Výstava Nad slunce krásnější představuje unikátní sochu Plzeňské madony z katedrály sv. Bartoloměje v obsáhlém kontextu soudobých uměleckých děl a ilustruje tak charakter jedné fáze gotického umění, označované termínem krásný sloh. Obsahem pozoruhodnou a edukativně hodnotnou expozici ve výstavní síni Masné krámy Západočeské galerie v Plzni můžete navštívit do 6. června.
Plzeňská madona je unikátní památkou vrcholného středověku spojující v sobě uměleckou hodnotu přelomového sochařského díla z počátku tzv. krásného slohu s kultovní hodnotou mariánské milostné sochy. Počátkem osmdesátých let 14. století byla vytvořena pro tehdejší farní kostel sv. Bartoloměje, jehož stavebníkem a správcem byl Řád německých rytířů. Úspěšná obrana Plzně proti husitským obléhatelům v letech 1433-34 umocnila úctu k madoně jako k divotvůrkyni, která svou mocí zachránila město před zkázou. Gotická madona se stala symbolem katolické tradice města a její kult se dále rozvinul v barokní době v souvislosti s odvrácením morových epidemií.
|
Obr. 1. Plzeňská madona, 1384, opuka |
Obr. 2. Plzeňská madona, 1384,opuka, detail |
Plzeňská madona je jednou z vrcholných sochařských realizací krásného slohu, který se rozvíjel ve střední Evropě v období kolem roku 1400. Pro gotiku krásného slohu je charakteristické formální sjednocení senzualisticky pojatých tělesných forem s idealizovanou, až manýristickou stylizací postojů, gest a drapérií. Dílo náleží k typologickému okruhu Krumlovské madony, který respektuje principy klasického kontrapostu a kde dítě v náručí madony spočívá nad její zatíženou nohou. Dynamiku postoje a rytmus celé kompozice Plzeňské madony zdůrazňuje výrazně logicky členěná a přesně modelovaná drapérie, která je po obou stranách uzavřena kaskádami trubicových záhybů.
Přirozená a živě působící figura dítěte Ježíše, spočívající v náručí madony, svírá v rukou zlaté jablko, které je symbolem královské vlády nad světem a současně odkazem k prvotnímu hříchu, který bude Ježíšovou smrtí vykoupen. Levá ruka madony, nesoucí hlavní část Ježíšovy tíže, je prsty zabořena do dětského tělíčka, což patří k typickým znakům krásného slohu. Podle restaurátorského průzkumu je socha zhotovena z bělohorské opuky a současná polychromie patrně respektuje středověkou barevnost sochy. Původní opuková koruna madony byla kvůli poškození nahrazena roku 1920 korunou ze zlaceného stříbra posázenou polodrahokamy.
|
Obr. 3. Madona františkánská a další repliky Plzeňské madony z 15.st. |
Obr. 4. Oplakávání Krista z kostela Všech svatých |
Autoři výstavy Petr Jindra a Michaela Ottová uspořádali expozici do čtyř oddílů, z nichž první je věnován prezentaci Plzeňské madony v historickém kontextu dalších uměleckých děl krásného slohu – sochařství, deskové malby, užitého umění a knižní iluminace. Vedle horizontální opukové Piety z Cipína (kolem 1380), jejíž původ je spojován s pražskou katedrální hutí, uvidí návštěvník nádhernou reliéfní řezbu Oplakávání Krista (kolem 1415) z kostela Všech svatých v Plzni. Emotivně působivý námět piety, který je v křesťanské ikonografii protějškem motivu madony s dítětem, byl v sochařství krásného slohu podobně oblíben a často zpracováván.
Deskovou malbu období krásného slohu zastupují v expozici zejména obrazy korunované Panny Marie s Dítětem replikující typ Madony roudnické, díla proslulého Mistra třeboňského oltáře z doby po roce 1380. Výsostnou ukázkou je Madona svatotrojická (kolem 1410), opatřená malovaným rámem s postavami a polopostavami světců. Druhý významný prototyp madon s dítětem představuje Madona svatovítská (kolem 1395), jejíž originál výstava prezentuje. Deskový obraz je umístěn v reliéfním rámu, bohatě zdobeném vyřezávanými medailony s polopostavami světců. K replikám tohoto vzoru náleží také Madona rynecká, historicky spojená s Týnským chrámem a Mariánským sloupem na Staroměstském náměstí.
|
Obr. 5. Madona svatotrojická, kolem 1410 |
Obr. 6. Madona svatovítská, kolem 1395 |
Druhá část expozice ukazuje proces formování krásného slohu, který vzešel z prostředí pražské katedrální huti. Jeho podněty spatřují autoři výstavy v dílech parléřovského okruhu, jako je socha knížete sv. Václava ze stejnojmenné kaple svatovítské katedrály a busty z dolního triforia katedrály, prezentované v novodobých kopiích, nebo formálně vycizelovaná opuková socha sv. Petra ze Slivice, přítomná v originále. Mariánský námět z téhož období představuje řezba Madony z Kozojed, dříve pokládaná za dílo Mistra Žebrácké madony. Zapojení Šternberské madony do kontextu formování krásného slohu dává smysl, postrádá však vysvětlení, že na rozdíl od Plzeňské madony se jedná o dílo jiného typu, náležící do okruhu Madony toruňské.
Zásadní třetí oddíl je věnován početným sochařským replikám Plzeňské madony, vzniklým v průběhu 15. století. Přímo s Plzní jsou spojeny řezbářské varianty madony ze zdejšího dominikánského a františkánského kláštera, z nichž první vznikla již kolem roku 1410. Mimořádně kvalitní a patrně nejvěrnější replikou originálu je Madona františkánská, vyřezaná z lipového dřeva ve 30. letech 15. století. Assumpta z Tismic z počátku 15. století představuje ikonografickou variantu korunované madony stojící na srpku měsíce. Vznik dalších variant mimo české území dokládá Madona ze Zhořelce nebo Madona z Mariensternu, ženského cisterciáckého kláštera, který se podobně jako Zhořelec nachází na území Horní Lužice. Závěrečná čtvrtá část výstavy dokumentuje novodobý kult Plzeňské madony, který od doby barokní pokračuje přes 19. a 20. století až do naší současnosti.
|
Obr. 7. Assumpta z Tismic, poč.15.st. |
Obr. 8. Madona františkánská, po 1430 |
Obr. 8. Madona ze Zhořelce, 1420-40 |
Kromě slabšího čelního osvětlení několika exponátů lze instalaci vytknout především nevhodné umístění popisků, z nichž některé jsou nalepeny na svrchní desce soklů takovým způsobem, že text je zakrytý stínem vrženým sochou. Bohužel, malý respekt k divákovi je v současné výstavní praxi spíše pravidlem než výjimkou. Přísnější výtku zaslouží doprovodná publikace, postrádající kompletní seznam vystavených děl. Přes tyto výhrady se návštěva výstavy Nad slunce krásnější v Západočeské galerii určitě vyplatí. Expozice je promyšleně koncipovaná a prostřednictvím významných artefaktů, zvláště sochařského umění a deskové malby, diváka zasvěcuje do podstaty krásného slohu a uvádí do jeho historických, kulturních a náboženských souvislostí.
Autor: Jiří Bernard Krtička
Foto: Západočeská galerie v Plzni (1,2), autor (3,4), Wikipedia (5,6), Nad slunce krásnější. Plzeňská madona a krásný sloh, ZČG v Plzni 2020 (7-9)
