vrcholné umělecké dílo Josefa Váchala, na kterém zaujatě a osamoceně pracoval po tři léta do roku 1931. Napsal její text, navrhl a vyřezal vlastní písmo, kterým text ručně vysázel, knihu vytiskl na ručním lisu v nákladu 11 výtisků a doprovodil 74 barevnými dřevoryty. Kromě vysoké ceny má Šumava s dnešními knižními monstry společné už jen impozantní rozměry a váhu. Uvádět toto dílo na základě vnějších znaků do kontextu s luxusními knihami pro snoby od Taschenu, Euromedií či Albatrosu je asi stejně oprávněné jako srovnávat metrický cent zlata s metrákem velbloudího trusu.
Lidská povaha zůstává stejná a vždy se najdou protřelí obchodníci s ješitností a omezeností. Co si o tom myslí naši obroditelé krásné knihy? Lze předpokládat, že při pohledu na dnešní průmyslově vyráběné knihy pro snoby si Ludvík Bradáč nevěřícně ťuká na čelo, zatímco Karel Dyrynk se jistě obrací v hrobě. Josef Váchal to peprně komentuje svými sarkastickým postřehy o hloupnutí národa i lidstva. A docela přesně si dovedu představit, co říká starý F. X. Šalda, protože na svých slovech, napsaných před více než sto lety, nemusí dnes ani čárku měnit: „Pozlátkový lesk a dryáčnictví má přenésti přes vnitřní nedostatky, nesolidnost, neznalost a nedokonalost řemesla a umění. V tak zvaných nádherných vydáních našich vyvrcholil tento neumělecký a nepoctivý humbuk: těžko si lze představit větší kupu nevkusu, nesolidnosti, nepoctivosti a křiklavého jarmarečnictví…“
Autor: Jiří Bernard Krtička
Článek na portálu iUmění, který je předmětem polemiky: Kniha jako umělecké dílo
Rozhovor s uměleckým knihařem Lubomírem Krupkou: Poctivý materiál, kvalitní řemeslo, opravdové knihy
Další informace o Ateliéru Krupka: www.atelierkrupka.cz
Fotogalerie uměleckých knižních vazeb z Ateliéru Krupka:
