Projekt Minisalon představuje soubor 244 miniaturních uměleckých děl, vytvořených umělci paralelní umělecké scény v Československu v roce 1984. Každé dílo je vtěsnáno do dřevěné krabičky o rozměru 15x15x5 cm. V těchto dnech se Minisalon vrátil do pražské galerie Nová síň, kde byl poprvé vystaven právě před 30 lety a kde jej do soboty 3. prosince 2022 můžete navštívit i vy.
Idea Minisalonu se zrodila v hlavě umělce a disidenta Josky Skalníka jako reakce na bezútěšnou kulturní situaci v Československu osmdesátých let, kde významná část výtvarné komunity odmítla sloužit normalizačnímu režimu a v důsledku toho nesměla veřejně vystavovat. Joska Skalník (1948) pracoval jako divadelní výtvarník v pražském Činoherním klubu, v jehož prostorách pořádal neoficiální výstavy nekonformních umělců. Vedle toho se silně angažoval v dalších nezávislých kulturních aktivitách, zejména v Jazzové sekci a v dobovém samizdatu. V roce 1986 byl v politickém procesu s Jazzovou sekcí vazebně stíhán a podmínečně odsouzen na tři roky.
|
Obr. 2. Lubomír Dostál: Plastičtí lidé |
Obr. 3. Milivoj Husák: Soukromé lety |
V roce 1984 obeslal Skalník jménem Jazzové sekce celkem 284 českých, moravských a slovenských umělců s výzvou výtvarně pojednat dřevěnou krabičku o rozměru 15x15x5 cm, kterou adresáti obdrželi. Zadání obsahovalo podmínky, že krabička musí být zachována v původním stavu, dílo nesmí přesahovat hloubku krabičky a musí být způsobilé k zavěšení na zdi. Výzvu přijal překvapivě vysoký počet oslovených a do Skalníkových rukou se vrátilo celkem 244 miniaturních výtvarných děl. Smyslem akce bylo uspořádat v galerii Jazzové sekce výstavu, která by se stala přehlídkou soudobého nezávislého výtvarného umění v Československu.
Kvůli stupňujícímu se tlaku Státní bezpečnosti vůči nekonformním kulturním iniciativám však nebylo možné zamýšlenou výstavu uskutečnit. Naopak v roce 1986 byl se členy výboru Jazzové sekce zahájen nechvalně známý politický proces. Naštěstí soubor miniaturních maleb, soch a asambláží v krabičkách se Skalníkovi podařilo bezpečně ukrýt. Po pádu komunistického režimu jej poprvé vystavil roku 1992 v pražské Nové síni spolu s vydáním obsáhlého katalogu. Minisalon poté zahájil svou cestu po světě a byl postupně představen v řadě galerií v Evropě, ve Spojených státech i v Asii.
|
Obr. 4. Miroslav Koval: Moře |
Obr. 5. Anežka Kovalová: Zakřivený prostor |
Minisalon je unikátním průřezem československým výtvarným uměním osmdesátých let 20. století. Mezi 244 zastoupenými umělci najde divák notoricky známá jména (Boštík, Nepraš, Janoušek, Demartini, Šimotová či Zoubek), jména méně známá i pozapomenutá. To platí také o slovenském umění, s nímž se český divák od rozpadu federace nesetkává často. Umělci přistoupili k zadanému úkolu většinou s vážností a vytvořili miniaturní dílo, které nese charakteristické znaky jejich osobního stylu v té době. Nejzajímavější kreace však vznikly tehdy, když autoři dokázali originálním nápadem proměnit limitující prostor krabičky v silnou stránku díla.
Minisalon je nejen osobitým dokladem o paralelním životě české a slovenské výtvarné kultury v době politické nesvobody, ale rovněž svědectvím o obdivuhodné sounáležitosti umělecké komunity, která je v dnešních poměrech sotva představitelná. Je dobře, že po třech desetiletích se Minisalon vrátil na místo, kde byl představen veřejnosti poprvé – do Nové síně v Praze. Nikdo, koho české a slovenské umění druhé poloviny 20. století zajímá, by neměl promarnit tuto příležitost.
|
Obr. 6. Petr Císařovský: Hlava |
Obr. 7. Jaroslav Šerých: Náruč zvěsti |
Text a foto: Jiří Bernard Krtička
