Galerie Villa Pellé připravila mezigenerační výstavu Paralely, konfrontující tvorbu Stanislava Kolíbala a Karla Štědrého. Na jedné straně již od padesátých let aktivní umělec Stanislav Kolíbal, jehož díla dosáhla mezinárodního uznání, na straně druhé Karel Štědrý jako představitel generace, která do světa umění vstoupila až na počátku 21. století. Třebaže oba autory od sebe dělí věkový rozdíl šedesáti let, lze vysledovat paralely v jejich tvůrčím úsilí, estetickém cítění i vlastním díle. Výstava ve Ville Pellé je otevřena do 13. května 2022.
Stanislav Kolíbal (nar. 1925, Orlová) patří k předním osobnostem českého sochařství a je velmi dobře znám nejen u nás, ale i na světové umělecké scéně. Vystudoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (absolutorium 1951) a na Divadelní fakultě Akademii múzických umění v ateliéru profesora Františka Tröstera (absolutorium 1954). Od tohoto roku byl členem Umělecké Besedy a je rovněž jedním ze zakládajících členů umělecké skupiny UB 12. První samostatné výstavy Kolíbalova díla se konaly v druhé polovině šedesátých let, pak ovšem přišel zákaz výstavní činnosti na československém území trvající patnáct let. Na počátku devadesátých let 20. stol. působil Stanislav Kolíbal jako profesor na Akademii výtvarných umění v ateliéru socha-instalace. Jeho tvorba je zastoupena nejen ve významných domácích, ale i v mnoha prestižních světových sbírkách (Centre Georges Pompidou, Tate Gallery, Guggenheim Museum, MOMA aj.). Mezi nejznámější monumenty Stanislava Kolíbala ve veřejném prostoru patří reliéfní zeď Československého velvyslanectví v Londýně (1965), památník prvního rozhlasového vysílání v Praze-Kbelích (1973) a vůbec největší plastika na našem území – opěrná zeď předmostí Nuselského mostu (1964) – s úctyhodnou délkou 111 metrů. Na světovém Bienále v Benátkách v roce 2019 byl představen průřez Kolíbalovou tvorbou na výstavě Bývalé Nejisté Tušené.
|
Obr. 2. Stanislav Kolíbal: Bílé reliéfy, 2020 |
Obr. 3. Stanislav Kolíbal: Torzo č. III (1959), Odpočívající (1957) |
Karel Štědrý (nar. 1985, Praha) se věnoval studiu propagační grafiky na Vyšší odborné škole Václava Hollara (1998-2003) a následně studoval malbu v ateliéru Stanislava Diviše na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (2003-2010), kde svá studia zakončil malířským cyklem „Nikdo negeometrický nechť nevstupuje“ předznamenávajícím jeho dlouhodobý zájem o geometrickou abstrakci. Ve stejné době získal cenu ARSkontakt určenou mladým výtvarníkům. Karel Štědrý je zakládajícím členem skupiny Obr (společně Davidem Hanvaldem, Ondřejem Malečkem, Josefem Achrerem a Martinem Krajcem). První samostatnou výstavu realizoval Karel Štědrý v roce 2006 a od té doby vystavuje pravidelně.
|
Obr. 4. Karel Štědrý: Acid house vol 2, II, 2022 |
Obr. 5. Karel Štědrý: Laser game, 2022 |
Hledáme-li paralely mezi tvorbou Stanislava Kolíbala a Karla Štědrého, nacházíme několikero společných bodů: oba umělci jsou absolventy VŠUP, oba mají zcela jasný zájem o veřejný prostor i architekturu a především za hlavní společný jmenovatel jejich tvorby lze označit trvalé zaměření na geometrickou abstrakci. Možná proto není překvapením, že se oba uměleci již profesně setkali. Byl to právě Karel Štědrý, kdo pomáhal Stanislavu Kolíbalovi při realizaci výstavy pro světové Bienále v Benátkách v roce 2019.
Instalace výstavy Paralely je logicky rozvržena do prostor Villy Pellé. V přízemí převažují aktuální díla Stanislava Kolíbala z poslední doby (akvarely a reliéfy), zatímco o patro výše je umístěna tvorba Karla Štědrého – rozměrné geometrické malby často s výraznou barevností. V prvním patře budovy se oba umělci také setkávají na společném projektu, kterým jsou rozměrné instalace (reliéf Stanislava Kolíbala a geometrická kompozice Karla Štědrého) pro obytný areál ve pražských Vysočanech. Podkroví Villy Pellé je věnováno opět Kolíbalově tvorbě, tentokráte dílům z 50. let., zejména sochařským objektům komorního rázu. Dramaturgie výstavy je tak vedena po ose postupné gradace a proti proudu času.
Text a foto: Lucie Šimánková
