Výstava Nad slunce krásnější představuje unikátní sochu Plzeňské madony z katedrály sv. Bartoloměje v obsáhlém kontextu soudobých uměleckých děl a ilustruje tak charakter jedné fáze gotického umění, označované termínem krásný sloh. Obsahem pozoruhodnou a edukativně hodnotnou expozici ve výstavní síni Masné krámy Západočeské galerie v Plzni můžete navštívit do 6. června.

Plzeňská madona je unikátní památkou vrcholného středověku spojující v sobě uměleckou hodnotu přelomového sochařského díla z počátku tzv. krásného slohu s kultovní hodnotou mariánské milostné sochy. Počátkem osmdesátých let 14. století byla vytvořena pro tehdejší farní kostel sv. Bartoloměje, jehož stavebníkem a správcem byl Řád německých rytířů. Úspěšná obrana Plzně proti husitským obléhatelům v letech 1433-34 umocnila úctu k madoně jako k divotvůrkyni, která svou mocí zachránila město před zkázou. Gotická madona se stala symbolem katolické tradice města a její kult se dále rozvinul v barokní době v souvislosti s odvrácením morových epidemií.

Plzenska madona 10

  Obr. 1. Plzeňská madona, 1384, opuka  

Plzenska madona 11

  Obr. 2. Plzeňská madona, 1384,opuka, detail

Plzeňská madona je jednou z vrcholných sochařských realizací krásného slohu, který se rozvíjel ve střední Evropě v období kolem roku 1400. Pro gotiku krásného slohu je charakteristické formální sjednocení senzualisticky pojatých tělesných forem s idealizovanou, až manýristickou stylizací postojů, gest a drapérií. Dílo náleží k typologickému okruhu Krumlovské madony, který respektuje principy klasického kontrapostu a kde dítě v náručí madony spočívá nad její zatíženou nohou. Dynamiku postoje a rytmus celé kompozice Plzeňské madony zdůrazňuje výrazně logicky členěná a přesně modelovaná drapérie, která je po obou stranách uzavřena kaskádami trubicových záhybů.

Přirozená a živě působící figura dítěte Ježíše, spočívající v náručí madony, svírá v rukou zlaté jablko, které je symbolem královské vlády nad světem a současně odkazem k prvotnímu hříchu, který bude Ježíšovou smrtí vykoupen. Levá ruka madony, nesoucí hlavní část Ježíšovy tíže, je prsty zabořena do dětského tělíčka, což patří k typickým znakům krásného slohu. Podle restaurátorského průzkumu je socha zhotovena z bělohorské opuky a současná polychromie patrně respektuje středověkou barevnost sochy. Původní opuková koruna madony byla kvůli poškození nahrazena roku 1920 korunou ze zlaceného stříbra posázenou polodrahokamy.

Plzenska madona 03

  Obr. 3. Madona františkánská a další repliky Plzeňské madony z 15.st.   

Plzenska madona 04

  Obr. 4. Oplakávání Krista z kostela Všech svatých

Autoři výstavy Petr Jindra a Michaela Ottová uspořádali expozici do čtyř oddílů, z nichž první je věnován prezentaci Plzeňské madony v historickém kontextu dalších uměleckých děl krásného slohu – sochařství, deskové malby, užitého umění a knižní iluminace. Vedle horizontální opukové Piety z Cipína (kolem 1380), jejíž původ je spojován s pražskou katedrální hutí, uvidí návštěvník nádhernou reliéfní řezbu Oplakávání Krista (kolem 1415) z kostela Všech svatých v Plzni. Emotivně působivý námět piety, který je v křesťanské ikonografii protějškem motivu madony s dítětem, byl v sochařství krásného slohu podobně oblíben a často zpracováván.

Deskovou malbu období krásného slohu zastupují v expozici zejména obrazy korunované Panny Marie s Dítětem replikující typ Madony roudnické, díla proslulého Mistra třeboňského oltáře z doby po roce 1380. Výsostnou ukázkou je Madona svatotrojická (kolem 1410), opatřená malovaným rámem s postavami a polopostavami světců. Druhý významný prototyp madon s dítětem představuje Madona svatovítská (kolem 1395), jejíž originál výstava prezentuje. Deskový obraz je umístěn v reliéfním rámu, bohatě zdobeném vyřezávanými medailony s polopostavami světců. K replikám tohoto vzoru náleží také Madona rynecká, historicky spojená s Týnským chrámem a Mariánským sloupem na Staroměstském náměstí.

Plzenska madona 05

  Obr. 5. Madona svatotrojická, kolem 1410  

Plzenska madona 06

  Obr. 6. Madona svatovítská, kolem 1395

Druhá část expozice ukazuje proces formování krásného slohu, který vzešel z prostředí pražské katedrální huti. Jeho podněty spatřují autoři výstavy v dílech parléřovského okruhu, jako je socha knížete sv. Václava ze stejnojmenné kaple svatovítské katedrály a busty z dolního triforia katedrály, prezentované v novodobých kopiích, nebo formálně vycizelovaná opuková socha sv. Petra ze Slivice, přítomná v originále. Mariánský námět z téhož období představuje řezba Madony z Kozojed, dříve pokládaná za dílo Mistra Žebrácké madony. Zapojení Šternberské madony do kontextu formování krásného slohu dává smysl, postrádá však vysvětlení, že na rozdíl od Plzeňské madony se jedná o dílo jiného typu, náležící do okruhu Madony toruňské.

Zásadní třetí oddíl je věnován početným sochařským replikám Plzeňské madony, vzniklým v průběhu 15. století. Přímo s Plzní jsou spojeny řezbářské varianty madony ze zdejšího dominikánského a františkánského kláštera, z nichž první vznikla již kolem roku 1410. Mimořádně kvalitní a patrně nejvěrnější replikou originálu je Madona františkánská, vyřezaná z lipového dřeva ve 30. letech 15. století. Assumpta z Tismic z počátku 15. století představuje ikonografickou variantu korunované madony stojící na srpku měsíce.  Vznik dalších variant mimo české území dokládá Madona ze Zhořelce nebo Madona z Mariensternu, ženského cisterciáckého kláštera, který se podobně jako Zhořelec nachází na území Horní Lužice. Závěrečná čtvrtá část výstavy dokumentuje novodobý kult Plzeňské madony, který od doby barokní pokračuje přes 19. a 20. století až do naší současnosti.

Plzenska madona 07

  Obr. 7. Assumpta z Tismic, poč.15.st. 

Plzenska madona 08

  Obr. 8. Madona františkánská, po 1430  

Plzenska madona 09

  Obr. 8. Madona ze Zhořelce, 1420-40

Kromě slabšího čelního osvětlení několika exponátů lze instalaci vytknout především nevhodné umístění popisků, z nichž některé jsou nalepeny na svrchní desce soklů takovým způsobem, že text je zakrytý stínem vrženým sochou. Bohužel, malý respekt k divákovi je v současné výstavní praxi spíše pravidlem než výjimkou. Přísnější výtku zaslouží doprovodná publikace, postrádající kompletní seznam vystavených děl. Přes tyto výhrady se návštěva výstavy Nad slunce krásnější v Západočeské galerii určitě vyplatí. Expozice je promyšleně koncipovaná a prostřednictvím významných artefaktů, zvláště sochařského umění a deskové malby, diváka zasvěcuje do podstaty krásného slohu a uvádí do jeho historických, kulturních a náboženských souvislostí.

Autor: Jiří Bernard Krtička

Foto: Západočeská galerie v Plzni (1,2), autor (3,4), Wikipedia (5,6), Nad slunce krásnější. Plzeňská madona a krásný sloh, ZČG v Plzni 2020 (7-9)