Galerie výtvarného umění v Ostravě připravila výstavu Dělník je smrtelný, práce je živá, která mapuje práci jako téma ve výtvarném umění od počátku 20. století až po současnost a prostupuje tedy napříč uměleckými směry a styly. Ačkoliv jsou nyní výstavní prostory GVUO pro veřejnost uzavřené z důvodu protiepidemických opatření, výstavu je stále možné vidět. Expozice čítající přes 150 uměleckých děl (malby, kresby, plastiky, fotografie) od více než stovky umělců byla totiž zpřístupněna ve formě virtuální prohlídky.
Název výstavy Dělník je smrtelný, práce je živá byl převzat z básně Jiřího Wolkera Balada o očích topičových ze sbírky Těžká hodina. Třebaže jde o ryze proletářskou poezii, koncept výstavy počítá s širším a obecnějším pojetím práce jako uměleckého námětu, jehož je proletářské umění pouze součástí, byť poměrně výraznou. Je tedy na návštěvníkovi výstavy, aby sám zhodnotil a v kontextu ostatních děl posoudil, jak na něj působí to či ono umělecké dílo. Zejména patrný je tento záměr v kontrastu dvou rozměrných obrazů, jež byly vytvořeny ve stejné době – prvním je malba André Fougerona a druhým dílo Jaromíra Schoře. Zatímco Fougeron si za svůj námět zvolil smrt a ukazuje odvrácenou stranu hornické profese, Schořovo dílo ukazuje idealizovanou podobu života horníka včetně její ideologické prázdnoty.
Obr. 1. André Fougeron: Cyklus Krutá země – Krajina s doly (1950)
Obr. 2. Jaromír Schoř: Před první směnou (1950)
Celá expozice je rozdělena na osm částí podle hlavních tematických okruhů (práce, profese, továrna, půda, žena, krajina, architektonická plastika, fotografie). Sekce věnovaná půdě mimo jiné odráží postupnou mechanizaci práce v zemědělství, narůstající od počátku 20. století. Od sekáče s kosou se tak posuneme až k zemědělským strojům, jejichž efektivita odráží dosažený stupeň technologického vývoje. Ač předmět práce je ve své podstatě stále stejný, časy se mění a výtvarníci tuto skutečnost reflektují ve svých dílech. Není bez zajímavosti, že prostředí továren je spjato hlavně s mužem – dělníkem, zatímco náměty ženské práce souvisí převážně s prostředím domácnosti. I na této rovině vzniká zajímavá reflexe společnosti a genderového vnímání práce očima umělců.
Obr. 3. Filip Nádvorník: Dvoje Montérky (2019)
Obr. 4. Jan Zrzavý: Ostravské haldy II (1933)
Kurátorka Renata Skřebská neopomněla ani náměty, vztahující se k práci pouze symbolicky, jako je tomu v případě obrazu Dvoje montérky od Filipa Nádvorníka. Zvláštní sekce je pak věnována uměleckému zachycení toho, jak lidská práce pozměnila krajinu. Lidskými zásahy do krajinného rázu jsou nejen velká stavební díla – mosty či přehrady, ale především těžba a průmyslová výroba, pro něž jsou typické důlní konstrukce, hutě a komíny továren. Výjevy z průmyslové krajiny poznamenané intenzivní těžbou uhlí však nemusí být jen temné a pochmurné, jak dokazuje malba Jana Zrzavého, v níž zobrazil s osobitou poetikou ostravské haldy.
Autorka: Lucie Šimánková
Virtuální prohlídka výstavy Dělník je smrtelný, práce je živá je dostupná ZDE.
