V den padesátého výročí vojenského přepadení Československa byl zahájen nový výstavní program Národní galerie ve Veletržním paláci. Jedna výstava se výhradně zabývá tímto tématem a druhá z velké části reflektuje následnou éru normalizace. Třetí výstava nás pak vlídně vrací do období první republiky v širším kontextu objevení slavného Čapkova koberce.
Koudelka: Invaze 68 je název výstavy v pátém patře. Po ochozu dvorany jsou fotografie z legendárního souboru Josefa Koudelky, považovaného za vůbec nejlepší fotodokumentaci události. Své autorství přitom musel až do roku 1984 tajit. Další část expozice je prostorová videoinstalace, v níž režisér Zdeněk Jiráský využil snímky Josefa Koudelky, archivní záběry Jana Němce a dobové audiozáznamy. Zcela zatemnělý členitý prostor osvětluje jen několik promítacích pláten. Střelba, veřejné výzvy, zvuk hymny, vše vytváří dokonalou iluzi událostí. Epoxidové louže na zemi odrážejí promítaný obraz. Z atmosféry ochromujícího strachu běhá mráz po zádech.
Velkoformátové snímky Josefa Koudelky byly jako připomínka okupace také instalovány ve veřejném prostoru na Vítězném náměstí v Dejvicích. Jsou součástí výstavy organizace Post Bellum s názvem Paměť národa 68.
„Nenechme se mýlit názory z komunistického tábora, které se snaží relativizovat, co se před padesáti lety stalo. Proto jsme se rozhodli rekonstruovat emotivní náladu na základě autentických materiálů.” uvedl při zahájení ředitel galerie Jiří Fajt.
Výstavu obrazů Jiřího Petrboka Hořící srdce uvádí v ochozu mezaninu obrovský oběšený krteček a v podobně tragikomickém duchu se nesou i další díla. „V roce 1968 mi bylo teprve šest let, ale potom jsem zažil dlouhou dobu v totalitě a vím dobře, co to znamená. Doufám, že moje obrazy jsou nadčasové a vztahují se k jakékoliv totalitě na světě,” říká Petrbok.
Podle ředitele Fajta se Petrbok zabývá fenomény rodiny, společenství a také státními symboly, které se v poslední době vyprazdňují a chybí jim obsah. Kurátor výstavy Otto M. Urban přibližuje projekt: „Jádro výstavy tvoří práce z posledních tří až čtyř let. Prolínají se tu čtyři cykly, které vznikaly souběžně. Spojuje je domov od intimního domova po domov velký. Chtěli jsme ukázat, že historické události jako byl rok 1968 je třeba vnímat jako živé a stále o nich diskutovat.”
K oběma výstavám byly vydány katalogy. Katalog výstavy Hořící srdce je doplněn rozsáhlým rozhovorem mezi autorem a kurátorem a textem novináře Martina Šulce.
Třetí výstavou srpnového Grand Openingu ve Veletržním paláci je Záhada Čapkova koberce. Projekt nás přenáší do velmi intelektuálně plodného období první republiky. Má jít o předzvěst oslav stého výročí založení Československa, k němuž Národní galerie připravuje podzimní Grand Opening s hroznem výstav.
