Výstava Nad Slunce krásnější. Plzeňská madona a krásný sloh, pořádaná od prosince 2020 do června 2021 v Západočeské galerii v Plzni, byla první částí výzkumného projektu, zaměřeného na středoevropské umění lucemburské doby. Jeho završením je právě vydaná stejnojmenná monografie s texty 13 autorů, kterou komentuje Tomáš Drobný.
Publikace Nad Slunce krásnější. Plzeňská madona a krásný sloh, editovaná Petrem Jindrou a Michaelou Ottovou, je druhým výstupem dlouho připravovaného projektu Západočeské galerie v Plzni a Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Prezentaci atraktivního tématu středoevropského gotického umění krásného slohu zahájila 3. prosince 2020 stejnojmenná výstava v plzeňských Mastných krámech. Náročný badatelský projekt s mnoha zahraničními výpůjčkami zhodnotil ve vydané kolektivní monografii a katalogu posun v uměnovědném a historickém bádání od slavné výstavy Die Parler und der Schöne Stil 1350 - 1400. Europäische Kunst unter den Luxemburgern v Schnütgenově muzeu v Kolíně nad Rýnem v roce 1978.
|
Obr. 2. Plzeňská madona, 1384, opuka |
Obr. 3. Kostel sv. Bartoloměje v Plzni |
Doba lucemburské vlády patří k obdobím české a středoevropské historie, která se soustavně těší značné pozornosti domácích i zahraničních badatelů. Proměna Českého království a Prahy pod vedením Karla IV. z periferie na centrum Svaté říše římské, vznik krásného slohu a česká reformace ústící do období zemi vyčerpávajících husitských válek jsou klíčovými tématy, která přinášejí stále nové otázky pro historiky i historiky umění. Nové vědecké poznatky na tomto poli jsou žádoucím příspěvkem do mnohovrstevnaté diskuse, která u nás v posledních desetiletích probíhá v historicky zcela novém společenském kontextu otevřenosti k zahraničním postojům a hodnocení naší národní minulosti zvenčí. Ačkoliv nejsme schopni dosáhnout dostatečného nadhledu vůči současným metodickým přístupům při výzkumu uvedených témat, máme již dobře zdokumentováno, jak silným ideologickým vlivům směr a interpretace výsledků bádání z období pozdního středověku od 19. století podléhaly.
Publikace vychází pouze s ročním odstupem od nejnovějšího zpracování dějin českého středověkého výtvarného umění Imago, Imagines. Výtvarné dílo a proměny jeho funkcí v českých zemích od 10. do první třetiny 16. století. Metodologicky práce o Plzeňské madoně zpracovává pohled na význam a funkci středověkého uměleckého díla v souladu s uvedeným nejnovějším domácím přehledem a s převládajícím trendem v dějinách umění, který se zabývá teorií obrazu a historií zobrazování. Čtenáři knihy se dozví o vztahu Plzeňské madony k dalším sochařským dílům krásného slohu např. Krumlovské madoně, o devočních kopiích u plzeňských mendikantů a na dalších místech v západních a jižních Čechách, a dokonce o ohlasech i za hranicemi Českého království. První část katalogu umožňuje pochopit vztah Plzeňské madony k nejvýznamnějším dochovaným reprezentantům dobové umělecké produkce a její zařazení do lokálních souvislostí, které vytýčili představitelé vizuální kultury v Plzni. Obsahuje šedesát šest položek. Druhý díl katalogu, dokumentující novověký kult, přidává ještě dvě desítky exponátů z výstavy.
|
Obr. 4. Ukázka z monografie, dvoustrana 8-9 |
Monografie o Plzeňské madoně uvádí téma vzniku krásného slohu metodologicky současným způsobem. Ikonografická a komparativní analýza jsou východiskem, které je rozvíjeno zkoumáním významových interpretací, kulturně historickou kontextualizací, původní náboženskou, zejména liturgickou funkci. Věnováním knihy prof. Jaromíru Homolkovi (†2017) se autorský tým hlásí k odkazu vědce, který vytýčil výzkumné pole bádání o krásném slohu. Otázky vzniku a vyzařování pražského uměleckého centra, role Petra Parléře, dvora Václava IV. a Jana Jenštejna při formulování duchovních východisek umělecky nejúspěšnějšího období v českých dějinách, stejně jako vzájemný vztah jednotlivých druhů umělecké tvorby, které patří ke stálicím, s nimiž se všichni medievisté v pozdním středověku potýkají. Naopak otázky identity a zkoumání sociálních funkcí obrazu v městském prostředí nebo tendence k překonání církevní a společenské krize prostřednictvím kultu náleží k novým úhlům pohledu. Prakticky nezbytnou součástí současného zkoumání středověkých uměleckých děl je restaurátorský průzkum s využitím přírodovědných analýz, které odhalí např. materiálovou provenienci díla nebo traseologické stopy, pro něž soustavně přibývá srovnávací materiál.
Plzeňská madona se po vydání odpustkové listiny v r. 1384 stala předmětem kultu. Vznik jednoho z nejstarších mariánských poutních míst u nás dovršilo zavedení nového svátku přibližně o padesát let později. Obecný nedostatek středověkých pramenů činí z této sochy mimořádně cenný případ, umocněný ještě závěry, že uvedená madona je nejen vrcholným dílem, ale též prvním známým sochařským ztvárněním nového kompozičního a obsahového typu obrazu (imago) Matky Boží s dítětem nazvaný Ostentatio. Je vyjádřením eucharistického kultu, zpřítomněním posvátného skrze naturalistické zobrazení těla dítěte Ježíše, které bylo obětováno a dává se divákovi ve svátosti oltářní.
|
Obr. 5. Ukázka z monografie, dvoustrana 84-85 |
Obrazy se staly předmětem zaujatých diskusí v rámci české reformace. V případě dobře zdokumentovaných souvislostí jsme zpraveni, jak dokázaly některé kultovní obrazy vzniklé před koncem 14. století postupně převzít všechny funkční znaky zázračných ikon, které se těšily velké úctě v karlovské době. O síle duchovního významu náboženského obrazu svědčí jak výsledky krize, kterou provázelo husitské obrazoborectví, s konečným uznáním legitimity obrazu umírněnými kališníky, tak příklady obnovy kultu obrazu a zájem o využití existujících a objednávky nových obrazů, které se hlásily k tradici předhusitského období, již od doby Zikmundovy restaurace.
Významnou roli kultovním obrazům přiřkla doba baroka a v moderní době počátky jejich vědeckého zkoumání před devadesáti lety, zájem o lucemburské období a popularita osobnosti Karla IV., až po současnou společenskou diskusi související s návratem repliky Mariánského sloupu s Ryneckou madonou umístěnou v tamní kapli na Staroměstské náměstí. Krása Plzeňské madony byla nástrojem vyjádření duchovního významu, k němuž směřovalo hledání nové podoby obrazu v pozdním středověku. Dodnes nás přitahuje virtuozitou uměleckého zpracování, kterého dosáhlo kulturní vyjádření odrážející hodnoty společnosti, jejíž projevy byly po několik staletí považovány za primitivní či úpadkové a v období, které ještě před několika desetiletími bylo označováno za temné. Monografie o Plzeňské madoně narovnává náš vztah k pochopení poslání umění a odstraňuje moderní předsudky a mýty. Milovníkům umění a zájemcům o středověk přináší jistě i potěšení.
Text: Tomáš Drobný
Foto: ukázky z recenzované publikace (1,3-5), Západočeská galerie v Plzni (2)
Recenze výstavy: Nad slunce krásnější Madona plzeňská
