V rámci studijní výstavy Akademie výtvarných umění v Pragovka Gallery představil instalaci na téma psychiatrie Dávid Brna. Ve své tvorbě se zaměřuje na stigma duševních onemocnění. Současná společnost je podle jeho názoru zaměřena na produktivitu a psychofarmaka mají člověka zařadit do ekonomického procesu, ale už neřeší plnohodnotný život. Vadí mu i malé zastoupení žen ve vedení AVU a s úsměvem dodává, že ne náhodou postavil akademii stejný architekt jako psychiatrickou léčebnu v Bohnicích.
Studuje na AVU v Ateliéru nových médií II. Na stáži v sochařském ateliéru se zúčastnil skupinové výstavy s instalací nazvanou “Věci, které bych chtěl znát jako bipolární teenager”. Její součástí je šestnáctiminutová animace neuronu s výčtem všech diagnóz podle manuálu pro duševní zdraví. Jeho první edice vyšla v roce 1952 v USA. “Já jsem čerpal z páté edice, kde došlo k nárůstu různých diagnóz na šestinásobek a bylo jich kolem tří set. V rámci dalšího výzkumu jsem se dozvěděl, že řada nemocí vznikla jako mocenských boj předních psychiatrů. Tato klasifikace se používá celosvětově včetně našeho prostředí. Každý psychiatr nás tak musí označit konkrétním kódem. Jistě je to praktické kvůli zdravotnímu pojištění, ale pořád se mi nezdála ta zvláštní potřeba škatulkování,” uvádí ke svému záměru Dávid Brna.
Zvuk instalace na první dojem připomíná srdeční monitor. Byl poskládán z více zdrojů, například čtečky kódů v supermarketu. Videoprojekci doplňuje objekt převráceného nemocničního lůžka s hlubokými průrvami v madraci. “Instalace může působit velmi expresivně a přitom byla jemně inscenována. Jakoby vydrápané pruhy v madracích jsem opatrně vyřezával a vkládal do nich pět vrstev různých materiálů,” vysvětluje Dávid Brna. Expozici uzavírají dva zdravotnické plášti na stěně, opět s motivem neuronu ve žluté barvě. Sám název není zcela autobiografický, protože autor měl k tomuto druhu informací přístup.
“Duševní onemocnění je téma mého uměleckého výzkumu, který absolvuji v rámci studií a plně se mu věnuji poslední dva roky,” říká autor. Vytvořil také počítačovou hru Prozac Nation Revisited, kde hráč prochází labyrintem uživatelských recenzí na antidepresiva. V závěru hry se v prázdné červené místnosti odehrává scéna filmu Prozac Nation z roku 2002.
“Podle mého názoru jsou psychofarmaka normalizační složkou pro fungování pacienta v pozdním kapitalismu. Aby se dokázal začlenit do ekonomického systému a byl produktivní. Sám si přitom uvědomuji svoji privilegovanost, že jsem zabezpečen institucí, která mi poskytuje určité výhody,” uvádí Dávid Brna.
Výtvarníkovi připadá snaha o změnu psychiatrie v České republice stále slabá, nicméně oceňuje iniciativy samotných pacientů, kteří si systémem prošli. Mezi pozitivní uvádí projekt Barvolam, který vrací “pacientům” normální život. “Každý je sociálně vyloučen právě již okamžikem přidělení diagnózy. Na AVU si vlastně vůbec neuvědomuji žádného neuroatypického člověka. Je to dané nastavením společnosti a šance na zařazení podobných lidí do uměleckého provozu je pouze skrze neziskové organizace. Vedení AVU se snaží sociální nedostatky řešit a například od tohoto školního roku již máme psycholožku a chystá se zřízení školky. Přesto je situace stále špatná. Podle mne není náhoda, že stejný architekt postavil AVU i léčebnu v Bohnicích. Nejspíš bude trvat desítky let, než se akademie dokáže zbavit všech druhů diskriminace,” popisuje Dávid Brna.
Jeho alma mater je z devadesáti procent vedená muži. Dávid Brna studuje u Anny Dalčíkové, kterou má aktuálně nahradit Kateřina Olivová a Darina Alster. Věří, že nové dvě pedagožky se zaslouží o větší feminizaci a je to i v jejich programu. Příští semestr pojede na stáž výtvarné akademie ve Vídni. Tam ženy ve vedoucích pozicích převládají a své zastoupení mají i různé menšiny.
Sám se psychiatricky léčí. Má výhodu, že nikdy nemusel být hospitalizován a zabrala mu antidepresiva. “Než se trápit tím, že jsem doživotní pacient, se raději snažím depatologizovat svoje pocity. Možná svou zkušenost použiju pro budoucí politické akce. Zabývám se další videoinstalací s použitím otázek v psychologických testech. Již v těch otázkách se patologizuje celé tělo,” uzavírá Dávid Brna.
