radek kopel1V rámci Projektu LUZ (Literatura, Umění, Zábava) proběhla další akce ve svérázném podniku Sběrné suroviny v pražské Krymské ulici. Radek Kopel se zabývá experimentální hudbou a proto vernisáž jeho koláží (Vernikoláž) doprovodila jeho kapela Eine Stunde Merzbauten. Koláži se podobal i přednes Karoliny Válové propojující portugalskou prózu a autorské básně. Výstavu můžete zažít do 17. prosince 2017.



23758313 506319626414157 1364440724 nV rámci Projektu LUZ (Literatura, Umění, Zábava) proběhla další akce ve svérázném podniku Sběrné suroviny v pražské Krymské ulici. Radek Kopel se zabývá experimentální hudbou a proto vernisáž jeho koláží (Vernikoláž) doprovodila jeho kapela Eine Stunde Merzbauten. Koláži se podobal i přednes Karoliny Válové propojující portugalskou prózu a autorské básně. Výstavu můžete zažít do 17. prosince 2017.

Sběrné suroviny jsou spíše multižánrovým klubem než výstavním prostorem. Přesto výtvarné projevy u nich najdeme docela často. Nejvýznamnější počinem na tomto poli byla pravděpodobně výstava obrazů Blanky Dvořákové v červnu 2016. Přesně o rok později tam poté proběhla velká výstava pěti fotografů, kteří se zaměřují na nejrůznější pojetí kovu. Visela tam několik měsíců a specificky dotvářela koncertní sál, který má velmi undergroundový vzhled. Jde o jakési saudkovsky oloupané zdi a tmavě namořené stropní trámy.

Prostor je před celkovou rekonstrukcí a proto vybízí k nejrůznějším experimentům. Jedním z nich je jistě výstava koláží Radka Kopela. Ta bude ve Sběrných surovinách k vidění až do 17. prosince 2017. Představeno je nám dvacet tři kompozic různě umístěných v suterénním největším sále. Některé hledejte až u stropu, jiné třeba nad klavírem. Díla jsou barevná i černobílá, mnohá z nich jsou návrhy přebalů na hudební nosiče, zejména pro Kopelovu bývalou kapelu Napalmed. Společným jmenovatelem děl je rozhodně geometrie a nejrůznější řezy, které původní výjevy symetricky půlí, čtvrtí a posléze opticky posouvají. Někdy jde o nevšední zobrazení industriálních předmětů, jako jsou hřídele, závity, šrouby nebo nářadí, jindy bloumáme snovou krajinou čirých abstrakcí. Kopel svá díla tvoří z útržků starých letáků a údajně vše vzniklo u něj v obýváku, protože atelier nepotřebuje. A to některá z vystavených děl mají stáří i třicet let. Jde tedy o průřezovou výstavu, která zatím v jeho výtvarné kariéře nemá obdoby, byť několik dílčích expozic již měl v domovských Severních Čechách.

Nabízí se otázka, nakolik funguje umělecké propojení s jeho hudebními počiny, protože jako hudebník je veřejnosti jistě známější. Dle vlastních úvodních slov během vernisáže nazvané „Vernikoláž“ 15. listopadu, bychom žádnou spojitost hledat neměli. Během trhání a znovuskládání papírových obrazců na hudbu údajně nemyslí a ani si ji k práci nepouští. A pokud, tak rozhodně ne tu svoji.

Kdo však navštívil bohatý program vernisáže, měl jistě pocit, že právě ona přesnými řezy oddělená roztříštěnost celému večeru dominuje. Ať už šlo o úvodní kompozičně složité skladby elektronické improvizace a zpěvu Jana Klamma, resp. nově jednočlenného projektu Mooncup Accident nebo následného kolážovitého literárního čtení. Karolina Válová v něm pod názvem „předPoslední slovo“ míchala útržky románu portugalského prozaika Vergília Ferreiry se svými básněmi, přičemž jí šlo právě o ony řezy, vlastně neznatelné švy. Závěr Vernikoláže byl pojatý vyloženě jako více než hodinový koncert Kopelovy noisové formace Eine Stunde Merzbauten, který, ač byl posluchačsky velmi náročný, doslova industriálně souzněl s kolážemi. Ke slovu se dostaly nejen všemožné zvuk řezající a posouvající krabičky, ale i lepenkou slepená a na elektriku připojená španělka nebo svazek plechových pásků připomínající devítiocasou kočku.

k-barata 

Mohlo by vás zajímat: